Český olympijský dům bývá oázou v hemživém blázinci olympijských her. Máte-li správnou visačku, lze v něm natrefit na celý český establishment panem prezidentem počínaje a Alešem Hušákem konče. Někteří sportovní novináři dokonce tvrdí, že stačí olympiádu prosedět v olympijském domě a denně pošlete do své redakce dva tři rozhovory se sportovci, trenéry, generálními řediteli sponzorů nebo prostě olympijskými lidmi bez zjevné přináležitosti k něčemu užitečnému a budete pochváleni. Vlastně bychom mohli Český olympijský dům připodobnit politickým kuloárům a je užitečné v něm pobýt nejen kvůli doušku prazdroje.
V Pekingu se Českým olympijským domem stane hotel Gloria Plaza u jedné z rušných dopravních tepen. V tomto hotelu bude zároveň ubytována česká politická reprezentace i čeští hosté olympiády, a dá se tedy čekat, že tradiční noční oslavy medailí budou řádně reprezentativní.
V hotelové hale příchozí uvítá propagační panel se sloganem Česká republika – symfonie zážitků. Na několika velkoplošných obrazovkách poběží spoty vyzývající k návštěvě českých a moravských regionů, k dispozici budou turistické brožury a letáky, informace budou poskytovat i čínské hostesky, které znají Českou republiku. To je mimochodem - při vší úctě k českým děvčatům - nápad rozumný, protože do olympijského domu obvykle zavítají i domorodci, a má-li Peking nějaký problém, pak je to angličtina. Ta má sice být hlavním dorozumívacím jazykem olympijských her, ale podle znalců poměrů s ní moc nepochodíte. Číňané se sice pilně učí, ale angličtinu v té řeči zrovna moc nepoznáváte.
Několikrát za den představí Českou republiku zástupce agentury CzechTourism a v této době bude podáváno pivo a tradiční české speciality. Tolik dostupné oficiální informace.
Již z přiložené fotografie je zřejmé, že jsme pojali pekingský Český olympijský dům skoro luxusně. Lze si jen přát, aby tentokrát nedošlo k tak politováníhodným událostem jako v Aténách. Tam například na oslavné setkání se střeleckou medailistkou nepustila ostraha jejího osobního trenéra, neboť střelecký svaz právě jemu odmítl kvůli jakési rozepři přidělit tu správnou visačku. Ještě horší bylo to slunečné poledne, kdy Štěpán Škorpil stahoval národní vlajku na půl žerdi, neboť dorazila zpráva, že zahynul Ivan Hlinka. V té chvíli si byli lidé s visačkami i bez visaček rovni.
