Když mě zabijí, promluvím

Za výbuchy, kterým jsem čelil, byla BIS, tvrdí nájemce rekreačního areálu Vystrkov

Miroslav Provod (49) Předseda představenstva akciové společnosti Orlík, která má až do roku 2019 v nájmu bývalý rekreační areál ÚV KSČ. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v pražské Zborovské ulici. Chtěl studovat žurnalistiku, ale na vysokou školu nebyl přijat. Rok po maturitě pracoval ve společnosti Chemoprojekt. V polovině sedmdesátých let, kdy probíhala rekonstrukce Václavského náměstí, byl zaměstnán na ředitelství podniku Restaurace a jídelny, kde zajišťoval stavební dozor při přestavbě některých provozoven v centru města. Už v té době si ale podle vlastních slov přivydělával nelegálním obchodem, vesměs s náramkovými hodinkami. Posléze absolvoval kurz počítačového programování a přešel do výrobního družstva invalidů Meta. Pracoval pro ně jako domácí programátor. Jak ale přiznává, vedlejších aktivit měl už tolik, že zakázky pro Metu místo něj za úplatu dělali jiní programátoři. On se věnoval stínové ekonomice. Za nedovolené spekulace si v druhé polovině osmdesátých let odseděl tři roky ve vězení. Na konci listopadu 2005 byl Městským soudem v Praze nepravomocně odsouzen k devíti letům odnětí svobody (nepodmíněně) kvůli údajným daňovým podvodům, kterých se měl dopustit spolu s třemi společníky v roce 1994. Odvolal se k Vrchnímu soudu v Praze.

EURO: Ztotožní-li se odvolací soud s prvoinstančním rozsudkem Městského soudu v Praze, měl byste jít na devět let do vězení. Spolu s vašimi bývalými kolegy Tomášem Pitrem, Jiřím Syrovátkou a Milanem Jungrem. Vyfasoval jste nejvíc a v nejpřísnějším vězení. Jste na kriminál připraven? PROVOD: Počítám s tím, že tam skončím. Když za mnou tuhle přišli policajti, aby mi zabavili pas, už jsem se začal oblékat. Pak jsem se zase svlékl.

EURO Takže jste s tím vnitřně smířen? PROVOD: A co můžete dělat? Dostal jsem se do okruhu lidí, kteří byli samým premiérem označeni za nepřátele státu.

EURO: Chystáte se na jednání před Vrchním soudem v Praze? PROVOD: Mám připraveno odvolání na 22 stránek. Všechno to tam přečtu. Když jsem to ukázal manželce, prohlásila, že budu zastřelen. Nedělala si legraci. Popisuji celé pozadí případu.

EURO: Vy si myslíte si, že v té kauze hrají roli nějaké politické zájmy? PROVOD: Je otázkou, co je všechno politika. Já vím třeba přímo od pramene, že příslušníci Bezpečnostní informační služby (BIS), kteří byli kdysi v USA na stáži, dostali instrukci, že musí zmapovat všechny lidi, kteří se po uvolnění trhu dostali k finančním prostředkům. Musí od sebe oddělit ty, kteří prostředky používají pro konkrétní záměr, například výrobu obuvi, a ty, kteří jsou jako neřízená střela a mohli by peněz užívat nekontrolovaně, dejme tomu v oblasti Středního východu. Pokyny byly takové, že stát je musí o tyto prostředky připravit, aby nemohlo dojít k nějakým excesům. Dát jim kupříkladu výhodnou nabídku v rámci privatizace, aby ty peníze utratili a už je neměli. A pokud by se ani toto nepodařilo, musí se stát snažit ty peníze získat i nelegálním způsobem. To mi říkal člověk, který ví, o čem mluví.

EURO: Takže vy v tom vidíte aktivity zpravodajských služeb? PROVOD: O tom bych teď nechtěl hovořit. To si chci nechat až k odvolacímu soudu.

EURO: Případ se udál v roce 1994. Na jedné straně v něm figurujete vy a tři vaši kolegové, na druhé straně Čechoaustralan Vratislav Romanovský, s nímž jste uzavřeli smlouvy, na jejichž základě měl zajistit výstavbu cukrovaru a reklamu na rostlinný olej. Soud došel k závěru, že šlo jen o fiktivní obchody s cílem vylákat od státu údajný přeplatek DPH. Romanovský byl prý jen bílý kůň. Vy tvrdíte, že Romanovskému jste peníze skutečně předali, on s nimi ale utekl do zahraničí, a nemůžete za to, že vámi zaplacenou DPH neodvedl. Jak je možné, že se o Romanovském celou dobu mluvilo jako o uprchlém, který se vyhýbá soudu, a najedenou jsme se dozvěděli, že i jemu policie zabavila pas a že se zdržuje v Příbrami? Vy jste věděl, že je v Česku? PROVOD: Nevěděl. Až někdy před měsícem mi jedna žena řekla, že prý Romanovský je v Praze, nemluvila o Příbrami. Myslím, že není cílem dostat Romanovského před soud, ale naznačit mu, že bude lépe když opustí republiku. Vždyť má kromě českého ještě australský pas. Je možné, že už je někde u moře. Státní orgány dělaly doposud vše pro to, abychom se s ním už nikdy nepotkali. Je to státem chráněný člověk. Stačilo by, abych mu před soudem položil pár otázek, a ukázalo by se, kde je pravda.

EURO: Z čeho dovozujete, že Romanovského chrání stát? PROVOD: Třeba z toho, že v roce 2001 za mnou přišli dva příslušníci BIS s průkazy a s odznaky. Seděli jsme tady na terase. Byli slušní a zdvořilí, ne jako ti předtím, kteří mi vyhodili do povětří auto a další pak zapálili. Vysvětlovali mi, že Romanovský je v republice, že je bez prostředků a abych ho nějakou svou nepředloženou akcí nevyplašil. Že by bylo dobré, kdybych ho při rekognici nepoznal, aby byl prostor zjistit, kde ty peníze jsou.

EURO: A k oné rekognici skutečně došlo? PROVOD: Ne, žádná nikdy nebyla. Já jsem jim řekl, že je pravděpodobné, že ho poznám a proč bych to měl zapírat. A oni říkali, že ho stejně nikdo nezavře, protože má rakovinu. Později jsem o tom všem přemýšlel a dospěl jsem k závěru, že Romanovský nemohl mít od počátku záměr vzít peníze a pláchnout. Když je totiž někdo skutečný podvodník, tak zmizí okamžitě, nevyplňuje daňová přiznání. On však tyto procesy dělal, on měl v úmyslu všechno splnit, chtěl ten cukrovar postavit, ale něco mu to překazilo.

EURO: Co jste v té době, kdy mělo dojít k trestnému činu, dělal? PROVOD: Měl jsem velkoobchod potravin na nákladovém nádraží na Žižkově. Pět tisíc metrů čtverečních, pronajatých na deset let. K tomu asi 45 nákladních aut.

EURO: Ve váš neprospěch svědčí i to, že jste se s žádostí o poskytnutí služeb obrátili na člověka, který s výstavbou cukrovarů a reklamní činností neměl vůbec nic společného. PROVOD: Obrátili jsme se na Romanovského, protože jsme na něj měli dobré reference. Byl to podnikatel, který se znal se spoustou vlivných lidí. Nebyl to, jak dnes soudce říká, omšelý muž. Tehdy jezdil pětistovkou mercedesem a chodil s bodyguardem. A doba byla taková, že jsem ty peníze potřeboval utratit. Chtěl jsem je do něčeho investovat. Neměl jsem je kam dávat. Tehdy nebyly pětitisícovky a já měl ty tisícikoruny doma vyskládané ve skříni, kde se pod jejich tíhou propadla podlaha. Čtyři sta milionů váží čtyři sta kilo. Já vážně nevěděl, co s tím.

EURO: Zajímavý problém. A tehdy jste potkal Romanovského, který slíbil, že vám od těch peněz pomůže? PROVOD: Romanovský chodil do našeho velkoobchodu, ale nebylo to tak jednoduché. V té kauze je jedno specifikum, o kterém nechci hovořit, protože bych nepovažoval za vhodné, aby se to někdo dozvěděl z médií. Byl jeden moment, kdy stát věděl, že ty peníze Romanovský má a že služby objednávám u něj.

EURO: Kolik jste dal Romanovskému? PROVOD: Reklama na olej stála 30 milionů a výstavba cukrovaru 80 milionů korun.

EURO: A on s tím vším podle vaší verze utekl? PROVOD: Existuje ještě jeden moment, o němž jsem rovněž nemluvil. Jeden člověk, jistý pan Mraček - Romanovského soused a majitel směnáren, který je s ním objížděl a kupoval pro něj za desítky milionů korun valuty - tak toho se někdo dvakrát pokusil zabít.

EURO: Co z toho podle vás vyplývá? PROVOD: Může to být náhoda a také nemusí.

EURO: Dnes je nejzajímavější postavou kauzy Tomáš Pitr a vy jste jaksi v ústraní. Před těmi jedenácti lety to bylo asi obráceně. Sám Pitr týdeníku EURO kdysi řekl, že se od vás hodně naučil. Vzpomínáte na společné začátky? PROVOD: Pamatuji si na něj jako na šikovného, mladého, bystrého kluka. Když jsem ho poznal, už měl zaběhaný velkoobchod Port v pražských Holešovicích. Byl to takový ten dravý sympatický typ.

EURO: Jak byste ten váš vztah charakterizoval dnes? Prý jste se rozešli. Proč? PROVOD: (Dlouhé mlčení) Nechtěl bych ho definovat, není k tomu vhodná doba. Možná jsme mohli mít na některé věci jiný názor, nicméně trvám na tom, že pan Pitr je poctivý člověk

EURO: Kdo je dle vaší definice poctivým člověkem? PROVOD: Poctivý člověk je ten, k němuž si dáte tašku plnou peněz a on - ačkoliv ví, že vy sám netušíte, kolik v té tašce vlastně je - se do ní ani nepodívá. Někdo se podívá a něco z toho sebere, pan Pitr nesebere.

EURO: Proč poslední léta trávíte většinu času tady na Vystrkově, na břehu Orlické přehrady? PROVOD: Důvodů, proč jsem odešel na Vystrkov, bylo více. Celý rok 1994 byl velmi špatný, případ Romanovský nebyl jedinou ztrátou, která mě potkala. Měl jsem ještě nepříjemnější zážitky.

EURO: Buďte konkrétní. PROVOD: Nechme to na jindy.

EURO: Bylo to snad něco, co vás ohrožovalo na životě? Váš mercedes byl před vystrkovskou vilou vyhozen do povětří až v červenci 1996. PROVOD: Byl to únos. Někdo mě unesl a vyslýchal mě ve skříni, ve studené vodě. Asi dva a půl dne.

EURO: Víte, kdo za tím byl? PROVOD: Nevím. Po tomto zážitku jsem se ale rozhodl, že už nebudu nic dělat. Zůstal jsem zalezlý v lese jako jezevec.

EURO: A stejně vám to auto vybuchlo. PROVOD: Bylo toho víc. Jednou mi vybuchlo auto, potom se mi dvakrát po sobě stalo, že se mi aktivovaly airbagy a obě auta potom shořela. Můžu vám ještě ukázat ohořelý asfalt. Odborníci mi řekli, že to není možné, aby došlo k náhodnému výbuchu airbagu, a vidíte, mě to postihlo hned dvakrát. Dvakrát také došlo k záhadným explozím v Příbrami na náměstí, poté co jsem se snažil získat zpět dva činžáky, za které mi zájemce nezaplatil.

EURO Bojíte se stále o život? Bydlíte na takovém opuštěném místě… PROVOD: Kvůli okolnostem, které považuji za motiv všech těch „náhod“, jsem se jednou sešel s vlivným pracovníkem Národního bezpečnostního úřadu a informoval jsem ho o opatřeních, která jsem učinil. Řekl jsem mu jasně, co se stane, když zemřu „přirozenou smrtí“. Pojistil jsem to na několika místech, v několika zemích.

EURO: Co bude následovat, když zemřete? PROVOD: To nemohu říct, protože bych nedodržel dohodu. Stát se ale může dostat do situace, kdy mu bude nepohodlné, že někdo jiný vidí do věcí, do nichž by měli vidět jen zasvěcenci. Když se k tomu dostane nějaký trouba jako já, bouchají v autech airbagy.

EURO: Po tomto varování jste se začal cítil bezpečněji než v devadesátých letech? PROVOD: Ano, až do tohoto soudu. Samozřejmě že to, co se teď děje, se mi moc nelíbí. Vidím v tom náhražku těch airbagů. A je otázkou, zda devět let na Mírově či ve Valdicích nelze vnímat jako úmrtí. Co je to za život mezi vrahy? Je to smrt na devět let. Ptám se sám sebe, jestli by z mé strany bylo porušením onoho slibu mlčenlivosti, kdybych - až se za mnou zavře valdická brána - učinil to, co jsme řekl, že učiním jen v případě smrti.

EURO: Vy mimoděk stále naznačujete, že za vším tím násilím jsou české bezpečnostní složky. Máte nějaké důkazy? PROVOD: To se všechno ví, je to prokázané, pouze je to utajené, protože se to nehodí do obrazu naší vlády a státního systému. Kdysi jsem dostal typ od známého z Rakouska na jednu izraelskou agenturu, která má vyšetřovací rádius po celém světe a která je schopna vypátrat cokoliv. Odjel jsem do Izraele, tam jsme se domluvili a po nějaké době jsem dostal zprávu, před kterou každý utíkal. Tam je přesně popsáno, jak BIS kontaktovala specialistu na výbušniny, do jakého podniku jej nasadila, přes koho ho dostala sem, do jaké pozice. Všechno, krok za krokem..

EURO: Vy jste si odseděl tři roky již za bývalého režimu, ve druhé polovině osmdesátých letech. Rok a tři čtvrtě jste byl v Ruzyni a zbytek v Plzni na Borech? Za co konkrétně jste to dostal? PROVOD: Paragraf 117, spekulace. Nákup a prodej zboží. Nejednalo se ale o nelegální zboží, žádná prostituce, žádné drogy.

EURO: Jaké jmění jste si přinesl z komunistické éry do polistopadového režimu? PROVOD: Byly to řádově stamiliony. Jsou to věci, které ale policie ví.

EURO: Na tehdejší dobu naprosto nepředstavitelný majetek. Jak jste k němu přišel? PROVOD: Opravdu chcete vědět všechno? Ten mechanismus byl policií poměrně dobře vyšetřen, jenom nebyl znám objem obchodů. Bylo zadrženo několik cizinců, kteří měli možnost být nekontrolováni na hranicích. Šlo převážně o hodinky. Byly to věci, které sice procházely přes mé ruce, ale ve velké míře to putovalo dále na východ. Souvisí to i s Milovicemi. Některé scény byly naprosto neuvěřitelné. Hodinky se nepřepravovaly jen auty, ale i letecky, přičemž letiště bylo už v té době dobře střežené. A teď si představte, že se dopravovalo velké množství hodinek, které nebyly nijak zajištěny, aby nehrály. Takže to na letišti pořád hrálo. Byla to největší hrůza, když jsem tu zásilku přebíral. Myslel jsme si, že mě musí okamžitě zavřít, že to někdo musí vědět.

EURO: O životních osudech rozhodují náhody. Proč právě obchod s hodinkami? PROVOD: Byla to opravdu náhoda. Po maturitě jsem nastoupil do Chemoprojektu. Pracoval jsme za 1200 korun měsíčně. V té době jsme od táty dostal moskviče a osm tisíc korun. Koupil jsme si jedny z prvních digitálek. Pak se stalo, že v jedné restauraci na Karlštejně je po mně strašně moc chtěl číšník. Sundal jsem je ze zápěstí a měl jsem naráz na stole tolik peněz, co jsme vydělal v Chemoprojektu za měsíc. Říkal, jsem si, tohle je ta správná cesta, ne tahání čar u rýsovacího prkna.

EURO: Nelitoval jste, že jste u prkna nezůstal a neživil se poctivě? PROVOD: Mě ta práce nebavila. Byla to volba rodičů, ne moje. Táta měl stavební průmyslovku, chtěl ze mě mít také stavaře. Jestli lituji nebo nelituji? Možná bych litovat měl. Ano, asi to bylo špatně, nikdy jsem ale nebyl typ, co ohýbá záda. Dříve jsem byl hodně bojovný, temperamentní, do všeho jsem šel s vervou. Teď už takový nejsem. Cítím se hodně opotřebovaný, už v sobě nemám ten náboj. Je to pryč a nikdy se to nevrátí…

EURO: Psalo se o také, že jste býval správcem vily Karla Gotta. PROVOD: To byla jedna z fám, kterou jsem sám rozšířil. Nechci to komentovat. Lidé si zaslouží nějaké iluze a já jim je nebudu brát. Není mou prioritou za každou cenu vykřikovat do světa pravdu.

EURO: V roce 1993 jste s Karlem Gottem a podnikatelem Františkem Mrázkem založili nadaci Interpo, která měla poskytovat finanční a materiální pomoc dětem, jejichž rodič byl usmrcen při výkonu služby u Policie ČR. Posléze se objevila obvinění, že nadace ve skutečnosti měla sloužit k praní špinavých peněz. PROVOD: To je jedna z věcí, které mě dodnes štvou. Já ty sirotky „okrádal“ tím stylem, že jsem do nadace vložil spoustu svých prostředků a každý měsíc jsem tam vkládal další desítky tisíc. Ty rodiny dostávaly čtyři tisíce měsíčně a děti jsem tady ubytovával. Několikrát jsem se ptal, jak lze prát v nadaci špinavé peníze, a nikdo mi na to neodpověděl. V nadaci se perou špinavé peníze jedině tak, že ji založí někdo, kdo se stará o jiné peníze, do té nadace ty peníze přesune a z ní je pak nějak odčerpává. Pokud tam ale vkládám své vlastní peníze a dávám je někomu jinému, jak by se jich mohl zmocňovat? Tyhle informace dostal bývalý redaktor TV Nova Smrček od BIS, tak to celé vzniklo. Je to ale úplný nesmysl. Nepotřeboval jsem ty peníze prát, ty byly dávno vyprané. Tím způsobem, že mě stát v těch osmdesátých letech odsoudil a stanovil, že se nepodařilo prokázat, kolik peněz jsem trestnou činností získal, vyměřil mi maximální možnou pokutu 50 tisíc korun a já si své činy odseděl.

EURO: Oni vám nezabavili žádný majetek? PROVOD: Žádný jsem neměl. I vila v Jevanech, kterou prověřovali na základě výpovědi polského rozvědčíka, byla na někoho jiného. Neměl jsem nic. Opakuji, za všechno, co jsem do té doby vygeneroval, jsem byl potrestán padesátitisícovou pokutou.

EURO: Stamiliony, které jste po revoluci využil k rozjezdu podnikání, jste měl někde ukryty? PROVOD: Byly v zahraničí, po revoluci jsem je přivezl zpátky. Když v mém okolí zatkli jednoho frajera, potom druhého, všechny operace jsem zastavil a peníze poslal ven. Po lidech, kteří pro mě pracovali.

EURO: Radovan Krejčíř, který měl v hotelu Vystrkov donedávna pronajaté apartmá, si za komunistů „přivydělával“ jako vekslák. I o vás se někdy píše, že jste se věnoval obchodování s tuzexovými poukázkami. PROVOD: Nikdy jsem bony neprodával.

EURO: Všiml jsem si, že máte na polici Krejčířovu knihu, která má osvětlit okolnosti jeho loňského útěku z Černošic na Seychely? Líbí se vám? PROVOD: Popravdě řečeno, jsou tam pasáže, kde mohu stoprocentně říct, že se příběh udál jinak. Nebudu to ale konkretizovat.

EURO: Věříte, že Krejčíř vyrukuje s onou směnkou, která má dokázat, že poskytl ČSSD půjčku 60 milionů korun? PROVOD: Jak jsem ho poznal, tak si myslím, že ji na 99 procent skutečně má a že ji vyndá. Nevěřím, že vaří z vody.

EURO: V roce 1993 byl tady na Vystrkově zabit podnikatel Petr Šebesta. Hovořilo se o tom, že by zájem na jeho odstranění mohl mít buď právě Krejčíř, proti němuž měl svědčit jako utajovaný svědek, či příbramský boss František Starka, který po Šebestovi převzal provozování vystrkovského areálu. PROVOD: Každopádně to nebyl Krejčíř ani Starka. Myslím, že Starka je příliš démonizován, dělá se z něho monstrum ve spojitosti s násilím. Já například dobře znám jeho osobního bodyguarda. Je to bývalý policista, slušný člověk, který by se nikdy nezapojil do vraždy. Ale vy novináři potřebujete mít takového člověka, mafiána.

EURO: Máte svou verzi Šebestova případu? PROVOD: Kolem té vraždy je několik velmi podivných věcí. Nevylučuji ani to, že ten zastřelený vůbec nemusel být Šebesta. Jeho hlava prý byla po tak zdeformována, že nebyl k poznání.

EURO: Nejste tím trochu posedlý, vidět za vším manipulaci? PROVOD: Já jsem například dostal zprávu z pitvy o obsahu Šebestova žaludku. Měl před smrtí sníst kuřecí s bramborem, přitom celou tu dobu byl tady v areálu a nikde nejedl. Domů na večeři nepřišel, u mě nejedl, v hotelu nejedl. Byl v pracovním a na skútru by nikam pryč nejel. Nejbližší vesnice je několik kilometrů. Vás by potom nenapadlo, že ten zabitý mohl být někdo jiný?

EURO: Z čeho teď žijete? Hotel Vystrkov dnes provozuje firma vašeho kolegy, pana Jungra, a zdá se, že moc hostů tady nemáte? PROVOD: Strach o mě nemějte, hlady neumírám.

EURO: Váš dosavadní život byl poměrně pestrý. Neuvažujete, že byste po vzoru Krejčíře napsal knihu? Mohl byste vydělal majlant. PROVOD: Není na to vhodná doba.. Žijeme v „padesátých letech“ a v těchto letech nemůžete svobodně vydávat knížky. Nemohl bych přece popsat jednu půlku života a o té druhé mlčet. Ale ty věci, o kterých nehovořím, jednou vyjdou ven.