Multibanking se dá v Česku používat už pár let, a to na základě evropské směrnice PSD (Payment Services Directive), která byla do tuzemského právního systému začleněna prostřednictvím zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku.
Jako takový může mít dvě základní podoby – lze si jej představit jakožto běžné internetové bankovnictví, ale současně také coby mobilní aplikaci. Pokaždé přitom může vypadat trochu jinak, to přirozeně v závislosti na tom, v rámci jaké banky si ho klient zřídí.
Které tuzemské banky multibanking nabízejí?
Seznam bankovních domů, které svým klientům tuto vymoženost nabízejí, se postupně rozšiřuje. Jako první jej na území České republiky před dvěma lety zavedla banka Creditas. Kromě jejích zákazníků mohou nicméně multibanking nyní využívat rovněž klienti:
- Air Bank,
- České spořitelny,
- ČSOB,
- Equa bank (zatím pouze sdílí svá data, vlastní multibanking nemá),
- Fio banky,
- J&T Banky (pouze propojení účtů pomocí aplikace Richee),
- Komerční banky,
- mBank (zatím pouze sdílí svá data, vlastní multibanking nemá),
- Moneta Money Bank (podporuje pouze částečné propojení s několika jinými bankami, vlastní systém nemá),
- Poštovní spořitelny,
- Raiffeisenbank (zatím pouze sdílí svá data, vlastní multibanking nemá),
- Tatra banky (pouze propojení účtů pomocí aplikace Richee),
- UniCredit Bank (pouze propojení účtů pomocí aplikace Richee),
- Wüstenrotu (pouze propojení účtů pomocí aplikace Richee).
Potíž je ovšem v tom, že ne všechny spolu v rámci této
služby spolupracují, a tak se dost dobře může stát, že ačkoliv klient Air Bank
má otevřen účet například ještě ve Fio bance, nemusí se do něj prostřednictvím jejího
multibankingu vůbec dostat. I proto je nutné, aby si před zřízením tohoto
otevřeného bankovnictví zjistil u své banky veškeré potřebné informace.
Jak multibanking funguje?
Existují dva typy rozhraní, na základě kterých jsou spolu jednotlivé banky navzájem propojeny, a sice API (Application Programming Interface) a takzvaný Screen Scraping. V čem tkví rozdíl? Pro běžného spotřebitele zejména v oblasti zabezpečení.
Díky prvnímu typu rozhraní spolu mohou aplikace komunikovat, přičemž uživatel má jistotu, že budou dodrženy všechny bezpečnostní standardy. Pakliže už některý ze svých účtů nebudete chtít v rámci multibankingu používat, jednoduše jej odpojíte.
Druhá varianta je na tom z hlediska bezpečnosti přeci jen o něco hůř. Aby totiž mohly být dané informace sdíleny napříč aplikací, bude od vás platforma ke každému vašemu účtu vyžadovat heslo, což je samo o sobě něco, čemu se řada lidí snaží vyvarovat. Zároveň je pak nutné zdůraznit, že abyste konto, které již používat nechcete, mohli z multibankingu odstranit, je potřeba si příslušné heslo změnit. A to je poněkud nepraktické.
Převáží výhody nad zápory?
Jak již bylo zmíněno v úvodu článku, hlavní výhodou multibankingu je především to, že díky němu máte všechny své účty takříkajíc pod jednou střechou, máte o nich přehled a můžete je obsluhovat z jednoho místa.
Stinnou stránkou celé věci nicméně je, že v něm ani po zhruba dvou letech od zavedení na území ČR nadále nefigurují všechny tuzemské banky, u nichž mají spotřebitelé zřízena svá konta. Také je nezbytné zdůraznit, že účty spravované prostřednictvím multibankingu není v současnosti možné propojit například s penzijním či stavebním spořením. Samostatnou otázkou pak zůstává systém zabezpečení rozhraní Screen Scraping.
Čtěte také:
Bankéře nepotřebujeme: téměř každý Čech využívá elektronické bankovnictví
Mobilní bankovnictví má polovina Čechů, používá ho jen třetina
V Česku roste obliba internetového bankovnictví nejrychleji z EU
