Je fascinující, že zkoušíme být Evropany. Společný trh či rovnost podmínek jsou skvělé vymoženosti, zbytek je na nás
Když mluvíme o desátém výročí Česka v Evropské unii, vždy vzpomínám na to, co jsem napsal před vstupem Česka do Unie, a srovnávám to. V té době jsem to pojal jako komparaci vstupu desítky tehdy nových zemí do Unie s tím, co by se stalo, kdyby tento spolek by připuštěn do stejného svazku se Spojenými státy americkými. Zní to absurdně? Jistěže. Představte si, že by za stejných podmínek jako americký občan mohli pracovat, studovat nebo stonat a vůbec se pohybovat po území USA Mexičané! Nejenže to žádného prezidenta Spojených států nikdy nenapadlo, ale ani by to žádný z novodobých prezidentů nabízejících v podstatě rovnoprávnou unii nikdy nepřežil.
Přitom nemalá část dnešních USA kdysi Mexiku (a předtím Španělsku) patřila a v podstatě byla vojensky uzurpována.
Bulharsko nebo Rumunsko mají s Bruggami, Berlínem, Prahou nebo Gdaňskem objektivně mnohem méně společného než mexické státy Nuévo Léon, Coahuila nebo Tamaulipas se sousedním americkým Texasem, s nímž byly kdysi objektivně součástí jednoho integrovaného ekonomického celku.
Pokud jde o ekonomické rozdíly, pak takové Rumunsko, Bulharsko, značná část Polska a východní Slovensko na tom nebyly nijak zvlášť svým per capita HDP lépe než mexický průměr a dodnes nejsou. Argument, že vstup nových členských zemí do Unie byl primárně motivován ekonomickým ziskem, tedy naráží na mnohem lepší otázku, proč stejnou míru ekonomických svobod, včetně významných finančních transferů, neposkytly Spojené státy americké svému jižnímu sousedovi.
Proč vše, čeho bylo možno na linii Mexiko–USA? Kanada dosáhnout, je zóna volného obchodu?
I kdybychom to zúžili na USA a Kanadu, proč nemají tu míru integrace jako Evropa, například ve zdravotním a sociálním pojištění nebo volném pohybu pracovní síly srovnatelném s Čechem nebo Irem?
Odpovězte si na tuto otázku. Máme my Češi blíž k Irovi než Američané ke Kanaďanovi? Jistěže ne. A je to špatně, že nás dala EU dohromady?
Je špatně, že máme společný trh? Nejen zboží, kapitálu, pracovní síly, ale i příští generace?
Je špatně, že naše děti mohou studovat, žít a pracovat za úplně stejných podmínek jako děti kohokoli jiného v Evropě?
Je to tak fascinující systém, že kdyby nemělo nic jiného přežít, pak tohle by mělo, neboť to vytváří Evropany.
Evropská unie zajistila bohaté zdrojové prostředí, abychom se jako národ přesvědčili o tom, že „naše věda“ umí zvládat moderní technologie a rozvíjet tradiční obory. Pokud se nám to nepodaří přes velmi vydatné finanční toky z EU, o něž jsme zažádali a jež jsme také dostali, pak to není problém Evropské unie. Je to jenom náš problém a naše selhání.
Že máme dobrou úroveň technologicky, poznáme velice brzy na přihláškách zahraničních studentů na naše technické školy. Neníli přihlášek, svědčí to o tom, že není čeho se naučit a firmy nemají co podporovat a poptávat.
V byznysové rovině je to jasné: kdo je dobrý, uspěje na nejnáročnějších trzích, a tak to bylo vždycky.
Že jste o. k., poznáte v Německu.
Zejména když umíte prodat zároveň do Ameriky, protože tam jsou nižší ceny. Když zároveň vytlačíte z jakéhokoli trhu Japonce nebo Tchajwance, jste pravděpodobně konkurenceschopný kdekoli na světě.
Protože Číňan a Ind, ti už tam před vámi byli, a neuspěli. Ale oni přijdou. A za nimi další.
Konkurenceschopné Česko je strom stejný kmenem, ale větvemi se nepodobající žádným jiným. Je to na nás.
O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK zamecnik@mf.cz
