Pavel Švagr, Státní fond dopravní infrastruktury
Jednotná evropská železnice, to je moderní, rychlá a na uživatele orientovaná doprava. Trendem v Evropě je bezesporu podpora této dopravy jako alternativy především k dopravě silniční. V neposlední řadě zejména s ohledem na ochranu životního prostředí. Česká republika by proto měla využít nejenom toho, že historicky u nás železnice byla vždy velmi rozvinutá a i dnes máme jednu z nejhustších evropských železnic, ale především pak své polohy ve středu Evropy, kdy stojí za to usilovat, aby nám kvalitní železniční propojení severu a jihu a také východu a západu přinášelo ekonomický efekt. Důkazem toho, že jsme na železniční křižovatce Evropy a že si toto také evropské řídicí struktury uvědomují, je fakt, že ze 30 evropských prioritních projektů v dopravní infrastruktuře pro příští léta se našeho území týkají dva železniční projekty – jde právě o modernizace III. a IV. národního železničního koridoru. Šance na získání zdrojů z EU jsou na těchto projektech skoro jisté.
Obnova vozového parku.
Modernizace koridorových tratí v České republice je největší železniční akcí na přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Sledujeme jí nejenom napojení české železnice na hlavní evropské tahy, ale také zkrácení jízdních dob a zvýšení bezpečnosti a další efekty. K plnému využití kvality díla však budeme potřebovat nejenom koleje, nová nástupiště, podchody, protihlukové stěny a podobně, ale také nové a době odpovídající vlakové soupravy, které umožní to, co bylo vybudováno, plně využít ve prospěch nás uživatelů. Modernizace vozového parku Českých drah - a tady mám na mysli nejenom vozy pro osobní přepravu, ale i nákladní vagony - jsou finančně velmi náročnou výzvou. Patří dík Českým drahám, že v roce 2004 významně pokročily a vytvořily finanční předpoklady včetně nového úvěru pro alespoň částečnou modernizaci tohoto parku. Půjde o průběžnou modernizaci vozového parku v řádech miliard Kč, které bude třeba proinvestovat tak, aby každý cestující a na všech tratích změnu pocítil. Takže když nyní připravujeme III. a IV. národní železniční koridor, bude třeba rozvojové a modernizační plány Českých drah synchronizovat se Správou železniční dopravní cesty.
O finance jde v první řadě.
Alfou a omegou výstavby III. a IV. koridoru je samozřejmě zejména dostatek finančních prostředků. Obecně řečeno, tuzemským zdrojem financování dopravní infrastruktury je v dnešní době inkaso ze silniční daně, dálničních kuponů a 9,1 procenta ze spotřební daně z minerálních olejů. To je asi 12,3 miliardy Kč. Dalších 24,3 miliardy Kč budeme financovat z letošních privatizačních příjmů Fondu národního majetku. Vedle toho zapojujeme do financování úvěry především od Evropské investiční banky. Letos to z těchto zdrojů bude zhruba devět miliard Kč. Samozřejmě že naší prioritou je maximálně čerpat možné dotace od Evropské unie. Multiplikační efekty říkají, že každý milion investovaný do dopravy přinese stabilizaci tří až pěti pracovních míst a potenciální příjmy a úspory veřejných rozpočtů, pojišťoven a podobně jsou ve výši až zhruba 56 procent. Sekundárním efektem je pak ekonomické oživení všude tam, kam je dopravní cesta přivedena. Proto platí, že čím později budeme modernizovat, tím bude modernizace nejenom dražší, ale také evropské dopravní proudy budou stabilnější, a tedy ekonomický přínos této modernizace bude nižší. Za optimální lze považovat dokončení této modernizace někdy do roku 2015 až 2016.
PPP vhodnou základnou.
Abychom tento termín dokázali dodržet, je třeba stavět co nejrychleji. Jak už bylo řečeno výše, letošní rozpočet SFDI činí 36,6 miliardy Kč. Z toho je pro železnici určeno patnáct miliard Kč. Není to určitě málo, ale pro pokrytí rozestavěných staveb a staveb, které čekají a jsou připraveny na svoji realizaci, to nestačí. Je proto třeba hledat další zdroje.
Jednou z možností je financovat vybrané dopravní akce na bázi PPP. Výhody tohoto způsobu financování lze ve zjednodušené formě shrnout takto: dnes projektuji, zítra stavím, pozítří užívám a teprve popozítří platím. Ale v té době také inkasuji ekonomický efekt z toho, že akce již slouží uživatelům. Samozřejmě že si musíme dobře spočítat, kdy a kolik budeme splácet, a včas se na to také připravit. Podle mého odhadu bychom mohli v dopravní infrastruktuře realizovat v nejbližších řekněme třech až pěti letech čtyři až šest projektů za celkových zhruba 60 miliard Kč. Na pořadu dne je také diskuse o náhradě zdrojů z privatizace a určitě nebude jednoduchá. Logicky bychom přivítali větší podíl na spotřební dani z minerálních olejů, minimálně na úrovni 30 až 40 procent.
Pavel Švagr, ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury
