Dvojice středně velkých moderních větrných elektráren, každá se jmenovitým výkonem 600 kW, pracuje od května 2003 v obci Jindřichovice pod Smrkem. Od té doby dělají celé obci vesměs radost. Proto jsem byl překvapen článkem vedoucího bloku Jaderné elektrárny Temelín Václava Havlíčka Fouká, ale málo (EURO 4/2005). Ten zasvěceně hovoří o tom, jak „ani s masivní státní podporou nemají jindřichovické větrníky – a bylo to jasné od počátku – šanci na ekonomický úspěch“. Tvrdí také, že „se investice nikdy nezaplatí anebo nebude příspěvek do obecní pokladny“. Je s podivem, kolik „odborníků a znalců“ již pocítilo nutkání vyjadřovat se k našemu projektu. Také je s podivem, jak všichni z těchto odborníků mají vřelý vztah k monopolistickému ČEZ, JE Temelín, uhelné lobby nebo Ministerstvu obchodu a průmyslu ČR.
Přifoukané peníze.
Základní roční rozpočet obce s 650 obyvateli a s téměř třicetiprocentní nezaměstnaností se pohybuje okolo tří milionů korun, což nestačí ani na vlastní provoz. Rozvoj Jindřichovic je vázán na nadlidské nasazení při přípravě projektů a získávání dotací z krajských, státních nebo evropských fondů.
V Jindřichovicích instalované větrné elektrárny nejen vydělávají na splácení úvěru, pojištění a provoz (2, 73 milionu korun), ale v roce 2004 navíc přispěly do obecního rozpočtu 955 tisíci korun. To je významná položka, ze které letos přijde 210 tisíc korun do obecního fondu. Přispějí ke zlepšení životního prostředí i k růstu životní úrovně obyvatel obce. Ostatní peníze poslouží ke spolufinancování rozvojových projektů Jindřichovic. Jenom v lednu 2005 vyrobily větrné elektrárny elektřinu za 767 tisíc korun, a překonaly tak v účinnosti všechny ostatní typy elektráren.
Jádro na křídě.
Jindřichovice jsou vítaným terčem odpůrců pokroku a obnovitelných zdrojů energie. Obec jako jediný výrobce elektřiny poctivě zveřejňuje všechny údaje, a to i v případě, že v závislosti na výkyvech počasí nemusejí být vždy takové, jaké se očekávaly. Tuto vlastnost by si měly osvojit i podniky, ve kterých je podíl veřejných prostředků, například všechna zařízení ČEZ.
Zaměstnanec JE Temelín napíše článek o tom, jak větrné elektrárny nefungují. Nezpochybňuji jeho odbornost v rámci klišé, které je vlastní většině zaměstnanců energetiky. Jsou zahleděni do svých technických problémů a jejich řešení, ale svět v souvislostech jim uniká. Desítky milionů korun ročně vydané na sebepropagaci a interní periodika ČEZ na křídovém papíře je utvrzují v tom, jak to dělají skvěle. Jenomže propagátoři jim zapomínají sdělovat celou pravdu o souvislostech, o světových trendech, o vlastních neúspěších, o drancování veřejných přírodních, finančních a nerostných zdrojů. Temelín je nenasytným Otesánkem veřejných peněz a nikdy se pořádně nerozeběhl. I na veřejnost prosakují zprávy o tom, jak jaderný blok ve zkušebním provozu musí často snižovat výrobu nebo je úplně odstaven. Ekonomika takového zařízení vychází jenom pomocí miliard nepřímých dotací ze státního rozpočtu do výstavby, dopravy, armádní a policejní ochrany, přenosové soustavy, státních orgánů a ztrát za dumpingového prodeje nepotřebné elektřiny do zahraničí. Dluhy budoucnosti za likvidaci radioaktivního odpadu, neuvěřitelný zásah do krajiny a lidských osudů v okolí elektrárny, platíme všichni ze svých kapes. Rozsah tohoto pojednání nedovoluje téma jaderné energetiky rozvést.
Utíkající skutek.
V článku Větrná pětiletka (EURO 5/2005) jsem se dočetl, že vinou bezvětří vylétla na mnichovské burze cena za 1 kWh elektřiny na pár minut na 54 Kč. Průměrně se prodejní cena z ČEZ pohybuje na 0,90 Kč. Autor zapomněl uvést ceny, za které se v Česku obchodují ve špičkách takzvané odchylky. Zaměňování jablek s hruškami a zneužívání statistik vytržených ze souvislostí jsou jenom jednou z cest, jak monopoly klamou veřejnost.
Ve stejném článku připouští ČEZ, že sám plánuje vstup do větrné energetiky. Jsou tedy jeho zaměstnanci a posluhovači na politické scéně jenom obětí své vlastní setrvačnosti? Není bez zajímavosti, jak si odborníci z ČEZ poradili s výstavbou a provozem vlastních větrných elektráren. Václav Havlíček rozebírá ve svém článku o jindřichovických větrných elektrárnách instalovaný výkon, počet provozních hodin a množství vyrobené elektřiny. To je legitimní, tak počítá energetik i investor. ČEZ vlastní a provozuje na Mravenečníku v Jeseníkách tři větrné elektrárny o souhrnném jmenovitém výkonu 1165 kW. Výkonově je tedy farma ČEZ s Jindřichovickou téměř totožná. V roce 2004 vyrobily větrné elektrárny ČEZ 479 MWh, zatímco jindřichovické 1209 MWh, tedy téměř třikrát tolik. A tak je to s odborníky z monopolů často. Hodně agresivity, hodně humbuku, hodně expertiz, ale skutek utek.
