Po penězích natahují ruce snad všichni socialističtí ministři, dostat přidáno chtějí ale i resorty ANO
Do vlády jde tento týden první státní rozpočet, který od začátku sestavoval ministr financí Andrej Babiš. Počítá s masivním nárůstem výdajů o více než třicet miliard korun, ale ani to ministrům nestačí a dožadují se dalšího navýšení celkem o nějakých deset miliard korun. Původně ohlášený deficit sedmdesát miliard se tak zřejmě nepodaří dodržet.
Daňové příjmy přitom slušně rostou, ale především díky rostoucímu výkonu české ekonomiky. Slibované zlepšení výběru daní, které mělo přinést zavedení elektronické evidence tržeb, zvyšuje naplánované příjmy o pouhé dvě miliardy korun. To lze sice pochopit, protože zavedení systému má zpoždění a evidence tržeb bude nabíhat postupně u různých druhů podnikání, nicméně i kontrolní hlášení DPH, od nichž si ministerstvo financí slibovalo přinejmenším dvanáct miliard korun, se odráží v plánovaných příjmech jen šesti miliardami, a i to může být velmi optimistická předpověď.
Natažené ruce
Požadavkům na další výdaje se Babiš bude bránit jen obtížně, protože mu bude zjevně chybět podpora premiéra Sobotky, který jaksi zapomněl, že také kdysi byl ministrem financí. Premiér nároky vycházející většinou z ministerstev vedených lidmi z ČSSD podporuje. Babiš ale nemá vyřešeny ani všechny požadavky svých ministrů. Není uzavřeno jednání s Karlou Šlechtovou, která chce pro ministerstvo pro místní rozvoj téměř miliardu na podporu cestovního ruchu a národní dotace pro případy, které vypadly z projektů EU a na spolufinancování regionální infrastruktury.
Více peněz chce i ministr dopravy Dan Ťok.
Na socialisty však nemají. Ministryně Marksová už napevno naslibovala navýšení částek státního příspěvku na péči, aniž by to měla pokryto svým rozpočtem, a tak jí chybějí dvě miliardy. Další peníze scházejí na územní služby. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček byl zatím odmítnut s třímiliardovým požadavkem na investiční dotace nemocnicím a také ministr vnitra Chovanec se dožaduje dalších miliard na provozní výdaje. Uzavřená nejsou ani jednání s obranou a dalšími resorty.
V politických kuloárech se dokonce během prázdnin objevily spekulace, že Andrej Babiš je připraven všechny požadavky socialistů odmítnout a na sporech o rozpočtu rozbít vládní koalici a vyvolat předčasné volby.
Ministr financí byl však naopak při prázdninových jednáních s kolegy ministry velmi vstřícný a rozdal resortům šestnáct miliard navíc, což o připravenosti k razantnímu řešení nenasvědčuje. Tyto prostředky jsou kryty dodatečnými příjmy z vyššího letošního růstu, který samozřejmě zvedne daňové výnosy i v příštím roce. Ale prostředky muselo ministerstvo financí hledat jinde, a dokonce i při přehodnocení výdajů na obsluhu státního dluhu. Průměrný úrok ze státního dluhu v současnosti činí zhruba tři procenta, zatímco v historii se pohyboval okolo pěti procent. Na další výdaje však není už mnoho prostoru a šly by zřejmě na vrub prohloubení deficitu.
Žádný malér
Pokud by nakonec prošel rozpočet v podobě, kterou Babiš předložil a která je k dispozici na internetových stránkách vlády, nebyl by to sice důvod k radosti z toho, že vláda v sobě náhle objevila fiskální odpovědnost, ale o nějaký dramaticky špatný rozpočet by nešlo.
A vláda by plnila i svůj slib, že bude snižovat nejen nominální schodek rozpočtu, ale především ten strukturální, který se od konce Nečasovy vlády citelně prohloubil.
Na druhé straně vzhledem k reálným očekáváním výsledku letošního hospodaření státu jde o zlepšování velmi mírné a neodrážející dostatečně výbornou výkonnost ekonomiky. V projednávané verzi rozpočtu předpovídá ministerstvo financí skutečný letošní deficit ve výši 84 miliard korun a pokles na sedmdesát meziročně vypadá jinak. A to přitom stojí za připomínku, že i takto vylepšený letošní výsledek státní kasy je o tři miliardy horší než v propadákovém roce 2013 a o šest miliard než v roce 2014, kdy ho sice už spravoval Andrej Babiš, ale jeho sestavení bylo odpovědností vlády Jiřího Rusnoka a ministra financí Fischera. A na argument, že pozdější vyšší rozpočtové výdaje roztočily kola české ekonomiky, je třeba říct, že ona růstová jízda začala už v polovině roku 2013.
Navíc se sluší připomenout, že to, co by opravdu zrychlovalo ekonomický růst, tedy investiční výdaje, jsou ve fiskální politice této vlády docela slušným otloukánkem a klesnou i v příštím roce – o čtyři miliardy ze 76 na necelých 72 miliard. Zdůvodnění, že jde o doběh evropského programového období v letošním roce a nové plánovací období pro další dotace naběhne postupně, neobstojí.
V rozpočtu je dopad snížení evropských dotací jen 1,7 miliardy, tedy méně než půlka z celkového poklesu. Jde o odraz skutečnosti, že se stále nedaří zahajovat nové infrastrukturní stavby, protože nejsou připraveny a neprošly územním řízením a nestihly se vysoutěžit.
Přilepšíme (skoro) všem
Zato běžné výdaje státu, které byly v minulosti předmětem největšího šetření, nám pěkně bobtnají. Po očištění o sociální dávKdyž ky a výdaje na výzkum, vývoj a inovace rostou o mohutných třicet miliard korun. Z toho skoro devatenáct miliard jsou transfery veřejnoprávním institucím, devět miliard jde na státní platy a pět miliard jsou neinvestiční dotace privátním subjektům. Ze státních úřadů, které si nejvíce polepší, ční na prvním místě Český telekomunikační úřad (ČTÚ) s růstem rozpočtu na dvojnásobek. Přes ČTÚ však bude vyplácena státní dotace České poště na provoz ztrátových poboček ve výši zhruba šesti set milionů. Jenže další úřady si také pěkně polepší.
Třeba BIS dostane na svůj provoz navíc třináct procent. Ministerstvo dopravy osmnáct. Ministerstvo financí jedenáct a Úřad vlády deset procent navrch. Naopak s hubenější peněženkou mají příští rok zůstat ombudsman, Nejvyšší kontrolní úřad, Úřad pro ochranu osobních údajů a Ústav pro studium totalitních režimů. Z ministerstev Babiš šetří jen na Karle Šlechtové, jejíž rozpočet klesne o dvanáct procent.
Největší výdajovou položkou jsou samozřejmě důchody, které jsou z více než 90 procent kryty příjmy z pojistného. Rozpočet počítá s růstem výběru pojistného o čtyři a půl procenta, ale přesto deficit na důchodovém účtu by měl dosáhnout 32,5 miliardy korun a z toho má dvanáct miliard dorovnat čerpání z privatizačního účtu z minulých let a dvacet miliard jde na vrub běžných daňových příjmů.
Jejich růst má být tažen konečně DPH. Její výnos by měl letos odpovídat tomu loňskému, což je vysvětlováno neodůvodněně zadržovanými vratkami daně v roce 2013 a snížením sazby pro léky a knihy. Příští rok by DPH měla přinést o 17,5 miliardy více, což je růst o velmi slušných 7,6 procenta. Tři miliardy navíc by měla nasypat daň z tabáku, 5,6 miliardy korporátní daň a 4,8 miliardy daň z mezd. A skoro dvě miliardy navíc chce Babiš získat z hazardu. Je to růst téměř na dvojnásobek a je otázkou, zda se zde podaří naplnit očekávání.
Při zdi
Celkově je ale faktem, že odhad rozpočtových příjmů vychází z předpokládaného růstu české ekonomiky v příštím roce o pouhá dvě a půl procenta, což by bylo po letošku docela výrazné zpomalení. Je to zdůvodňováno především odezněním pozitivního efektu z nižších cen ropy, ale přesto jde o odhad dost konzervativní.
Celkově lze asi ocenit, že Babiš stále hájí trend směřující k vyrovnanému hospodaření kdesi v daleké budoucnosti. Je však velmi málo ambiciózní a rostoucí výdaje státu v době silného růstu jsou chybou ověřenou deset let starou skutečností. Nelze pominout fakt, že ekonomický růst nejdříve zvedne růst mezd, později zrychlí inflaci a zvýší tak nároky na valorizaci penzí a také se s rostoucími úrokovými sazbami zvednou náklady na obsluhu státního dluhu o nějakých patnáct, možná dvacet miliard korun. Ale tak daleko tato vláda evidentně nehodlá koukat. Nejbližší volby jsou již příští rok na podzim. l
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
