Udrží se ceny českého piva po vstupu do EU na dosavadní úrovni?
Myslíte si, že se ceny českého piva po vstupu do Evropské unie udrží ještě dlouho na dosavadní úrovni?
- ano 21,0 %
- ne 59,0 %
- nevím 20,0 %
Nejoblíbenějšímu českému alkoholickému nápoji byla tentokrát věnována otázka pravidelné ankety týdeníku EURO. Pokud by čeští pivaři vycházeli z jejích výsledků, museli by je z názoru téměř šedesátiprocentní většiny respondentů zachvátit chmury. Tolik manažerů totiž předpokládá, že pivo se v Česku zdražovat se vstupem do Evropské unie bude.
Jedním z nejsilnějších argumentů podporujícím zvyšování cen je rozdíl v částkách, které se za pivo platí v zemích unie a u nás. „Vždyť v současné době se prodejní ceny například Plzeňského Prazdroje ve vyhlášených pivnicích v Praze pohybují kolem 27 korun, což odpovídá zhruba 0,85 eura. V unii stojí pivo přibližně tři eura, a to nesmíme pomyslet na srovnání cen u piv nízkostupňových. Tam by byl rozdíl mnohem vyšší,“ uvádí konkrétnější příklad jeden z ředitelů.
Pravdou je, že se téměř ve všech hospůdkách a restauracích v Česku platí za půllitr piva méně než za minerálku. „Ceny tohoto nápoje jsou u nás nezdravě nízké, místy až absurdně, a budou muset růst, aby se výroba a prodej piva z dlouhodobého hlediska vyplácely,“ upozorňuje další účastník Manažerského barometru. Podotýká navíc, že tento trend bude muset nastoupit bez ohledu na přijetí Česka do unie, a mnozí z jeho kolegů s ním souhlasí: „Nesouvisí to ani tak s unií, jako s obecně velmi nízkými cenami piva u nás, které se budou zvyšovat tak jako tak.“
Mnozí z dotázaných soudí, že zdražení může poskytnout oboru důležitý příliv finančních prostředků, potřebných pro budoucí rozvoj. „Pivo je jedna z mála potravinářských produktových kategorií, která má šanci dosáhnout růstu cen, protože poptávka je stabilní co do kvantity a pomalu, ale jistě akcentuje kvalitu, která kontinuálně roste,“ domnívá se jeden z respondentů. V názoru jej podporuje jiný ředitel: „Pivo vařené v Čechách je příliš kvalitní na to, aby je bylo možno i nadále podbízet, a negenerovaly se tak prostředky potřebné do dalších investic.“
Jediné, co by mohlo na nějaký čas zabránit zvyšování cen piva v České republice, je velké množství výrobců. „Ceny porostou s rostoucí koupěschopností české populace za předpokladu, že některé z menších pivovarů ve snaze zvýšit podíl na trhu nezahájí další cenovou válku podobnou té, která trápila české pivovarnictví v první polovině 90. let,“ zašel si pro příklad do minulosti jeden z odpovídajících. Také v dalším názoru zaznělo, že ceny porostou pomalu, „neboť odvětví není koncentrované a konkurence je v něm velká“.
Se zmíněným velkým množstvím pivovarů ale souvisí také bod, jemuž se věnoval další z ředitelů: po připojení k unii bude patrně následovat další výrazná konsolidace odvětví. „Spíše než zdražení mě trápí skutečnost, že vstup do Evropské unie řada menších - zejména čistě regionálních pivovarů - prostě neustojí. Růst mezd totiž po vstupu do unie ani zdaleka nebude kopírovat růst cen (kromě platů našich poslanců v Bruselu), proto se sníží spotřeba a ekonomika donutí menší pivovary prostě ukončit činnost,“ předestírá nepěkné vyhlídky do budoucna další respondent. „Je to škoda, neboť právě rozmanitost nabídky, co se týče výběru piv, činí z České republiky dozajista světovou pivní velmoc a naše piva zahraniční turisty přímo lákají,“ dodává.
Závislost výše cen piva na růstu životní úrovně konzumentů zdůrazňovali mnozí manažeři. Ne všichni však v tomto směru měli jasnou představu: „Ceny se budou i nadále odvíjet od životní úrovně našich pivařů. Ale tu si odhadnout netroufám.“ Další ředitelé se zaměřovali na délku časového období, po něž se nízké ceny udrží. Jeden z nich usuzoval, že se podobná úroveň může vydržet tak rok, maximálně dva. S ním ovšem nesouhlasila jiná odpověď, jejíž autor tvrdil, že k růstu cen dojde dříve: „Vstup do Evropské unie bude znamenat plošné zvýšení všech cen, není tedy logické, proč by právě pivo mělo být výjimkou. Růst jeho ceny však lze očekávat již mnohem dříve, a to od 1. ledna 2004, kdy vstoupí v platnost zvýšení daně z přidané hodnoty u mnoha položek potravin z pěti procent na 22 procent, to jest ceny musí stoupnout o sedmnáct procent. Není sice nutno například kvůli zvýšené produktivitě práce a snižování výrobních nákladů promítnout okamžitě zvýšenou daň do finálních cen, nicméně v ekonomice tažené spotřebou se přenesení daňových dopadů na koncové zákazníky stejně nelze vyhnout.“
Zdražení piva valná většina manažerů, kteří přispěli svými reakcemi, považovala za nevyhnutelné. Jednomu by však vysloveně udělalo radost: „Považoval bych za užitečné, kdyby se cena piva okamžikem vstupu do unie zdvojnásobila - pro mnoho lidí by bylo o něco obtížnější chlastat, nadávat přitom na poměry a bavit se o tom, co by tento stát měl udělat, aby se měli lépe.“
Odpovídalo 100 manažerů
