Zápas o věže na Pankrácké pláni odráží stav developmentu a politické scény v celé metropoli
Ani když se developer pokusí vymanit ze škatulky „zlý“, nemusí to být nic platné.
Největší stavitel bytů v Praze Dušan Kunovský je v metropoli známý tím, že v minulosti dokázal bez viditelného úsilí získávat pro bobtnání svých nenápaditých paneláků širokou politickou podporu. Na pražské Pankráci ale na to šel jinak. Pozemek na Kavčích horách v Praze 4 koupil už s hotovým stavebním povolením na 350 bytů. Místo aby začal stavět, rozhodl se průkopnicky ve spolupráci s městem pro architektonickou soutěž, která je mimochodem na západ od nás standardním nástrojem tvorby města. Chtěl prý přinést do metropole kvalitní architekturu.
Pochybnosti, zda i tentokrát nejde o snahu zvýšit zisky – jen jinými prostředky než v dobách brutálního developmentu minulé dekády – se mu zatím rozptýlit nepodařilo. Nad projektem více než pěti stovek bytů ve dvaadvacetipatrových věžích se stále vznáší dost otázek: Budou nakonec na Pankráci tři mrakodrapy, nebo pět? Není soutěž náhodou klička, jak toho zase postavit víc, než umožňuje územní plán? A jak je možné, že takový monstr projekt podporuje zelený starosta, který jinak všechnu výstavbu bojkotuje?
Na živých debatách okolo projektu společnosti Central Group za 2,5 miliardy korun na Pankrácké pláni je vidět, že Prahu čeká ještě dlouhá cesta. A to bez ohledu na to, jestli na místě nakonec vyrostou kontroverzní věže od Josefa Pleskota vzešlé z architektonické soutěže, nebo původní nevýrazné „housenky“, které ale mají potřebná povolení. Nikdo zkrátka nikomu nevěří. Umění představit své záměry a názory tak, aby nebudily pochybnosti, když už odpor bude vždy, ještě investoři ani politici zdaleka neovládli.
Pojďte soutěžit
Když Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), který vznikl před třemi lety, začal investory nabádat, aby alespoň na celoměstsky významná místa pořádali architektonické soutěže, Kunovský ho jako jeden z prvních vyslyšel. Znělo to celkem rozumně. Město bude prostřednictvím soutěží ovlivňovat zadání a korigovat ty nejméně kvalitní vize a developer v něm získá spojence při prosazování svého záměru u politiků.
Město ostatně příliš jiných nerestriktivních nástrojů ani nemá – většinu nejvýznamnějších rozvojových ploch si už dávno rozebrali soukromníci. Po Luďkovi Sekyrovi, který má pod palcem desítky hektarů na smíchovském nádraží, tedy přišla na řadu Pankrácká pláň. Přestože je místem, kde by nějaké ty další výškové budovy nemusely vadit, o dostavbu „vykotlaných zubů“ se vždy vedly tvrdé boje.
Kunovský oslovil deset ateliérů. Protože podle něj nositelem kvalitní architektury v Praze má být český architekt, šlo výhradně o domácí studia. Společnost Central Group předloni vítězoslavně oznámila, že vyhrál slavný architekt Josef Pleskot, který má za sebou takové stavby, jako je například centrála ČSOB. Kunovský se ale odmítl pochlubit vítěznými vizualizacemi.
Developer však – vědom si dramatičnosti budoucích debat – neopomněl podotknout, že pokud pro svůj plán nenalezne podporu, bude stavět postaru a na svou snahu dát Praze „unikátní projekt, který by se mohl stát novým milníkem soudobé české architektury“, rezignuje. Central Group několik hektarů na Kavčích horách koupila před čtyřmi lety od společnosti Hochtief Development, která už měla na 350 bytů v pěti osmipatrových budovách přezdívaných podle tvaru housenky stavební povolení, takže jí nic nebrání.
Nedělejte z nás blbečky
Jak se dalo čekat, část veřejnosti a politické scény Kunovský péčí o soudobou architekturu nedojal. Petici proti pěti věžím s 550 byty, jejichž podobu zveřejnila Central Group až letos v dubnu, podepsalo více než tři tisíce občanů. Proti stavbě se postavila část opozice v Praze 4. Kupodivu ale ne vládnoucí bojovník proti betonové lobby, starosta Petr Štěpánek, který vede zelenou radnici chlubící se negativními stanovisky k téměř jakékoli plánované výstavbě v katastru městské části.
Developer potřebuje mít radnici na své straně. Přinejmenším už jen proto, že pro stavbu věží se musí změnit územní rozhodnutí a v řízení je městská část účastníkem. Výsledkem je, že opozice poukazuje na podivuhodný myšlenkový posun starosty a petenti si stěžují, že s nimi radnice nechce komunikovat jinak než pod tlakem. Odmítavé nebo kladné stanovisko městské části k projektu prostřednictvím zastupitelstva se tak ani po několika pokusech nezdařilo přijmout.
„Řada lidí problém zjednodušuje,“ říká starosta Štěpánek. Současné vedení hotový projekt neprostupných housenek zdědilo, a tak se jen teď prý snaží najít kompromisní řešení. „Městská část dala Central Group sedm podmínek, po jejichž splnění by se k projektu postavila kladně. Po developerovi žádá například vybudování mateřské školky a zařízení sociálních služeb pro senio ry, jednou z podmínek je i zachycování dešťové vody ze střech budov, kterou by městská část využila k zavlažování přilehlého parku,“ vysvětluje starosta.
V dobré úmysly starosty a developera ale člen petičního výboru Vít Janoušek nevěří. „Central Group údajně předložila radnici nový návrh. My jsme s ním dosud nebyli seznámeni. Prý se mají místo pěti věží stavět tři. My se ale na základě předchozích zkušeností obáváme, že investor přistoupil k tzv. salámové metodě prosazování investičních záměrů spočívající v postupném prosazování, předkládání a schvalování investičních záměrů po jejich dílčích částech,“ vysvětluje Janoušek.
Pravda bude zase někde uprostřed.
Developer rozdělil projekt na etapy – první obsahuje pouze tři věže se zhruba 380 byty,
druhá v konečném důsledku znamená další dvě s necelými dvěma stovkami jednotek navíc. Na první část pozemku vyčerpala Central Group limity dané územním plánem, aby nemusela podstupovat martyrium jeho změny, které v Praze zabere kolem pěti let. A až připravovaný Metropolitní plán určí po roce 2020 nové limity, logicky bude chtít projekt dostavět. IPR se tehdy takovému zadání zřejmě nebránil s přesvědčením, že území vyšší budovy a tím i volnější ruku pro architekty unese. Otázkou ale je, zda se takový postup bude zamlouvat také současným politikům. Když v dubnu nastoupila na post radní pro územní rozvoj zelená Petra Kolínská, už na ni čekala petice proti výstavbě na Pankráci. „Moje pochybnosti jsou následující: bylo zadání soutěže dobré? Respektovalo limity území? Nejde o pět věží, ale o signál, že takové věci jsou v Praze možné. A co řeknete investorovi vedle, když to bude chtít také? To je domino,“ reagovala tehdy ještě bez detailní znalosti věci.
Developeři v kempu
Kolínská vystřídala develobijce Matěje Stropnického. Bývalá radní z Prahy 6 je považovaná za umírněnější političku, která tuší, že nestavět nic je druhým, taktéž nezdravým extrémem z dob minulých. Sama prý považuje za svůj cíl navázat s realitními investory dialog. Jen si jej patrně zatím maluje trochu jinak než oni. Když nedávno skupina Penta, která chystá zástavbu u Masarykova nádraží, představila své vize, rozhodně netleskala.
„Já chápu, že když investor uloví takovou hvězdu, jakou byla architektka Zaha Hadid, že se tím chce pochlubit. Projednání s veřejností ale neprobíhá tak, že se svolá tisková konference, kde vyšvihnu obrázky s hotovými baráky. Také proto jsem Pentě nabídla, a oni to přijali, že jako první přijdou představit projekt do kempu, což je taková platforma zřízená IPR, kde se budou prezentovat rozvojové projekty, a ne způsobem, tady to je, líbí nelíbí, napište nám to do knihy. To ne. Investor se vydá všanc, bude vysvětlovat, obhajovat, zapracovávat,“ přibližuje své představy Kolínská.
Zda ona bude tím, komu se podaří otupit stav, kdy míra kontroverze mezi veřejností a politiky není zdaleka úměrná spornosti samotných staveb a jejich dopadů na město, se uvidí. „Zatím si málokdo u nás uvědomuje, že investiční akce je nutné aktivně veřejnosti představovat. Kvalitní interaktivní mapy a centra architektury jsou ještě v plenkách. Bohužel se pak tato špatná informovanost obrací proti záměrům. Situace se zbytečně vyhrocuje.
Informovat musí ten, kdo s návrhem přichází, a město mu má poskytnou kvalitní nezávislou profesionální platformu,“ popisuje „komunikační“ dluh na obou stranách současné barikády také architekt Petr Lešek.
Známý propagátor architektonických soutěží vidí roli města především v tom, že nastavuje parametry území a mantinely pro souboje kreativních mozků. Špatné limity lze v zájmu kvalitního řešení překročit, vyžaduje to ale větší úsilí na všech stranách, především však otevřenou a profesionální debatu. A ta se na Pankráci evidentně zatím neuskutečnila.
Pochybnosti, zda i tentokrát nejde o snahu zvýšit zisky, se Kunovskému zatím rozptýlit nepodařilo.
O autorovi| Hana Boříková Tereza Čapková, borikova@mf.cz spolupracovnice redakce redakce
