Nebojím se mazat e-maily, tvrdí šéf Hewlett-Packardu
Pavel Kalášek (52) vystudoval teoretickou kybernetiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Kariéru začal v Matematickém ústavu Akademie věd, poté působil v ČKD Polovodiče, kde se podílel na projektech automatizace válcovacích tratí. V kariéře pokračoval ve společnosti Pike Electronic a v roce 1993 nastoupil do české pobočky Hewlett-Packardu, kde pomáhal vybudovat oddělení profesionálních služeb. O dva roky později se stal generálním ředitelem firmy a obchodním ředitelem zodpovědným za prodej velkým zákazníkům. Kalášek je viceprezidentem Sdružení pro informační společnost (SPIS), dvakrát byl oceněn titulem Osobnost roku české informatiky. Je ženatý, má dceru. Mezi své koníčky řadí lenošení, čtení, výtvarné umění a lyžování, je milovník taroků.
EURO: Jaký byl minulý rok „velké fúze“ pro vás a pro nově vznikající firmu? KALÁŠEK: Dramatický. V Česku stále existujeme jako dva právní subjekty, samostatně fungují Hewlett-Packard i Compaq Computer. V účetních knihách budeme ještě vykazovat zvlášť, nicméně počítání úspěchů už je konsolidované. Obě firmy rostly. Když sečteme výsledky Compaqu a Hewlett-Packardu, udělali jsme společně více, než se očekávalo, více než nám mateřská firma naplánovala.
EURO: Která z firem přinesla do společného balíku více? KALÁŠEK: Teď už bych to nerozděloval, nemyslím, že by tato informace někomu pomohla. Na rozdíl od některých jiných zemí se v Česku spojovaly dvě velmi silné firmy. Obě byly na trhu velice výrazné, v podstatě se tady spojovala jednička Hewlett-Packard s trojkou trhu. Spojením vznikla jednička s velmi výrazným náskokem před ostatními firmami. Nic nezkazím tím, když řeknu, že roční finanční objem produktů a služeb nového českého Hewlett-Packardu přesahuje deset miliard korun.
EURO: Myslíte si, že z akce spojování bylo možné vytěžit více? KALÁŠEK: Určitě, netvrdím, že jsme vyřešili vše optimálně. V některých oblastech jsme mohli být lepší, ale po bitvě je každý generál. Určitě byla rozcestí, na nichž jsme se měli vydat vpravo místo vlevo. Neudělali jsme však zásadní průšvih. Možná jsme mohli pošlapat méně kvítků kolem cesty, ale celkový výsledek jsme nepokazili, jsme pořád na cestě, a ne někde v rokli.
EURO: Byly někde v zahraničí s fúzí Hewlett-Packardu a Compaqu velké problémy? KALÁŠEK: Integrace má všeobecně daleko obtížnější průběh ve velkých zemích. Nás je po spojení něco přes čtyři stovky lidí, myslím, že znám téměř všechny zaměstnance jménem. Jestli se vyskytly někde starosti, tak v zemích, kde se integrují obrovské úspěšné týmy.
EURO: Kdy vám osobně bylo od září 2001, kdy byla fúze ohlášená, nejhůře? KALÁŠEK: Neměl jsem období, že by mi bylo zle, ale nepříjemné bylo že jsme kvůli korporátním pravidlům nemohli jít s procesem spojování tak rychle dopředu, jak jsem zaměstnancům slíbil. Na začátku jsem jim řekl: Do této doby budeme hotovi, do tohoto data budete všichni vědět, že máte, nebo nemáte práci. Setrvačnost velkých zemí však byla delší, některá rozhodnutí jsme nesměli udělat dříve, než se uskutečnila jinde. V tu chvíli jsem se musel lidem omluvit, že nejsem schopen dodržet své slovo.
EURO: Projevila se na pracovním nasazení zaměstnanců nejistota, zda je nepostihne propouštění? Nepromítly se obavy - a fúze vůbec - do hospodářských výsledků? KALÁŠEK: Velmi důležitou postavou fúze byla Senta Čermáková, šéfka integračního procesu. Když jsem byl vybrán generálním ředitelem nového Hewlett-Packardu, byla jedna z prvních myšlenek, které se mi honily hlavou, kdo povede integrační středisko. Že to musí být někdo z Compaqu, tedy někdo, kdo zná druhou stranu, mi bylo jasné hned. Pak mne napadlo, že by bylo vhodné, aby to byla žena, už kvůli spojení racionálního myšlení a intuice. Řada problémů byla díky Sentě jednoduchá, dokáže dotahovat věci do konce. Ale určité napětí a nejistota ve firmě byly. Našli se i jedinci, kterým nejistota svazovala ruce natolik, že se to projevilo na jejich výkonu. Nebyla to ale výrazná skupina lidí. Podstatné bylo, že v celém týmu to fungovalo. Přiznám se, že jsem nikdy nepoužíval slovo akvizice, byl jsem v tomto směru až paranoidní. Jednu dobu se povídalo: koupili jsme Compaq. Ale po celou dobu jsem fúzi vnímal jako spojení. S celým manažerským týmem jsme se snažili spojovat vše do nové mozaiky.
EURO: Měli jste nařízený nějaký poměr, kolik lidí musí přijít z Compaqu a kolik z Hewlett-Packardu? KALÁŠEK: Byla snaha najít rozumnou rovnováhu, nevytvářet extrémní složení, to by bylo kontraproduktivní. Snažili jsme se vždy stavět na principu zdravého rozumu. Navíc se na věc vždy chci dívat „zákazníkovýma očima“. Vždy, když jsme nevěděli, jak dál, snažili jsme se vžít do pohledu zákazníka a zjistit, zda mu svým rozhodnutím nějak neublížíme nebo nezkomplikujeme život.
EURO: Kolik zaměstnanců již muselo z obou firem odejít a kolik lidí si ještě bude muset hledat místo jinde? KALÁŠEK: Celosvětově se hovoří o odchodu zhruba šestnácti tisíc zaměstnanců, přibližně dvanáct tisíc z nich již ve společnosti není. V Česku se to týká 45 lidí, z nichž 40 již odešlo.
EURO: Z jakých úrovní zaměstnanci odcházeli? KALÁŠEK: V obou společnostech byla v době čekání na fúzi zmrazena fluktuace. Procento lidí, kteří buď sami nebo v interakci s okolím zjistí, že si nevybrali to správné místo či práci, se pohybuje kolem pěti až deseti procent. Potom je přirozené se rozejít. Vedle redukce redundantních pracovních míst šlo také o vyřešení těchto případů.
EURO: Jak dlouho jste se obával, že neobhájíte v novém Hewlett-Packardu svou pozici? KALÁŠEK: Já jsem se nebál, to je život. Zcela racionálně jsem počítal s tím, že nemusím být vybrán. Dokonce jsem přemýšlel, co bych dělal, kdyby k tomu došlo, ale čekání v mém případě netrvalo zase tak dlouho, zhruba čtyři týdny.
EURO: Věřil jste si proti šéfovi Compaqu Janu Zadákovi? KALÁŠEK: Určitě.
EURO: Kdyby byl vybrán za generálního ředitele, myslíte, že byste mohli spolu pracovat v jednom týmu? KALÁŠEK: Rozhodně. S tím nemám problém. Honza Zadák je velmi schopný člověk,a krátká spolupráce s ním mne obohatila. Jsem velice rád, že neodešel od firmy, v našem regionu je mužem číslo dva, obchodní ředitel přímo podřízený mému šéfovi v mnichovské evropské centrále.
EURO: Jakým způsobem se rozhodovalo, který výrobek či služba ponese značku Hewlett-Packard a co bude označeno jako Compaq? KALÁŠEK: Tato rozhodnutí považuji za jednu z nejúspěšnějších částí přípravy spojení. Existovala organizace vytvořená z lidí obou firem, která připravila zcela jasné životní plány pro různé produkty. Řeklo se, že v té a té oblasti přežije Hewlett-Packard, zemře Compaq, v jiné oblasti to bude naopak. To bylo stanoveno před dnem D, tedy před faktickým sloučením. V tu dobu jsme už měli v ruce korporátní rozhodnutí a přesně jsme věděli, kde co bude, a byli jsme schopni to zákazníkům od prvního dne říkat. Když se například řekne intelovské servery, tak to bude Compaq. Zákazníkům jsme dokázali říci, jak a které produkty Hewlett-Packardu postupně odumřou. Od začátku jsme věděli, že komerční počítače a notebooky budou nést produktový brand Compaq. Společnost má logo Hewlett-Packard, ale jsou produkty, typicky PC a mobilní počítače, které ponesou značku Compaq.
EURO: A populární iPaq? KALÁŠEK: Bylo rozhodnuto, že se utlumí Jornada, kapesní počítač původního Hewlett-Packardu. Nejzajímavější prvky z jejího vývoje se přestěhují do další verze iPaqu, a bude to Hewlett-Packard iPaq Pocket PC.
EURO: Šlo tedy o čistě korporátní záležitost, v Praze se o rozdělení značek vůbec nerozhodovalo? KALÁŠEK: To ani nemohlo být na nás. Zákazník je dnes globální, není svázán hranicemi žádné republiky.
EURO: Takže osobní počítače budou po celém světě označené logem Compaq? KALÁŠEK: Rozdílná loga mohou být v jednotlivých zemích pouze na nejlevnějších noteboocích a PC. V těchto případech je na konkrétních pobočkách, jak se rozhodnou. V Česku je to jednoduché, na štítku bude Compaq.
EURO: Koho považujete za největšího konkurenta nového Hewlett-Packardu na českém trhu? KALÁŠEK: IBM. V různých segmentech máme rozlišné konkurenty, ale nejvíce nám konkuruje právě IBM.
EURO: Co soudíte o IT gramotnosti českého národa? KALÁŠEK: Silní jsme v penetraci notebooků. Jsme na tom podobně jako Irsko, přičemž nejlépe si stojí Rakousko. Troufnu si tvrdit, že na to, jaká je v Česku omezená kupní síla ve srovnání s vyspělými zeměmi, jsme velice hravý národ, který je hladový po novinkách. Pokud by Češi měli mávnutím kouzelného proutku kupní sílu například Rakušanů, většina národa by utratila tyto „ z nebe spadlé peníze“ za technologie. Češi mají chuť do novinek. Řeči, že jsme zaostalí, nemají opodstatnění.
EURO: Jaký vývoj IT očekáváte v nejbližší budoucnosti? KALÁŠEK: Myslím si, že dojde k pootočení směrem k pragmatismu. Spousta technologií se nakupovala jen proto, že bylo hezké a příjemné je mít, ale majitelé firem již dokážou přidanou hodnotu v IT posoudit téměř stejně dobře jako výhodnost nákupu soustruhu ve výrobním podniku. Přesně dokážou vyčíslit zda jim to ušetří náklady nebo přinese další příjem.
EURO: Myslíte si, že se v Česku zažije přímý prodej přes internet? KALÁŠEK: Záleží na tom, co se nabízí. Velké řešení jako hardware prodáváme většinou přímo, naopak tiskárny jdou všechny přes distributora. U PC a notebooků je to jakýsi mix, podíl přímého prodeje je hluboko pod polovinou. Stejně jako si dnes lidé na internetu konfigurují auta, bude na internetu jakékoli zboží, včetně počítačů. Otázka zní, v jakém rozsahu a jak rychle to bude. Naše firma s prodejem přes internet již běžně pracuje. Stránky www.hpmarket.cz patří k největším internetovým prodejním kanálům v České republice.
EURO: Celosvětově prodává Hewlett-Packard přímo přibližně 23 procent výrobků, jak je to v Česku? KALÁŠEK: Pohybujeme se zhruba na této úrovni. V některých divizích je to více, někde méně, ale pohybujeme se v přímém prodeji kolem dvaceti procent.
EURO: Váš významný konkurent Dell hodlá začít prodávat pod svým logem tiskárny, které bude speciálně pro tento účel vyrábět společnost Lexmark. Co si o tom jako lídr trhu myslíte? KALÁŠEK: Tohoto se neobáváme. Přebrandováním cesta nevede, už několikrát tento model selhal, v minulosti například prodej tiskáren Xerox pod značkou Compaq. Jsme přesvědčeni o tom, že pouze celý cyklus od vývoje až po prodej včetně vazby na spotřební materiál je to správné. Není to jen o přebrandování určité věci, musíte reagovat na to, co trh chce, a pak to dostat až do vývoje nových výrobků. Samozřejmě je to pro nás určitá hrozba, musíme tomu umět čelit, ale že bychom měli strach, to ne. Analytici říkají, že Dell jen vytvořil pro společnost Lexmark další prodejní kanál, který nepokládám za příliš významný. Když Dell oznámil záměr prodávat přebrandované tiskárny, byli jsme nuceni vypovědět mu smlouvu a s půlročním odstupem už víme, že dopad byl pro prodej tiskáren Hewlett-Packard minimální.
EURO: Co si myslíte o prodeji neznačkových tonerů a refillingu? KALÁŠEK: Prodávat takové výrobky je naprosto legitimní, zákazník má plné právo volby. Je na nás, abychom ho přesvědčili, že má smysl, aby si kupoval značkové zboží. Je to jako oprava či prohlídka ve značkovém servisu Mercedesu versus u kamaráda v garáži. To samé platí o oblečení, hodinkách a podobně. Značka přináší jistotu vysoké kvality a za tu se vždy platí vyšší cena.
EURO: Nedávno se proti tomu začal Hewlett-Packard bránit speciálním kódováním tiskáren… KALÁŠEK: Kolem toho je teď velká diskuse a nerad bych o tom z mé pozice spekuloval. Myslím, že samočisticí schopnost trhu vše vyřeší.
EURO: O Hewlett-Packardu je známo, že každého půlroku podřízení prostřednictvím dotazníků hodnotí své přímé nadřízené. Jak si vedete vy? KALÁŠEK: Dotazník má čtrnáct otázek a šéf si může připsat pár dotazů, které zajímají speciálně jeho. Není úkolem zjistit absolutní číslo hodnocení, my sledujeme trend, jak si dotyčný vede a jak na sobě pracuje. Zeptám se třeba mých lidí, co se jim na mě nelíbí. Podívám se, v čem jsem slabý, a mezi negativy si pro nejbližší období vyberu jedno nebo dvě, snažím se přemýšlet, co mohu zlepšit. Když vím jak, řeknu lidem: takto mne vidíte jako tým, toto jsou dvě oblasti, na které se chci zaměřit a chci je zlepšit. Faktem je, že se snažíme na základě odpovědí pracovníků manažery motivovat, ale nikdy výsledky až na výjimky neprezentujeme. Těm na špici dáme nějaký drobný dárek, třeba pero, s těmi, kteří jsou na chvostu, se snažíme individuálně komunikovat a pomoci jim dříve, než předstoupí před své podřízené. Snažíme se jim poradit, na co se zaměřit, protože v tu chvíli navrhují, že chtějí zlepšit všechno. To je ale cesta do pekel, protože se nezlepší v ničem, a naopak ve všem se ještě zhorší. Když se podívám na své hodnocení, bývám na úrovni konce první třetiny, to je moje typické místo. Nebývám mezi těmi, kteří dostanou pero. Ale to je celkem pochopitelné, očekávání mých podřízených jsou vysoká.
EURO: Je možné vypozorovat souvislost mezi výsledky skupiny a spokojeností podřízených s jejím manažerem? KALÁŠEK: Nepamatuji si případ, že by byl někdo na chvostu hodnocení a zároveň jeho oddělení svými výsledky patřilo k výrazně dobrým. Druhá věc je, že se to špatně měří, protože v hodnocení jsou i lidé, kteří šéfují například administrativě. Jde spíše o změření teploty týmu, ne o obchodní výsledky.
EURO: Odcházejí lidé po nepříznivém hodnocení na základě vlastního rozhodnutí? KALÁŠEK: Nemohu říci, že by to vzdali, ale statistika hovoří o tom, že zejména manažeři, kteří se objevili na konci opakovaně, zhruba do dvou let společnost sami opouštějí. Ne však všichni. Někteří na sobě pracují a posouvají se do středu žebříčku, ne úplně na špici, ale je vidět, že se nad sebou zamysleli, že pracují na problémech, které podřízené trápily. Řada lidí takto vyrostla na velké manažery.
EURO: Jak často mění šéf počítačové firmy své PC? KALÁŠEK: Jsem Harpagon, nerad rozhazuji peníze. Když už všichni během dvouletého rytmu vymění své komputery, tak se nakonec podvolím i já. Jinak se ale musím přiznat, že mnoho věcí stále řeším systémem tužka-papír. Snažím se nenechat zavalit se informacemi a mám odvahu mazat staré e-maily. Jsem schopen technologicky využít počítač na to, k čemu je mi užitečný. Když skutečně něco vymýšlím, tak si maluji. Teď se ale těším na Tablet PC, u něj si budu malovat přímo na plochou obrazovku. To mě moc zaujalo, ale pokud jde o zlepšování rychlosti počítače, zvyšování paměti a podobně, byl jsem vždy poslední v řadě. Naše nákupčí za mnou chodí a říká: Jste poslední kdo má starý mobil, nemám vám objednat nový?
