Pokles mezd Řekům příliš nepomohl. Chybí jim to hlavní, poptávka.
Tento týden se opět vracíme ke klíčovému ukazateli mezinárodní konkurenceschopnosti, a to k vývoji jednotkových mzdových nákladů v průmyslu poměřovaných oproti jejich úrovni v roce 2005.
Údaje publikované Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) naznačují, že vývoj jednotkových nákladů v Řecku se přes pokles mzdové hladiny ve skutečnosti nemění k lepšímu, ale k horšímu. Vysvětlení lze hledat v tom, že řecký průmysl je postižen prudkým snížením poptávky. Pokles zaměstnanosti a mzdové hladiny to nedokážou kompenzovat a výsledkem je krajně nemilá pokračující ztráta konkurenceschopnosti.
Naopak Irsko nejen snížilo celkové mzdové náklady, ale jeho průmysl zaznamenal oživení zahraniční poptávky, což vývoj jednotkových mzdových nákladů zlepšilo.
Pro Česko, jehož ekonomika je na průmyslu a průmyslovém vývozu extrémně závislá, je důležité nejen to, že jednotkové mzdové náklady se zlepšily (a jejich hodnota byla pod úrovní 100), ale relativně klesají i ve srovnání s klíčovým odběratelem, jímž je německý průmysl, kde se jednotkové mzdové náklady mírně zvyšují.
Díváte-li se na vývoj v Německu, neuteče vám skokový nárůst jednotkových mzdových nákladů v době vrcholící krize. Čím to vysvětlit? To je efekt proslulého Kurzarbeitu, tedy snahy udržet kvalifikovanou pracovní sílu na existujících pozicích i za cenu subvencí a čekat, až se poptávka zase vzchopí. Což se také počínaje rokem 2010 stalo a hodnota německého indexu poklesla.
