Potenciální bankrot sienské banky ohrožuje kariéru Maria Draghiho, a tím pádem celý projekt panevropského bankovního dohledu.
Slova banka i bankrot jsou obě italského původu. Jejich základem je výraz původně označující stůl či přepážku, na níž se ve středověké Itálii počítaly peníze. Banca rotta byl zákrok, který si vysloužil středověký bankéř, když nebyl schopen platit závazky. Úřady mu sekerou rozťaly jeho přepážku a s byznysem byl konec.
Nejstarší kontinuálně fungující banka na světě - italská Monte dei Paschi di Siena (MPS), která otevřela své přepážky dvacet let před objevením Ameriky - se asi bankrotu vyhne. Její potíže však zasáhly nejen nejvyšší patra italské předvolební politiky, ale také šéfa Evropské centrální banky (ECB) Maria Draghiho. A tím pádem celý projekt panevropského bankovního dohledu. Když ostuda, tak parádní.
K malé radosti všech zúčastněných vychází najevo, že italská centrální banka (Banca d’Italia) podle všeho již od roku 2009 přinejmenším tušila, že třetí největší peněžní ústav v zemi pozapomněl na dlouhou historii obezřetného podnikání a důkladně se vymáchal v derivátech, nemovitostních obchodech a velmi špatné akvizici.
Při zpětném ohlédnutí korupčně smrdí rychlý přeprodej regionální Banca Antonveneta během podzimu 2007 od holandské ABN AMRO přes španělskou Banco Santander zpátky do italských rukou v podobě MPS. Transakční hodnota tehdy za pár měsíců „zázračně“ narostla o 2,3 miliardy eur a nabyvatele obrovsky zatížila těsně před vypuknutím krize. Nezaujatý pozorovatel může podlehnout dojmu, že ABN AMRO si nechtěla lokálním folklórem špinit ruce a distribuovat peníze na „správná italská nádraží“.
Navzdory exoticky znějícím transakcím s názvy jako Santorini (nomen omen už kvůli té explozi před pár tisíci lety) nebo tekutě příjemným Chianti Classico, které měly zamaskovat obrovské ztráty, byla MPS nejspíš dávno „pleite“. Italská centrální banka, jíž v té době předsedal nynější šéf ECB Mario Draghi, přesto nekonala. Mlčení bývá dobrá strategie a Mario Draghi se jí často drží. Politický problém ovšem spočívá v tom, že ECB by měla být hlídacím psem celého evropského bankovnictví. Z Chianti Classico z Monte dei Paschi musí dnes Draghiho bolet hlava.
Italská centrální banka teprve loni „vymetla“ management sienské banky, jež zároveň vyťala ztrátu 4,7 miliardy eur. A zcela jistě to nebyla ztráta poslední. Akcionáři (35 procent banky patří nadaci ovládané místními a regionálními politiky) přijali velmi drahou státní pomoc v podobě konvertibilních bondů za 4,5 miliard eur (úročených 9 procent), a zavázali se k navýšení kapitálu.
Celý příběh naznačuje těsné propojení MPS s politiky levicové Demokratické strany Luigiho Bersaniho, jež dosud aspirovala na vítězství v parlamentních volbách plánovaných na 24.-25.února. MPS však má dostatečný potenciál to všechno zmařit, což zneuznanému Silviu Berlusconimu a jeho Lidem svobody dává nemalé šance.
Nový šéf Monte dei Paschi Fabrizio Viola sliboval, že s pravdou vyjde ven ještě před volbami. Bersani zuří, že ho Monte dei Paschi připraví o vítězství. Silvio Berlusconi ani nemusí čekat na to, co Viola řekne, a řeže do soupeře, co to jde.
Žijeme v křehkém světě. Draghimu je jasné, že minulosti neuteče, a má z toho těžkou hlavu. Viola má těžkou hlavu. Evropa má těžkou hlavu z toho, protože vše může znovu otřást eurozónou. A navíc ty osypky z Berlusconiho…
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
Autarkie není přijatelný ekonomický program
Investovat může být totéž co prožrat
Dobrá zpráva: některé daně nejsou navždy
