Koronavirová krize změnila naše pracovní návyky dost možná jednou pro vždy. Zatímco dříve se řada společností stavěla k režimu home office zády, dnes je práce z domova po dobu alespoň pár dní v týdnu považována za naprostý standard – třebaže i více než rok a půl od začátku pandemie nemá spousta lidí a firem přesně nastaveno, jak v takových podmínkách vlastně fungovat.
Portugalský parlament se před časem rozhodl tento stav věcí změnit. Minulý týden proto schválil nový zákoník práce, který dává home officu poněkud jasnější obrysy a zajišťuje všem lidem pracujícím na dálku větší míru právní ochrany. Informuje o tom agentura AP.
Co ze zavedené legislativy pro tamní podniky vyplývá? Tak například skutečnost, že odteď by již šéf neměl psát ani volat svým podřízeným kvůli firemním záležitostem po skončení oficiální pracovní doby. V opačném případě hrozí firmě pokuta. Zákoník samozřejmě počítá s jistými výjimkami, kdy je možné dané pravidlo obejít. Stát se tak může například z důvodu zásahu „vyšší moci“. Důležitý je též fakt, že se týká všech zaměstnanců současně, tedy jak těch pracujících z domova, tak z kanceláře. Zároveň se ale vztahuje pouze na podniky s deseti a více pracovníky.
Pro lidi fungující na dálku přináší nová právní úprava ještě jednu pozitivní změnu. A sice fakt, že má zaměstnavatel odteď povinnost hradit takovým osobám dodatečné náklady spjaté s režimem home office. Typicky se jedná třeba o výdaje na internetové připojení, elektřinu a další nezbytné položky. Zároveň musí všem „dálkovým“ pracovníkům zajistit alespoň jednou za dva měsíce osobní kontakt se svým nadřízeným, aby se dotčený zaměstnanec necítil osamělý.
Co naopak tamní socialistické vládě premiéra Antónia Costy podle AP neprošlo, bylo zavedení „práva na odpojení“. To by spočívalo v možnosti zaměstnanců po pracovní době zcela vypnout všechna zařízení a platformy, prostřednictvím kterých s nimi nadřízení a kolegové komunikují. Podobné nařízení přitom platí například již ve Francii.
Ráj digitálních nomádů
Od posílení právní ochrany osob pracujících na dálku si parlament mimo jiné slibuje zvýšení atraktivity Portugalska v očích takzvaných digitálních nomádů. Jde o lidi, kterým povaha jejich zaměstnání umožňuje pracovat de facto z jakéhokoliv koutu světa, neboť vše, co k tomu potřebují, je spolehlivé internetové připojení.
Právě desetimilionové Portugalsko je jednou ze zemí, které tito novodobí nomádi vyhledávají zdaleka nejčastěji. A mají k tomu pádný důvod - podmínky, jež západoevropský stát nabízí, jsou totiž více než lákavé.
Za předpokladu, že vyhoví dalším požadavkům, není délka jejich zdejšího pobytu nijak omezena, uvádí server InsureMyTrip. Ten na základě několika dílčích kritérií, mezi nimiž nechybí například právě rychlost internetového připojení, ale ani náklady na bydlení, cena za vyřízení pracovního víza a tak podobně, označil Portugalsko z hlediska digitálního nomádství za celkově čtvrtou nejpřívětivější zemi na světě. Lepší skóre v tomto ohledu vykázaly už jen Německo, Mexiko a Norsko.
Že je Portugalsko lidem pracujícím na dálku skutečně nakloněno, dokládá podle serveru Business Insider i únorové otevření první opravdové „vesnice pro digitální nomády“ nacházející se na tamním ostrově Madeira. Plážový komplex Ponta do Sol, na jehož výstavbě se podílela i místní vláda, je skrz na skrz prošpikován kvalitní Wi-Fi a dokáže pojmout až sto lidí najednou.
Oblíbený Karibik se prodraží
Portugalsko přirozeně není jedinou zemí, která se v době pandemie rozhodla zacílit na digitální pracovníky. Pomocí podobných programů se výpadek příjmů z cestovního ruchu snaží částečně nahradit třeba i ne až tak vzdálené Chorvatsko – i to relativně nedávno otevřelo poblíž Zadaru svoji vlastní „nomádskou“ vesnici. Fungovat má mimo hlavní turistickou sezónu, přičemž měsíční pronájem domu u moře tu člověka vyjde na 520 eur měsíčně.
Samostatnou kapitolu v oblasti digitálního nomádství pak představuje Karibik. Zdejší ostrovy totiž jako by se v průběhu uplynulého roku začaly mezi sebou doslova předhánět v tom, který z nich předloží lidem pracujícím na dálku lákavější pobídku. Mezi nejoblíbenější lokace patří Anguilla, Antigua a Barbuda či Barbados. Vízum stojí zpravidla od jednoho a půl do dvou tisíc dolarů a nomád zde - za předpokladu splnění dalších podmínek, jako je minimální požadovaný příjem a podobně - může setrvat i se svou rodinou klidně celý jeden rok a kochat se výhledy na průzračně čisté moře, bílé písčité pláže i všudypřítomné palmy.
