Jak se pozná kvalitní košile
Košile, spodní oblečení mužů i žen, které se od počátku křesťanského letopočtu až do poloviny 19. století nosilo přímo na těle; byla z plátna nebo vlny, z bavlny, barchetu, ve dvorských kruzích z hedvábí. Ženská košile v minulosti zdobena výšivkou či krajkou, různě tvarovaná. Mužská košile se v 19. století postupně stává do určité míry módní součástí oděvu (byla jí v době renesance), u níž se proměňuje především tvar límce a použitý materiál. (Všeobecná encyklopedie Universum, Odeon 2000)
Až do roku 1871 se košile oblékaly přes hlavu. Jenže právě toho roku si firma Brown, Davis & Co. z londýnského Aldermanbury nechala zaregistrovat první košili zapínanou na prsou. Tehdy již ovšem byla košile součástí svrchního oblečení – ne jako v dobách před 18. stoletím, kdy se nosila zásadně vespod, a pokud z ní bylo něco vidět, pak pouze límeček.
Jestliže encyklopedie uvádějí, že od té doby se vývoj košilí projevuje především ve tvaru límce a v použitých materiálech, neznamená to ale, že se skoro zastavil. Připomeňme si, co o svém majiteli košile vypovídaly kdysi i nyní…
• Dnes nejuniverzálnější bílá barva byla až do konce 19. století důkazem noblesy. Bílou košili mohl nosit jen člověk, který si mohl dovolit košile často prát, takže jich musel mít dostatek na střídání. A vzhledem k „praktičnosti“ bílé ji mohl oblékat jen gentleman, tedy šlechtic nebo svobodný měšťan, patřičně zaopatřený a bez potřeby fyzicky pracovat.
• Proužky přišly do módy koncem 19. století, ale prosazovaly se ztěžka – vzorované košile totiž budily dojem, že mají maskovat nečistotu. Kompromisem byly pestré košile s bílým límečkem a bílými manžetami, dodnes oblíbené, ale nepůsobící tak seriózním dojmem.
• Zásadní známkou stylu košile je límeček. Základní je dělení na stojáčky a ležaté, ovšem tvarů je spousta a většina nese anglická pojmenování. Opět do konce 19. století převládaly variace stojáčků, od 30. let minulého století naopak vítězí ležaté límečky a stojáčky se nosí jen do smokingu či fraku.
Dnes již rozdíl mezi běžnou konfekcí a drahou kvalitou nemusí být zřejmý na první pohled. Několikatisícové rozdíly na cenovkách více než v případě jiných druhů oblečení ospravedlňují kromě použitých materiálů jen nepatrné drobnosti. A ještě k tomu mnohdy ukryté pod sakem. Detaily rozhodují Jak poznáte správně ušitou košili (na snímcích detaily košile značky Hilditch & Key z pražského obchodu Old England)
Výztuž límce. V případě, že si to tvar límečku žádá, patří ke správně šité košili jeho odnímatelná výztuž. Výztuže bývají z umělé hmoty, u některých výrobců je možné setkat se s mosaznými. Bez ohledu na materiál zajišťují výztuže límečku správnou klenbu a zabraňují ohýbání špiček, což je důležité především tehdy, uvážete-li si kravatu.
Sedlo. Jen u tradičně šitých košil naleznete vertikálně přestřižené sedlo. Díky němu košile pasuje každé postavě, protože je možné košili přizpůsobit. I když u konfekčních košil nebývá přestřižení vypracováno perfektně, rozhodně se promítá do ceny – při výrobě většího množství košil se totiž počítá každý šev navíc.
Navazování vzoru. Přesné navazování vzoru v současnosti nabízejí bohužel jen kvalitní konfekční košile a takřka bez výjimky košile šité na zakázku. Kostka nebo proužek by do sebe měly přesně zapadat například mezi ramenní částí průramku a vsazovaným rukávem.
Knoflíky. Jedním z poznávacích znamení kvalitní a drahé pánské košile jsou tradiční perleťové knoflíčky. Bývají tak tvrdé, že je nerozlomí ani jehla šicího stroje. Dříve se knoflíková lišta šila zvlášť a až poté se ke košili přišívala. Dnes se látka na knoflíkovou lištu přišívá k přednímu dílu, ale protože to působí rustikálním dojmem, mívají jemné košile lištu většinou jednoduchou.
Klínek. Detail všech luxusních košil: pro zpevnění na bocích se do rozparků mezi přední a zadní díl vsazují klínky. Jediný výrobce využil tohoto detailu k prosazení na trhu: Thomas Pink do svých košil vsazuje klínky zásadně růžové, aby si majitel košile vybavil jeho značku při každém oblékání.
Manžeta. V dolní části rukávů mívají kvalitní košile několik záhybů. Manžeta bývá zapínána na malý knoflíček, který brání rozevírání košile a odhalování ruky. Manžeta také usnadňuje ohrnování rozepnutého rukávu. Další poznávací znamení luxusní košile: dírka bývá šitá vodorovně, nikoliv svisle. U těch nejdražších je, stejně jako všechny ostatní knoflíkové dírky, šita samozřejmě výhradně ručně.
