Věřit v genialitu lidského ducha, že si vždycky poradí s globálními potížemi, jistě přináší věřícím šťastnou bezstarostnost. Ropná tragédie v Mexickém zálivu však dala bezbřehému technického optimismu pořádnou ťafku. Pravda, lidstvo ještě netrpí nedostatkem ropy, jejíž zásoby už měly být vyčerpány. Lidé objevují stále nová a nová ložiska i způsoby, jak těžit v místech, na která by si předchozí generace netroufly. To nezbavuje státy povinnosti, aby ochránily lidi i přírodu před podnikavci ochotnými udělat z občanů svá rukojmí. USA svou ochrannou roli vyloženě podcenily. V Mexickém zálivu se těží v jedenapůlkilometrových hloubkách, kde to nikdo neumí zastavit. Když prezident Barack Obama po neúspěšných pokusech zneškodnit poruchu na vrtu společnosti BP vyhlásil na takovouto těžbu moratorium, všech 33 fungujících plošin se muselo zastavit. Každý si spočítal, že to nemůže být na věčnost. Mimo jiné právě proto, že se těžaři neumějí odpojit a plošinu odtáhnout.
Přesto rozhodnutí soudce Martina Feldmana, který moratorium zrušil dlouho před vypršením půlročního zákazu, překvapilo. Kde vzal jistotu, že se průšvih za týden nezopakuje? Není divu, Feldman byl pod tlakem podnikatelů závislých na těžbě i pobřežních měst, která ke zničenému pobřeží nechtěla přidat chudobu. Myslel nejspíš i na vlastní kapsu, protože je držitelem ropných akcií.
Jenže ministr vnitra Ken Salazar je odhodlán moratorium obnovit. Aby to dávalo smysl, povolit těžbu by měl až poté, co ten geniální lidský duch vymyslí způsob bezpečného zastavení nežádoucího ropného výronu. A neměli bychom i my omezit nadšené budování jaderných reaktorů až do doby, kdy si budeme vědět rady s jaderným odpadem? Nenechme si propíchnout zadní kolečka.
