Kněžice vyřešily vytápění obce bioplynovou stanicí
Když si Bohuš, hlavní hrdina filmu Dědictví aneb Kurvahošigutentag (hrál ho Bolek Polívka), odmítl nechat zdarma zavést plyn do chalupy, netušil, že po změně režimu bude muset zaplatit ze svého plynofikaci celé obce. Zastupitelé Kněžic rovněž odmítli štědré státní dotace na plynofikaci obce, jako filmový Bohuš však nedopadnou. Neskončí ani jako řada jiných obcí, které si po neustálém zvyšování cen lámou hlavu nad tím, kde vzít statisíce a miliony na vrácení dotací, když se jim nepodařilo přesvědčit dostatečné množství lidí, aby se k plynovodu připojili. Kněžice, obec na Nymbursku s necelými pěti stovkami obyvateli, bude topit exkrementy.
Dva v jednom.
„Z plynu jsme měli strach, jeho cenu neovlivníme,“ vzpomíná starosta Milan Kazda. Napadlo ho ale využít jako paliva toho, co nepodléhá sezonním vlivům a čeho se každý se rád zbaví. Lidských i zvířecích výkalů. Obsah žump je totiž dalším problémem vesnice, které chybí jak kanalizace, tak čistírna odpadních vod. Jejich výstavba pro Kněžice a další dvě okolní obce by prý vyšla na 69 milionů korun. Nápad vybudovat zařízení, které by vytápělo a přitom likvidovalo náplň septiků, zbytky ze zahrad a další biologicky rozložitelné odpady, vypadal nadějně. „Hodláme zpracovávat odpady také ze sousedního Chroustova a Chotěšic. Bilance vyšla, když jsme započítali i produkty zvířat z místní farmy,“ vysvětluje Kazda. Obec začala pracovat na stavebním povolení a v polovině roku 2004 podala žádost o dotaci ze Státního fondu životního prostředí. Ministr podepsal kladné rozhodnutí v listopadu téhož roku. Přestože ještě před koncem minulého roku neměla obec s fondem podepsanou smlouvu, začala s výstavbou. „K čemu nám je smlouva v prosinci, když se nedá kopnout? V červnu se rozjede zařízení, které bude vyrábět elektřinu a vydělávat peníze. Kotelna by měla být hotova letos v září před začátkem topné sezony,“ plánuje starosta.
Na zeleno.
Starostův plán vypadá jako ekonomická idyla, by't trochu zapáchající. Kromě obsahu jímek občanů by měl ekologicky likvidovat i zbytky z kuchyní a školních jídelen, které dnes neumí nikdo zpracovat a s tichým souhlasem úřadů se zkrmují. Finančně zajímavé by mohly časem být i odpady z jatek. Škodní nebudou ani místní zemědělci. Odebrané „produkty“ skotu dostanou po prohnání bioplynovou stanicí zpět ve formě tekutiny zbavené skleníkových plynů. Takže budou ekologicky hnojit. Ekologicky se také zachová ČEZ, když vykoupí „zelenou elektřinu“. Nový zákon o podpoře obnovitelných zdrojů garantuje její odběr za zvýhodněné ceny až na patnáct let. A konečně občané se budou pohodlně ohřívat doma i ve vaně za netržní ceny. „Lidem budeme nabízet jeden gigajoul tepla za 260 korun, takže jedna kilowatt hodina je vyjde na 94 haléřů. Elektřinu prodáme ČEZ za 2,90, jako velkoodběratel ji nakupujeme za 1,70 Kč,“ kalkuluje starosta. Přiznává ale, že bez dotací by projekt životaschopný nebyl. Ani padesátiprocentní dotace na stavbu výtopny by nic neřešila, projekt bude rentabilní pouze v případě, že obec dostane minimálně 80 procent nákladů. Důmyslné zařízení jako z Čonkinových dobrodružství totiž není právě levná záležitost. Náklady na výstavbu bioplynové stanice se vyšplhají na 116 milionů.
Trochu napřed.
Technický způsob fungování kněžického bioplynového zázraku by se dal zjednodušeně popsat takto: V homogenizační jímce se smíchají odpadní vody se zvířecími exkrementy, které se zahustí sušinou či masokostní moučkou. Ve fermentoru proběhne kvašení, při kterém se uvolní metan. Jeho spálením v kogenerační jednotce vznikne elektřina a teplo. Část tepla, zhruba polovina, bude ohřívat fermentor a pomáhat kvasnému procesu. Zbylé odpadní teplo pomůže vytopit obec. Kazda se domnívá, že projektem předběhl dobu. Státní fond životního prostředí ho prý nedokázal obodovat. Ačkoliv záměr splňuje všechna čtyři vyhlášená opatření programu infrastruktura, obec si musela vybrat pouze jedno. Zvolila titul ochrana ovzduší a uspěla. Z fondu získala deset milionů korun a z evropských peněz rozhodujících 84 milionů. Zbývajících 22 milionů si vesnice musela půjčit. Zadávací dokumentaci si vyzvedly tři banky, nabídku odevzdala pouze jedna. Obci se šestimilionovým ročním rozpočtem poskytla patnáctiletý úvěr Komerční banka. „Oceňuji, že ačkoliv nemají na rozdíl od jiných finančních ústavů speciální programy pro ekologické projekty, jsou ochotni jít s námi do rizika. Pokud ale bude projekt fungovat alespoň z 80 procent, jak jsme spočítali, nebojíme se,“ dodal starosta.
Návrat ke kořenům.
Projekt, se kterým Kněžice uspěly, nese název Energeticky soběstačná obec. Jeho logika v podání starosty je poměrně jednoduchá: „Na vsích vždy žili soukromí zemědělci, i malí živnostníci měli pár hektarů polí, koně a kravku, nějakou kozu a králíky a slepice. Na poli si vypěstovali krmení, zásobili jím chlévy, kráva jim dala obživu. Kůň zoral pole a přivezl dřevo z lesa. Nepotřebovali žádnou naftu nebo plyn. Bioplynová stanice je rovněž schopna fungovat z lokálních zdrojů.“ Součástí starostova projektu je také zprostředkování levnějšího tepla pro vzdálenější vísky, do nichž nepovede teplovod. Za dotaci 750 tisíc pořídil obecní úřad linku, která lisuje z rostlinného odpadu peletky, jež se využívají jako ekologické topivo. Zájem lidí je zatím malý, peletky proto dodává i do elektrárny. „Český člověk je nedůvěřivý a na vesnicích to platí dvojnásob. Pořízení kotle vyjde na 80 tisíc korun, což je pro některé obyvatele naší obce značný výdaj. Takový kotel však dokáže vyprodukovat jednu kilowatthodinu za 37 haléřů, což je třetina toho, co budeme chtít od lidí s centrálním topením. Ti budou mít ale větší pohodlí,“ říká Kazda.
Inspirace pro zemědělce.
Starostův nápad není žádná novinka. K vytápění bazénů bioplyn prý využívali již v desátém století před Kristem Asyřané. Bioplynem z koňských exkrementů chtěl osvětlit a vytápět Paříž Louis Pasteur. V Česku začala první bioplynová stanice fungovat v roce 1974 v Třeboni. Od bývalého státního statku ji po revoluci koupila společnost R.A.B. Vedoucí stanice Miroslav Kajan tvrdí, že zařízení vydělává a připravuje se výstavba dalšího. Stanice dodnes zpracovává kejdu prasat. Z vyrobené energie zemědělci vytápějí vepřín, elektřinu zpracovává sama firma, prodává ji rovněž do sítě. Obří projekt začalo před revolucí rovněž budovat družstvo v Šebetově na Blanensku, tehdy ještě v rámci státního úkolu likvidace odpadů z velkochovů. Zařízení mělo zpracovávat kejdu od 20 tisíc prasat. Výstupem bylo kvalitní hnojivo, zbylý odpad se dal vypouštět do potoka. O rentabilitě však nemohla být řeč. Jako podnikatelskou příležitost chápe bioplynovou stanici severomoravská společnost Vítkovská zemědělská, která dostavuje zatím největší tuzemské zařízení s hodinovým výkonem necelého jednoho megawattu. Do zkušebního provozu ho firma uvede v březnu. Stanici podnik staví „na zelené louce“, odpadové teplo bude odebírat sousední léčebna dlouhodobě nemocných. Společnost podniká v zemědělství, chová skot a koně, jejím primárním motivem k výstavbě zařízení bylo zpracování zvířecích a travních odpadů, v neposlední řadě také prodej „zelené elektřiny“. Vítkovské zemědělské se podařilo získat pouze třistatisícovou dotaci na projektovou dokumentaci, 60 milionů korun do výstavby zařízení investuje ze svých prostředků. Firma uvažuje o dalších dvou bioplynových stanicích na Moravě.
Nejen samá pozitiva.
Plán, jak se zbavit nepotřebných odpadů a vydělat jak na prodeji tepla, tak elektřiny, má svá úskalí. Jde o vysoce nákladné projekty, které musí ekonomicky fungovat. Rentabilní nebudou, pokud investor nevyladí celý systém, který funguje provázaně. Musí mít dostatek vstupní suroviny, musí umět využít odpadní teplo, musí mít kam vrátit výstupní suroviny. Uzavřený řetězec se nepodařilo vytvořit například v jihočeské obci Malenice, která o bioplynové stanice uvažovala šest let. „Nyní jsme se definitivně rozhodli, že do toho nepůjdeme. Chtěli jsme stanicí zajistit zpracování odpadů, jako jsou zeleň a biologické odpady. Vyrobenou elektřinu jsme plánovali prodávat a odpadní teplo využívat k podnikání, například k sušení dřeva. Spočítali si ale, že by to ekonomicky nemuselo fungovat, a to i v případě získání dotace. Bez ní by to vůbec nemělo smysl. Družstvo, od kterého jsme měli odebírat zvířecí odpad, se rozhodlo, že postaví stanici samo,“ vysvětlil starosta Malenic Josef Bláhovec.
Popisky: - Lákává vize. S výstavbou bioplynové stanice v Kněžicích začala stavební firma Skanska v minulém roce. Ředitel divize technologie Jiří Čadek se domnívá, že firma takových zařízení postaví v následujících letech desítky. - Bioplynem k nezávislosti. „Na venkově lidé v minulosti nepotřebovali žádnou naftu nebo plyn. Bioplynová stanice je rovněž schopna fungovat z lokálních zdrojů,“ domnívá se kněžický starosta Kazda.
