České sklo a ti, kdo s ním umějí pracovat, jsou ve světě velmi uznávaní. Je načase, abychom si jich začali vážit i my.
„Jmenuju se Lucie a mé jméno znamená světlo,“ tak začala Lucie Koldová svou prezentaci ideálního domu, který vytváří pro kolínský veletrh interiérového designu IMM Cologne. Ideální dům Das Haus na něm každoročně představuje jeden světový designér, kterého organizátoři veletrhu vyberou na základě jeho předchozí práce. „Je to pocta a je to i stres, protože ve chvíli, kdy takovou nabídku dostanete, ze sebe chcete vydat to nejlepší,“ popisuje Lucie své pocity. Je jedinou Češkou, které se této pocty dostalo, a teprve druhou ženou, která v Kolíně Das Haus představí.
Její jméno se dostalo do povědomí odborné i laické veřejnosti v roce 2010, kdy zaujala svou kolekcí světel Muffins, netypickou kombinací skla a dřeva, kterou spolu s kolegou Danem Yeffetem navrhli pro českou společnost Brokis. Od té doby se na mezinárodním trhu etablovala jako designérka nábytku, šperků, ale především svítidel. Každá kolekce, kterou Lucie pro Brokis vytvoří, sklízí ocenění a obdiv. Její světla jsou moderní, nadčasová a nádherná. Pokud si některá z nich při čtení tohoto článku zamilujete, nesvalujte vinu na nás. Může za to jejich výjimečnost.
Synové a dcery Jakuba skláře
Spolu s Lucií jsme se dostali přímo do sklárny v Janštejně na Vysočině, která funguje už více než 200 let, a mohli se podívat na to, jak pod rukama místních sklářů vznikají komponenty jejích svítidel.
Některé z nich jsou tak velké, že je jinde zkrátka vyfouknout nedokážou, a tak v současné době vznikají její světla pouze tady. Ostatně ručně se tu vyrábějí také skleněné součásti svítidel světově proslulých značek, jako je například Artemide. Místní skláři jsou vyhlášení svou zručností a při pozorování celého procesu jsme jen žasli, jak funguje dokonalá souhra všech zaměstnanců huti, kteří denně odvádějí práci s maximální přesností a soustředěním přesto, nebo spíše právě proto, že pracují v horku, kdy na každém kroku hrozí nějaký pracovní úraz. I tady ovšem posloucháme tradiční příběh o tom, jak mladí skláři nejsou. Školy jich „neprodukují“ dost, a navíc jde o velmi náročnou práci, do které se málokomu chce. Řemeslo se často dědí z generace na generaci, ale k plnému využití sklárny stále chybějí lidé. Při vědomí toho, že to, co čeští skláři, nedovedou nikde jinde na světě, je tenhle příběh o to smutnější.
Das Haus. Jak si Lucie Koldová představuje ideální dům, uvidí návštěvníci IMM Cologne 2018
Vše od Muffinů po nejnovější Macaron se vyrábí v Janštejně. Díky souznění s panem Rabellem, majitelem sklárny i Brokisu, se Lucie stala art directorkou společnosti a má na starost i díla dalších designérů. Udivuje nás, že v portfoliu firmy je jen pár svítidel od jiných autorů. „Já za to ale nemůžu,“ brání se se smíchem Lucie, „pan Rabell pořád říká, že je se mnou spokojený a že chce pracovat s českým designérem, který pochopí českou firmu.“ To nakonec potvrzuje i on sám. Podle všeho měla Lucie v životě štěstí na správné lidi i na to, že byla ve správný čas na správných místech. Mimoto umí věci organizovat a jít si za svým. Očividně to funguje, její mezinárodní úspěchy jsou s ohledem na její věk opravdu mimořádné.
Cesta ke světlu
Co bude v životě dělat, nebylo přesně nalinkované. Vystudovala gymnázium a po něm se přihlásila na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Byla přijata a absolvovala v Ateliéru produktového designu vedeném Janem Němečkem a Michalem Froňkem ze studia Olgoj Chorchoj. Během školy se nespecializovala na nic konkrétního. „V produktovém designu by měl být člověk připravený zareagovat jak na šperk, tak třeba na fontánu nebo hausbót, které jsme během studia dělali jako klauzuru,“ vypráví Lucie Koldová o počátcích cesty, která ji dovedla až ke svítidlům. „Každé tři měsíce jsme zpracovávali nové téma, pořád jsem se musela někde inspirovat, někde učit, na nic jiného nebyl čas,“ doplňuje.
Studia tedy ukončila otevřená všem novým výzvám a podnětům. Odešla pracovat do Paříže, ke slavnému designéru Ariku Levymu. Tam se seznámila s Danem Yeffetem, s nímž následně vytvořili nejen Muffiny, ale i další oceňovaná díla a společně získali cenu Designér roku 2012. Když přišla nabídka od Brokisu, aby pro firmu vytvořila kolekci svítidel, nezaskočilo ji to, přestože až na jednu výjimku svítidla na škole nedělala. „První dvě kolekce byly takové základní a jasné. Je tam objímka, klasický zdroj a stínidlo, ale právě proto tak skvěle zafungovaly. Podle mě širší veřejnost skvěle reaguje na věci, které zná, ale jsou udělané s nějakým novým svěžím nádechem. Na to jsem ovšem přišla až časem,“ líčí Lucie začátky spolupráce s Brokisem. A Muffins je dosud její nejprodávanější kolekcí.
Při vymýšlení návrhů má většinou volnou ruku. Snaží se je dělat tak, aby zapadaly do portfolia firmy. „Jako art directorka sleduji, s jakými materiály jsme už pracovali, jaké kolekce si dobře vedou na trhu, jaká svítidla se momentálně osazují do projektů a dobře prodávají v retailu, podle toho se snažím nabídku rozvíjet a zařazovat buď nové materiály, nebo jinou typologii, aby se produkty navzájem nekanibalizovaly, ale naopak se doplňovaly. Mám představu, co lidé chtějí, ale snažím se jí neřídit,“ vypráví Lucie, jak vznikají nová svítidla.
Muffins Walnut. Kolekce, která designérku proslavila a dodnes se skvěle prodává
Jejím nejnovějším dílem je kolekce světel Macaron, která tvarem připomíná známou francouzskou sladkost. Tam, kde je v křupavé makronce krém, je v těchto svítidlech tenký plát z onyxu, přírodního kamene, který roznáší světlo. Právě onyx byl pro ni novou výzvou, protože práce se sklem a dřevem už jí je dobře známá. „Původně jsem chtěla prosvítit mramor, ale to se příliš nedařilo, museli jsme ho pořád ztenčovat, až praskal. Přírodní materiál je zkrátka potřeba pochopit a respektovat. Postupem času jsme tedy došli k onyxu. Nakonec mě samotnou překvapilo, jak nádherné efekty a struktury dokáže vytvořit a jaký má tato kolekce ohlas i přesto, že jsou to poměrně drahá svítidla,“ přiznává Lucie Koldová obtíže, které mohou při přípravě nových kolekcí nastat.
Zádrhele přicházejí při technické realizaci jejích představ. Ne vše se dá zhotovit, některé návrhy stále čekají na realizaci, jež je podmíněná třeba vývojem silnějších zdrojů, které v současnosti neexistují, ale pracuje se na nich. „Když vytvářím novou kolekci, dívám se do starých skicářů. Spoustu nápadů jsem v mládí zavrhla, ale postupem času je dokážu docenit, a navíc se za tu dobu třeba zlepšily materiály, které teď mohu použít. Své staré skicáře mám dobře schované,“ prozrazuje Lucie.
Umění prodávat
Za úspěchem designéra ale nestojí jen talent a schopnost vytvořit krásné věci, které se budou líbit, musí umět své výrobky a potažmo i sebe prodat. „Jenže to nás ve škole nikdo nenaučí, to je náš osobní boj,“ říká Lucie. „Myslím si, že můj úspěch nestojí jen na tahu na branku. Potřebujete třeba i vnímavost, flexibilitu a pokoru,“ dodává. Pokorou nemyslí nějakou uťápnutost, ale schopnost komunikovat, být trpělivá, umět vyčkat na ten správný okamžik, kdy lze produkt nabídnout, nebo třeba ho dokázat upravit dle přání zadavatele.
Čeští designéři nemají agenty, kteří by jejich práce prodávali velkým výrobcům, a často ani sebevědomí, aby je uměli prodat sami. Přitom jejich schopnosti jsou nezřídka na mnohem vyšší úrovni, než je obvyklé v zahraničí. Lucie Koldová je hezkým příkladem toho, co se dá vlastním úsilím dokázat. Díky souboru svítidel Muffins se proslavila už v sedmadvaceti letech a od té doby přináší jednu úspěšnou kolekci za druhou. Nabídka vytvořit na kolínském veletrhu Das Haus je toho jen dalším potvrzením. Svůj podíl na tom má samozřejmě i to, že své jméno spojila s firmou, která dokáže její návrhy vyrobit v kvalitě, jakou si ona sama představuje.
Duo Tables. Stolky ze dvou kusů foukaného skla, které Lucie navrhla pro společnost Haymann, zaujmou v každém interiéru
Do budoucna ale nechce zůstat jen u svítidel. Jejím momentálním snem je navrhnout pohovku. V ideálním případě bude k vidění už jako součást projektu Das Haus. Ale nebrání se ničemu, koneckonců platí to, co říkala o svém studiu produktového designu. Je připravená na všechno, co jí bude dávat smysl a nebude to příliš technicky složité.
Na otázku, jestli sní o spolupráci s nějakou konkrétní velkou značkou, odpovídá – jak jinak – velmi sebevědomě: „Mívala jsem takové sny, než jsem pochopila, že důležitější je, aby oni chtěli pracovat se mnou.
Momentálně jsem ve svém životě tak spokojená, že po ničem netoužím, teď své touhy žiju.“ Zároveň neskrývá, jak moc je hrdá na to, co dokázala vytvořit ve spolupráci s Brokisem. Mimo jiné proto, že je to česká firma. Ve skle je totiž Česko stále absolutní špička a nebavíme se jen o broušených vázičkách nebo skleničkách od Moseru. Je načase si to uvědomit.
Přečtěte si také:
