Česko čeká horké politické jaro. Ačkoli se letos nečekají žádné volby, o napětí na české politické scéně určitě nebude nouze.
Foto: ČTK
Po předvánoční „polokrizi“ totiž nepřišel onen pověstný klid na práci vlády rozpočtové zodpovědnosti, práva a boje proti korupci, jak si Nečasův kabinet vzal vzletně do vínku. Právě naopak.
Koalice se postupem času dostává do bezvýchodné situace, kdy už prakticky nevěří nikdo nikomu a pomalu se uzavírají sázky, zda vláda vydrží do Velikonoc nebo snad až do švestek.
Připomeňme, že po loňských květnových volbách měly strany politické pravice a středu vůbec nejlepší možné podmínky pro vládnutí za celou dobu existence Česka. Vždyť se 118 mandáty ve Sněmovně lze dělat divy, totiž zcela ignorovat opozici.
První kolo vyhrál Kalousek
Jenže mělo to hned několik háčků. Především politika je ze své podstaty bojem o moc, akorát různí politici a strany ji využívají k více či méně morálním cílům, ale o tom později. Bez ohledu na míru poctivosti pohnutek jednání toho či onoho politika lze konstatovat, že od léta do podzimu se hlavní boj ve vládě sváděl mezi ODS a TOP 09, respektive mezi premiérem Petrem Nečasem a nepsaným šéfem „topáků“ Miroslavem Kalouskem. Šlo o to, kdo bude hrát roli nejvýznamnějšího reformního buldozeru, nejsilnější pravicové strany a koneckonců, kdo bude fakticky šéfovat kabinetu.
Nečas už tehdy působil často bezradně. Jeden příklad za všechny: S předsedou TOP 09 a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem už řadu měsíců vede spor o státního tajemníka pro otázky Evropské unie. Nečas vyslal už asi jedenácté vážné varování, že takový tajemník musí působit na jeho úřadu vlády. Skutečnost je taková, že tento úřad stále nevznikl a agendu si podrželo ministerstvo zahraničí. Obdobně neúspěšně Nečas dopadl s pokusy korigovat, ne-li diktovat politiku ministerstva financí. Kalousek se tak už na podzim mohl cítit vítězem.
Nastupují véčka
Od té doby topka sází na pohodlnou taktiku třetího vzadu. Iniciativu tak s plnou vervou převzaly Věci veřejné. Aféra kolem korupce na ministerstvu životního prostředí jako by véčkařům, ohroženým klesajícími preferencemi, spadla z nebe. Zpočátku Věci veřejné tak trochu připomínaly Stranu zelených v době, kdy se Topolánkova vláda málem utopila v kauze tehdejšího vicepremiéra a lidoveckého šéfa Jiřího Čunka.
Jenže zatímco Čunek s Topolánkem situaci, byť za cenu výpomoci justiční mafie a s ostudou, v minulém volebním období nakonec ustáli (míněno mocensky), Pavel Drobil s Petrem Nečasem působili jako amatéři. Nečas ministra životního prostředí hájil, ale pak stejně musel rychle odvolat, bývalému šéfovi Státního fondu životního prostředí Liboru Michálkovi spílal a pak se musel omluvit. Každopádně z celé kauzy ODS vyšla jako strana, která se od dob, kdy Topolánek mluvil o kmotrech, nijak nezměnila. Občanští demokraté tedy utrpěli další ránu, tentokrát od véčkařů.
Nečas se logicky dostal pod nesmírný tlak svých stranických kolegů. V ODS rozdrobené na mnoho mocenských skupin a skupinek, často ovládaných ekonomickými zájmy, hrozí téměř anarchie.
Není se pak co divit, že se největší vládní strana Nečasovými ústy s plnou vervou pustila do véček kvůli kauze údajného sledování politiků ODS v Praze 11 bezpečnostní agenturou ABL, tehdy vlastněnou současným ministrem dopravy Vítem Bártou (VV).
Výběr nového policejního prezidenta pak už není ničím jiným než otevřenou politickou válkou s nejasným koncem.
Čekání na nového Fischera?
Vládu tedy nyní drží pohromadě pouze něco jako negativní motivace. Z hlediska všech tří stran existují jen horší řešení. Tím by byla velká koalice ODS s ČSSD, což by znamenalo sebevraždu obou stran. Druhá možnost by byla vláda ČSSD, TOP 09 a Věcí veřejných – minimálně Kalouskova strana by ji však těžko mohla riskovat při vzpomínce na osud Unie svobody poté, co vstoupila do Špidlovy vlády. Pak už zbývá jen „poloúřednická“ vláda ve stylu Fischerova kabinetu, jenže to by značnou část moci ztratili všichni.
Jak z dosavadních přestřelek vyšla ta která vládní strana, naznačil minulý týden průzkum preferencí STEM. ODS se
s 15 procenty dostala na úroveň krize z roku 1998, TOP 09 spadla na 10 procent, a tak se komunistům po mnoha měsících podařilo znovu dobýt třetí příčku. Véčkaři naopak posílili na 6,2 procent. Není těžké odvodit, že si u lidí VV mírně vylepšily image právě ostrým vystoupením v kauze Drobil.
Příznačné pak je, že kromě ODS ztrácí důvěru i „čistá“ TOP 09, která je, jak rád často opakuje Miroslav Kalousek, nositelkou tolik potřebných reforem. Lidé v Česku jsou už od dob Viktora Koženého zvyklí na ledacos. Koncem roku se však vyrýsovalo něco nebezpečně pravděpodobného. Totiž že loupeže za bílého dne ze státní kasy, jak o nich na skrytých nahrávkách mluvil Drobilův poradce Martin Knetig, jsou běžnou normou. A ten, kdo na ni poukáže jako Libor Michálek, nezodpovědně sabotuje dobře promazaný stroj.
Pak ale ani knížeti Schwarzenbergovi nikdo neskočí na slova o tom, jak si lidé žili nad poměry a teď musí šetřit.
