Když se myslí nohama

4. 10. 2011

Co čekat od autora, který považuje rozhovor s fotbalistou za ztrátu času?

Nikdy jsem si nemyslel, že většina fotbalistů má co říct, píše Simon Kuper v předmluvě ke své nejnovější knize a dodává: „Věřím, že se můžete něco o hře dozvědět v rozhovoru s Arsènem Wengerem, pokud bude mít chuť se o to podělit. Nemyslím si, že vám totéž řekne Wayne Rooney.“ Nejspíše právě proto je Kuper jedním z mála současných autorů, kteří o tomto sportu dokážou psát s neobyčejným vhledem a jeho postřehy jsou všechno, jen ne nezáživné.

Statistika pro Nizozemsko

Absolvent historie a německého jazyka na Oxfordu se narodil v roce 1969 v Ugandě, jeho rodiče byli z Jihoafrické republiky. Vyrůstal ale také v Londýně, Berlíně, Spojených státech či Nizozemsku, kde jeho otec přednášel antropologii na Univerzitě v Leidenu. Od roku 2002 pak píše pravidelně pro Financial Times. Před dvěma lety publikoval spolu se Stefanem Szymanskim knihu Fotbalonomika (Euro 51–52/2010).
Ve svém nejnovějším díle Muži fotbalu dal Simon Kuper dohromady necelou padesátku portrétů špičkových světových fotbalistů, aby se pokusil o jakýsi „skupinový portrét“ tohoto povolání. Nezbytným doprovodem jsou texty o trenérech a dalších významných osobnostech, jako je zmíněný Wenger, José Mourinho, Maradona či Franz Beckenbauer.
Převážná část portrétů vycházela ve Financial Times, Observeru, The Times a v nizozemském fotbalovém časopisu Hard Gras od roku 1997 do roku 2010. Starší články pak obsahují krátké dovětky, sloužící coby aktualizace. Jelikož sám Kuper přikládá značnou důležitost využívání statistiky v moderním fotbalu, jedna je namístě: ze 46 portrétů nejvíc hráčů hrálo za národní tým Nizozemska (9), Anglie (8), Francie (6) a Německa, Španělska a Brazílie (po čtyřech).
Kniha si nenárokuje být uceleným přehledem nejlepších světových fotbalistů. Chybějí v ní velké portugalské hvězdy Cristiano Ronaldo nebo Luís Figo, nizozemští špičkoví hráči Wesley Sneijder, Arjen Robben a Patrick Kluivert či nová německá generace reprezentovaná Mesutem Özilem a Samim Khedirou. Z českých hráčů je pouze jednou zběžně zmíněno jméno Pavla Nedvěda. Kniha tím však ani v nejmenším netrpí.

No tak určitě ne

Předností Kupera je, že dokáže plasticky i na malém prostoru vykreslit osobnost hráče. Občas dává k dobru historky ze zákulisí, jako třeba že Ronaldinhovi byl v roce 2008 doporučen odchod z Barcelony, aby netahal mladého Lionela Messiho na mejdany, nebo že David Beckham je hlavně výborně udržovaná mezinárodní značka, o což se starají svorně jeho manažer Simon Fuller (mimo jiné pozdější autor soutěže American Idol) a manželka Victoria. Když proto v roce 2003 trenér Manchesteru United Alex Ferguson kopl po Beckhamovi botu v kabině, do tisku se roztržka dostala právě prostřednictvím Victorie Beckhamové. Podobné příhody nicméně netvoří základ portrétů. Pouze dokreslují charakterové vlastnosti fotbalistů a slouží k vysvětlení hráčova chování na hřišti, jeho způsobu hry nebo vývoje jeho kariéry. Autor umí být občas také nemilosrdný, třeba když komentuje neustálou snahu bývalého záložníka Lothara Matthäuse vyrovnat se autoritou a popularitou Franzi Beckenbauerovi. Zvláště když se projevuje obsedantním sledováním bulváru jako u Matthäuse, pro něhož svého času byla četba sedmi různých plátků denně povinností. „Matthäus je jako akademik, který se snaží držet krok s nejnovějšími poznatky ve svém oboru,“ podotýká Kuper.
Jelikož portréty nezůstávají na povrchu, kniha zároveň reflektuje vývoj fotbalu. A nejen tím, že za posledních třicet let se zvýšil počet kilometrů, které hráči za zápas uběhnou, bezmála na trojnásobek. Zvláště užitečné jsou v tomto směru pohledy na jedenáct světových trenérů, které poodhalují jejich odlišné přístupy k výběru hráčů, tréninku i hře samotné. Základem moderního fotbalového myšlení je pak pro Kupera Johan Cruijff, na jehož myšlenkách vybudovala herní styl dnešní Barcelona či španělská reprezentace. „Jopie Cruijff byl víc než jen vynikajícím fotbalistou. Na rozdíl od Pelého a Maradony se zároveň stal skvělým fotbalovým myslitelem. Jako by se žárovka a Edison spojili v jednom,“ uvádí autor.
Předností knihy Simona Kupera ale není pouze to, že se z ní spoustu nového dozví každý, kdo se o fotbal zajímá. Autor dokáže přesvědčit i nejzarytější odpůrce tohoto sportu, že fotbalisté nejsou jen skupinkou tupých exotů, kteří jakoukoliv odpověď začínají slovy: „No tak určitě…“ Jejich pohyb na hřišti, dokonalost práce s míčem či neskutečná předvídavost toho, jak se hra bude vyvíjet, zaslouží obdiv. Ostatně proč bychom od fotbalistů měli čekat nějaká moudra? Vždyť jejich talent se týká sportu a nejsou ničím víc než vynikajícími profesionály ve svém oboru, kteří mají na srdci hlavně svoji kariéru.