Od zahájení liberalizace energetického trhu v Česku uplynulo již 16 let. Podíl skupiny innogy na obchodu s plynem za tu dobu klesl z 80 na 30 procent.
Hovoří se o nich jako o dominantech či bývalých monopolech. Své výsadní postavení na energetickém trhu však již ztratili. Řeč je o společnostech ČEZ a innogy - tedy dřívější RWE. První jmenovaná již dnes nezajišťuje ani třetinu dodávek elektřiny koncovým zákazníkům. Ještě hůře je na tom innogy, která už nemá ani 30 procent na trhu s plynem. Aktuální číslo za loňský rok činí 29,99 procenta.
Z dostupných údajů lze vyčíst, že největší rvačka je o zákazníky z veřejného sektoru. Právě tuto část trhu oba bývalí dominanti téměř zcela vyklidili, protože se nechtějí s dravými konkurenty přetahovat o každou korunu ziskové marže. Dnes tu jsou jiní šampioni. Patří mezi ně Pražská plynárenská, Centropol či Amper Market.
Poměrně silná je konkurence i na trhu pro velké průmyslové dodavatele. Tady je situace o to složitější, že některé výrobní podniky mají vlastní zdroj elektřiny, případně si jej pořizují. Nejen to, ti odvážnější dokonce začínají sami nakupovat zemní plyn i elektřinu na velkoobchodním trhu.
Nakoupíme si sami
V aktuálním žebříčku největších dodavatelů zemního plynu, který sestavil správce energetického trhu OTE, se objevilo překvapivé jméno. Patnáctá v pořadí je ropná rafinerie Unipetrol RPA s tržním podílem 2,6 procenta. Jedná se o další podnik, který si nakupuje plyn sám a obejde se bez tradiční formy nákupu prostřednictvím zavedených energetických podniků.
Již dříve zvolil stejnou cestu ČEZ, který se díky provozování paroplynové elektrárny v Počeradech stal největším spotřebitelem plynu v Česku. „Jedná se čistě o nákup pro Počerady. Využíváme našeho silného tradingu, kdy splynem obchodujeme po celé Evropě - na mezinárodní burze ICE vLondýně, na lipské EEX i na dalších obchodních platformách“ vysvětluje mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Velká energetická revoluce: Odvětví se mění před očima
ČEZ se v přehledu hlavních dodavatelů plynu objevuje hned dvakrát - jednou je zde mateřská společnost, podruhé dceřiná firma ČEZ Prodej, která prodává energii koncovým zákazníkům. V součtu již ČEZ drží 10,6 procenta tržního koláče, a stal se tak nejúspěšnějším alternativním dodavatelem zemního plynu v Česku. V celkovém pořadí je třetí.
Na trhu pro velké zákazníky došlo loni ke dvěma návratům. Aktivním hráčem v dodávkách elektřiny se stal znovu švýcarský Alpiq Energy, v plynárenství se odehrál „comeback“ německého Wingasu. Ten totiž postupně přebírá zákazníky skomírající české společnosti Vemex. Jen pro doplnění: Vemex i Wingas mají stejného majoritního vlastníka - ruský koncern Gazprom.
Vysoutěžit a ušetřit
Je to napínavý a tuhý souboj, kterého se někdy účastní až dvanáct různých dodavatelů. Vyhraje ten nejlevnější. Tak vypadají soutěže na nákup elektřiny a plynu pro potřeby veřejných zadavatelů - ministerstev, krajů, měst, nemocnic, vysokých škol a státních či komunálních podniků. Bývalí dominantní dodavatelé innogy a ČEZ se však mezi vítězi téměř nevyskytují.
Ve věstníku veřejných zakázek lze vyhledat výsledek celkem 285 soutěží na nákup elektřiny a plynu v letošním roce; některé z nich zahrnují i smlouvu na následující roky. Na počet vede Pražská plynárenská s 92 vyhranými tendry, za ní je Centropol Energy s64 a třetí je Amper Market s 40 výhrami. Z bývalých regionálních monopolů jsou více než ČEZ aktivní společnosti E. ON Energie a Pražská energetika, které se snaží udržet si aspoň část svých tradičních odběratelů.
Situace je o to komplikovanější, že někteří soutěžitelé zadávají zvlášť zakázky na odběr elektřiny ze sítě vysokého a nízkého napětí a na odběr plynu v režimu velkoodběru a maloodběru. Některá ministerstva či kraje tak mají až čtyři různé dodavatele energií. Uveďme aspoň jeden příklad. Hlavním dodavatelem elektřiny pro ministerstvo obrany je Centropol a v případě plynu Lama energy. Menší objemy energie však ministerstvo nakupuje také od EP Energy Trading a Pražské plynárenské.
Veřejní zadavatelé jen málokdy organizují soutěže na dodávky energií sami. Většinou volí pohodlnější cestu a zajištěním soutěže pověřují komoditní burzu v Kladně nebo pražskou energetickou burz-u PXE.
Loajální Pražané
Pokud někde velcí hráči - ČEZ, innogy, E. ON i obě pražské společnosti - dále drží silnou pozici, tak je to v dodávkách elektřiny a plynu domácnostem a podnikatelům. Ale také zde jejich podíl postupně klesá. Jen za poslední tři roky podle propočtu týdeníku Euro přišly bývalé regionální monopoly v součtu o 225 tisíc odběrných míst v elektrické síti a 180 tisíc v plynárenství.
Srovnáním dostupných údajů platných v lednu 2015 a na počátku letošního roku lze zjistit, že odliv zákazníků na trhu s elektřinou postihuje hlavně ČEZ a E.ON. Naopak Pražská energetika má loajálnější zákazníky, kteří málokdy odcházejí. Své zákaznické portfolio nejvíce posiluje firemní skupina Bohemia Energy byznysmena Jiřího Písaříka a společnost innogy.
Dotační králové v poločase: Nejvíc z EU vyčerpá provozovatel sítě ČEPS
Současně je to innogy, kdo nejvíce ztrácí na trhu s plynem. Jen za poslední tři roky společnost přišla o 160 tisíc odběrných míst. Naopak za stejnou dobu získal ČEZ Prodej téměř 53 tisíc nových odběratelů plynu. Sjistou nadsázkou lze říci, že innogy odlákává Skupině ČEZ odběratele elektřiny, zatímco ČEZ mu to oplácí „nájezdem“ na jeho tradiční zákazníky v plynárenství. Původně těžební firma MND, která sází na aktivní marketing i vstřícné cenové podmínky, získala během tří let přes 38 tisíc odběratelů.
Vedle klasického přetahování jednotlivých domácností se rozvinuly i plošnější akce. Třeba hromadná aukce, kterou v letošním březnu již potřetí zorganizovala spotřebitelská organizace dTest. Hromadné aukce sice zákazníkům přinášejí atraktivní úspory v nákladech na energie, ale zavedení dodavatelé se této formy soutěží zpravidla neúčastní. Vadí jim mimo jiné i vysoké provize pro zprostředkovatele.
Není to divočina
Zákazníci si tedy na nezájem dodavatelů energií nemohou stěžovat. Na trhu se dnes pohybuje osm desítek aktivních obchodníků, přičemž naprostá většina z nich současně nabízí elektřinu i zemní plyn. Spolu s tím již z trhu zmizely nejhorší nešvary. Například eticky pochybný podomní prodej energií s využitím najatých firem či brigádníků se objevuje dodnes, ale oproti rokům 2008 až 2012 se jedná už jen o slabý odvar.
Samozřejmě nelze vyloučit krach některého z dodavatelů. Empirická zkušenost je taková, že bankrotují nejvýše dva dodavatelé ročně. Když nepočítáme pád firmy Moravia Energo v roce 2009, tak krachují menší firmy, jejichž zánik nijak významně fungování energetického trhu nepostihl. Z těch známějších lze připomenout pád společnosti Coop Energy v roce 2015, České energie o rok později či konec firmy Enwox Energy v loňském roce.
Dále čtěte: