Nelegální dovozy pohonných hmot pokračují
Řadu let poté, co státní kasu rabovali podvodní obchodníci s lehkými topnými oleji, se policisté a celníci zabývají činností nové organizované skupiny, která se obohacuje o stamiliony korun formou nelegálních dovozů pohonných hmot.
Princip současných podvodů je v mnoha detailech podobný tomu, který používali v první polovině 90. let obchodníci s LTO:
- Stejně jako před lety je i dnes motorové palivo hlavním předmětem nelegálních dovozů organizovaných skupin.
- Organizovaný zločin opět produkuje své obrovské zisky tak, že dováží pohonné hmoty, ale neplatí zákonem stanovené povinné dávky.
- I současní podvodníci využívají nezkušené jednotlivce se základním vzděláním, nebo tradiční recidivisty, na něž převádějí firmy (tzv. bílé koně), které oficiálně dovezou velké množství pohonných látek, aniž by pak zaplatily stamiliony na daních a clu.
Kladenský test.
V roce 1995 založili čtyři společníci z Kladna firmu D.D.S., s. r. o., a pustili se především do obchodů s alkoholem. Vytvořili si solidní jméno, po čase získali exkluzivní zastoupení několika světových značek a s firmou pronikli jako dodavatelé velkých obchodních řetězců. Firma expandovala a postupem času zaměstnávala více než 60 pracovníků.
Přes zjevný podnikatelský úspěch se však majitelé rozhodli společnost v polovině roku 1999 prodat. Ještě před prodejem však majitelé D.D.S. (dnes všichni členové ODS) přistoupili k podstatnému kroku: v dubnu rozšířili předmět podnikání společnosti o nákup, prodej a skladování paliv a maziv, včetně jejich dovozu. „Netuším, proč jsme rozšířili předmět činnosti, na to se mě neptejte,“ reaguje dnes jeden z tehdejších majitelů Pavel Jurič. Firma přijala jistého Jaromíra Fukalu z Karviné, který později sehrál zásadní roli nejen v kauze D.D.S. Fukala jednal za firmu na ministerstvu průmyslu, čímž zajistil licenci pro dovoz pohonných látek. Zároveň od Generálního ředitelství cel ČR (GŘC) získal pro D.D.S. povolení nezajišťovat celní dluh. „Když jsme jednali jsme se zájemcem o koupi firmy, vyslovil přání, abychom to obstarali. Tak jsme se o povolení postarali,“ uvádí další z bývalých majitelů D.D.S. Zdeněk Jůrka.
Povolení nezajišťovat celní dluh umožňuje jeho držiteli dovážet libovolné zboží bez toho, aniž by byl dovozce povinen platit hned na hranicích daně a clo. Praxe je taková, jakmile na území republiky dorazí zboží, firma předloží příslušnému celnímu úřadu povolení nezajišťovat celní dluh a ten jí zboží automaticky vydá pro volné použití. Dovozce má pak deset dnů na to, aby celní dluh, jehož výši vypočte celní správa na základě druhu zboží, zaplatil. Teprve, když nezaplatí, mohou celníci jednat, ovšem v té chvíli je daňový dluh již na světě.
Muž v hezkých botách.
Poté, co firma D.D.S. rozšířila předmět podnikání, prodali 1. července 1999 majitelé Marek Švarc, Pavel Jurič, Radek Větrovec a Zdeněk Jůrka společnost Stanislavu Balonovi. Stanislav Balon pochází z Havířova, tedy ze stejného okresu jako Fukala. Vyučil se instalatérem a před transakcí s D.D.S. měl již několik konfliktů se zákonem. Přesto byl pro původní majitele D.D.S. prý natolik důvěryhodný, že se rozhodli prodat mu svou firmu. „Jak poznáte, zda je obchodník, nebo není, podle bot? Boty měl hezké, hodinky kvalitní, vystupování seriózní,“ říká Větrovec.
Po převedení firmy na Balona původní majitelé v D.D.S. zůstali. Za prvních čtrnáct dnů po převodu společnost navezla do země velké množství alkoholu a pohonných hmot, za něž nikdy nezaplatila daně a clo ve výši přes 135 milionů korun. „Společnost zneužila povolení nezajišťovat celní dluh,“ uvedla mluvčí GŘC Ivana Bednářová.
Přestože dluh vznikl v srpnu 1999, GŘC podalo na zástupce společnosti trestní oznámení až po více než sedmi měsících. „Nemohu na to odpovědět, netuším proč,“ reaguje Bednářová.
Případu se ujal v dubnu 2000 kladenský policejní rada Václav Kutílek. Okolnosti celního úniku řešil bezmála dva roky, až letos v únoru zaujal překvapivý závěr: „Celní dluh sice uhrazen nebyl, ale neshledal jsem úmysl, že by šlo o úmyslné zavinění, nebo úmyslnou manipulaci tak, aby nedošlo k odvedení daně. Věc jsem odložil.“
Poté co D.D.S. vytvořila daňový dluh, zmizelo její účetnictví. To Kutílek označuje za hlavní důvod, proč se policii nepodařilo dokázat úmysl nezaplatit daně. Takže dovézt zboží, nezaplatit daně a přijít o účetnictví, je to možný návod pro další podnikavce? „Možná, že ano,“ krčí rameny Kutílek.
Čtyři bývalí majitelé viní z daňového úniku Stanislava Balona, ten tvrdí opak - pouze prý podepisoval faktury a o víc se nestaral.
Počátkem roku 2000 Balon prodal D.D.S. s.r.o. společnosti Incor LR s.r.o., jejímž jednatelem byl Lubomír Rumplík z Českého Těšína, tedy opět z okresu Karviná. Tam stopy za kauzou D.D.S., kterou lze v kontextu dalších celních případů označit jako první test, končí. Škoda dosáhla 135 milionů korun.
M5 - stovky milionů.
Od října 2001 do ledna 2002 zneužila povolení nezajišťovat celní dluh jihlavská firma M5, s. r. o. Dovezla miliony litrů nafty a benzinu a stejně jako D.D.S. nezaplatila clo a daně. Celníci tvrdí, že dluh v jejím případě činí 572 milionů korun. Je s podivem, že firma od ředitele právního odboru GŘC Lubomíra Žemličky povolení vůbec obdržela: byla jištěna jen stotisícovým základním jměním, zastupoval ji jediný společník – navíc recidivista a v minulosti nikdy nic nedovážela. Role celní správy v této kauze je nejasná i vzhledem k okolnostem, za nichž daňový únik vznikal: již 20. listopadu 2001 celníci z Děčína troubili na poplach a oficiální cestou žádali Generální ředitelství cel, aby firmě M5 odebralo povolení nezajišťovat celní dluh. V té době se nedoplatek pohyboval kolem 50 milionů korun. Ačkoliv písemnou zprávu o problémech s M5 obdržel tentýž den generální ředitel GŘC ČR Zdeněk Richtr i Lubomír Žemlička, žádný z nich nezasáhl a M5 další dva měsíce vozila palivo, aniž by platila daně. Dnes je již Žemlička z místa ředitele odvolán, Richtr se však obávat nemusí. „Pan Richtr je pro mě důvěryhodná osoba,“ prohlásil ministr financí Bohuslav Sobotka (ČSSD), přímý Richtrův nadřízený.
Vstali noví bojovníci.
Když letos v lednu celníci pod tlakem konečně odebrali povolení M5, na její místo plynule přešla personálně propojená firma – Incor LR, s. r. o. Zastupoval ji muž z pozadí kauzy D.D.S. - Jaromír Fukala. „V době, kdy jsem v Incoru působil, nezůstala tato firma dlužna státu ani desetník,“ prohlásil ještě v červnu Fukala a od té doby není k zastižení.
Incor LR získala od Lubomíra Žemličky povolení nezajišťovat celní dluh a na ně se pokusila zboží, které čekalo zhruba ve 120 cisternách původně dopravených pro M5, odebrat z dohledu celníků. Ti však s ohledem na účinkování Incoru LR v kauze D.D.S. trvali na zaplacení celního dluhu ještě před propuštěním. Incor tak i v tomto případě zůstal společností v pozadí, která státu nezpůsobila faktickou škodu.
Kauza M5 nevyznívá ani s odstupem času pro celní správu příliš pozitivně: GŘC neplánuje žádnou vnitřní sebereflexi – pouze podalo na dva řadové celníky z Chebu trestní oznámení pro nedbalostní trestný čin, ale s tím se neztotožňuje ani jejich blízký nadřízený, náměstek ředitele Celního ředitelství Plzeň Pavel Novotný: „K pochybení z jejich strany došlo, ale osobně v tom nespatřuji trestný čin. Každopádně jejich chyba nemohla v žádném případě ovlivnit výši celního dluhu, který za M5 vznikl.“ Z více než půlmiliardového nedoplatku se celníkům do současnosti podařilo pomocí exekuce získat jen zlomek: 313 tisíc korun, které dnes již vazebně stíhaní zástupci M5 – Milan Vítek a Martin Haimann - nechali jako „všimné“ na účtu…
Pokračuje také prošetřování kauzy společnosti Bena, která v letech 1996 až 2001 dovážela do pohonné hmoty, za něž s největší pravděpodobností neplatila daně a clo (EURO 38 2002).
Objev v Černošicích.
Koncem července policisté Útvaru pro odhalování korupce v Praze zatkli do té doby nepříliš známého podnikatele Radovana Krejčíře a obvinili ho, že se dopustil podvodu ve výši šesti milionů korun proti majiteli Stavo Artiklu Brno Jaroslavu Bublovi. V Krejčířově vile v Černošicích u Prahy pak policie našla mimo jiné zhruba čtyři miliony korun v hotovosti, jedenáct obrazů, které odpovídají v uplynulých letech ukradeným uměleckým dílům, zbraně a střelivo, cenné papíry a směnky za více než jednu miliardu a množství písemností.
Některé z nich vedly vyšetřovatele k tomu, aby rozšířil Krejčířovo obvinění o zorganizování kauzy M5. „Máme takové důkazy, že si troufám tvrdit, že pan Krejčíř podvod firmy M5 organizoval a řídil,“ říká vyšetřující policejní rada Vladimír Machala. Policie k Krejčířů nalezla výpisy z účtu M5, firemní smlouvy a dokumenty, písemný manuál, jak podvod provést i osobní poznámky o jednotlivých aktérech podvodu. Nechyběly ani poznámky o firmě Incor a Jaromíru Fukalovi.
Ačkoliv je dnes Krejčíř považován za pražského podnikatele, ještě před několika lety žil a podnikal v kraji odkud pochází - v Českém Těšíně v okrese Karviná. S Fukalou jej spojuje nejen teritoriální blízkost, ale rovněž někteří lidé, s nimiž oba podnikají. Krejčíř je spoluobviněným v kauze M5. V té svou roli sehrál i Fukala, který měl podíl i na kauze D.D.S.
