Když se slunce přestane usmívat

Investovat do slunečních elektráren se v Česku ještě před pár týdny zdálo být výhrou. Vysoké státem zaručené výkupníceny a rozvoj fotovoltaických technologií slibovaly do budoucna tučné zisky.

Autor: Jakub Stadler

Když se stát vzpamatoval, vrhnul se do druhého extrému – výstavbu slunečních elektráren zablokoval úplně.

České energetiky čeká v příštích dvaceti letech těžká práce. Stát se totiž v Bruselu zavázal, že na konci tohoto období bude vyrábět 13 procent energie z obnovitelných zdrojů. I když to nevypadá nijak děsivě, může mít naše země s touto povinností problémy. V současnosti u nás vzniká z obnovitelných zdrojů asi 6,5 procenta energie.

Odborníci se shodují na jednom – kapacita vodních elektráren je v podstatě vyčerpána, čistou energii z rakouských kaskád můžeme jen zdálky obdivovat. Omezení má i větrná energie – kromě vhodných ploch ke stavbě větrníků naráží tento alternativní zdroj často na odpor místních občanů, kteří se obávají hluku, zásahu do krajiny a ohrožení ptactva. Není proto divu, že podnikatelé se zaměřili zejména na solární elektrárny, zvlášť když stát nastavil příznivé výkupní ceny.

Fotovoltaické elektrárny dodávají v současnosti do sítě proud pro zhruba čtyřicet tisíc domácností. K tomu je tu další masa rodinných domů i podnikatelských provozů, které si pomocí slunce vyrábějí elektřinu či teplo pro svou vlastní spotřebu a přenosovou síť vůbec nezatěžují.

Solární elektrárny běží sotva 40 dní v roce

Solární zdroje jsou přitom průměrně využívány jen 11 procenty roční doby, což je v českých podmínkách nejméně ze všech obnovitelných zdrojů. „Podmínky pro podnikání jsou v tomto odvětví víc než luxusní,“ říká Lukáš Pokrupa, člen představenstva Centropol Energy. Jeho firma sice zatím využívá jako surovinu pouze uhlí, do budoucna ale koketuje s možností spalovat biomasu.

Všechny alternativní zdroje jsou přitom efektivnější než slunce. Větrníky mohou podle Energetického regulačního úřadu (ERÚ) využít 22 procent roku, malé vodní elektrárny běží 42 až 65 procent roku a bioplynové stanice 86 procent dnů v roce. Kvůli nejnižší efektivitě a poměrně drahé technologii je výkupní cena u solární elektřiny nastavena nejvýše – 12 250 korun za megawatthodinu, to je trojnásobek oproti bioplynu.

„Stát ze sebe nechal udělat dojnou krávu a podíl alternativních zdrojů nijak závratně neroste,“ kritizoval situaci jeden z vědeckých pracovníků na nedávném Fotovoltaickém fóru v Plzni. Navíc stát podle něj zareagoval až hystericky stylem „ode zdi ke zdi“. Zatímco ještě před pár týdny rozdával povolení ke stavbám fotovoltaik jako na běžícím pásu, teď platí naprostý stop stav.

ERÚ nezaspal, brání úřad Rostislav Krejcar, vedoucí oddělení regulace zdrojů. Snahou je podle něj nastavit pro všechny obnovitelné zdroje stejné podmínky tak, aby byly konkurenceschopné. „Od roku 2006 snižujeme ceny o maximálně možných pět procent, ale vinou inflace podpora zdrojů vlastně narůstá,“ vysvětluje. Česko je přitom vůči solárním zdrojům nejštědřejší. Druhé je Slovensko a třetí Německo, kde se ale podpora letos výrazně sníží a například elektrárny vzniklé na loukách a polích už inkasují nejnižší cenu. Podpora fotovoltaiky ale klesá napříč Evropou. Kamenem úrazu současné podpory je podle Krejcara fakt, že podle zákona může ERÚ snížit výkupní ceny nejvíce o pět procent, i když se s technickým pokrokem značně zlevňují investiční náklady na pořízení elektrárny. Zvýšení tohoto pětiprocentního limitu má vyřešit novela zákona, kterou už poslanci projednali.

Zatímco v roce 2005, kdy vstoupil v platnost zákon o obnovitelných zdrojích, činily investice v průměru 135 milionů korun na instalovaný megawatt, nyní už jsou pod 90 miliony korun. Také životnost panelů už není 15 až 20 let, ale vyšší. U některých typů 30 až 35 let.

Ze všech druhů obnovitelných zdrojů se v Česku ze slunce vyrobí nejméně elektřiny, ale fotovoltaické elektrárny vyčerpají 55 procent podpory. Zatímco v roce 2004 činila podpora všech typů obnovitelných zdrojů necelé dvě miliardy korun, letos to původně měl být až čtyřnásobek. Realita bude ale zřejmě vyšší, protože ani ERÚ nepředpokládal tak velký boom. Původně totiž plánoval 400 megawattů nově instalovaných elektráren, ale reálné číslo může být prý dvoj až trojnásobné.

Na spekulanty přišel úřad s fintou

Než se změní příslušný zákon tak, aby regulační úřad mohl snižovat výkupní ceny rychleji, vymysleli úředníci fintu, jak se růstu dotací na fotovoltaiku vyhnout. Od poloviny února tak platí v Česku stop stav pro vydávání souhlasů na nové sluneční elektrárny a jejich připojování. Podle České fotovoltaické asociace je reálné, aby v České republice vzniklo do roku 2011 jen zhruba 1200 MW nových solárních zdrojů a nikoli 9500 MW, což měli investoři u distributorů rezervováno. Nyní je v zemi instalováno 480 MW těchto zdrojů.

Mezi nejdůležitější podmínky pro získání kladného stanoviska pro připojení nových fotovoltaických elektráren k elektrizační soustavě v Česku patří nově předložení harmonogramu výstavby projektu a zaplacení zálohy za rezervaci kapacity v přenosové síti. Mezi další podmínky patří vyžadovaný souhlas majitelů pozemků nebo nemovitostí, kde se má zařízení nacházet. Žadatelé budou muset také získat souhlas stavebního úřadu, že plánovaná instalace není v rozporu s platným územním plánem.

Vyhláška by tak měla odstranit velkou část spekulativních žádostí, které blokují kapacity v přenosové nebo distribučních soustavách pro nově připojované zdroje. Podle předsedy ERÚ Josefa Fiřta vyhláška nemá naopak trestat seriózní podnikatele, kteří usilují o připojení elektráren, ale postihnout právě spekulanty.

Podle Michala Hrnčíře z advokátní kanceláře Ambruz & Dark, která danou legislativu sleduje, měla vyhláška platit daleko dříve. „Pokud se ale mělo zabránit spekulativním blokacím kapacit, opatření se mělo aplikovat alespoň přede dvěma lety. Dnes, kdy je připojování pozastaveno a od nového roku se díky novele pravděpodobně výrazně sníží výkupní ceny, je pozdě,“ říká Hrnčíř.

Pro omezení jsou i ekologové. „Pro sluneční elektrárny začnou konečně platit reálné ceny elektřiny. Je dobře, že poslanci nepodlehli tlaku některých zákonodárců, kteří prosazovali zachování podpory pro velké projekty,“ libuje si Edvard Sequens ze sdružení Calla. „Podpora pro solární nebo větrné elektrárny bude pokračovat za rozumnou cenu,“ dodává Martin Sedlák z Hnutí Duha.

Slunce může roztahovat oponu i pohánět loď

Slunce může ale sloužit jako dobrý doplňkový zdroj energie. Zdaleka nejde jen o střechy rodinných domků. Nový ředitel pražské Zoo Miroslav Bobek například plánuje, že solárními panely na plochých střechách pavilonů do budoucna alespoň trochu sníží velké režijní náklady zahrady na energie. A i když se zahrada prodejem elektřiny do sítě jistě živit nehodlá, musí čekat na ukončení stop stavu výstavby solárních zdrojů stejně jako třeba podnikatelé, kteří plánují stavbu několikamegawatové elektrárny.

Jiná významná pražská instituce je na tom o poznání lépe. Národní divadlo nezaváhalo a už rok využívá fotovoltaickou elektrárnu o výkonu 22 kilowattů na více než půlhektarové střeše své provozní budovy. Další panely navíc právě staví na střeše Laterny magiky.

A do třetice pohled na netradiční využití sluníčka v Praze nabízí Pražská paroplavební společnost. V těchto dnech spouští do provozu první loď na solární pohon v Česku, chlubí se ředitel společnosti Dušan Sahula. Desetimetrovou loď Nemo pro dvacítku cestujících pohánějí dva elektromotory a díky solárním panelům částečně i energie ze slunce. Loď stála zhruba 2,5 milionu korun a v nadcházející sezoně ji čekají zhruba hodinové okružní jízdy po metropoli. Loď má být podle Sahuly díky elektrické a solární energii velmi ekologická a tichá. „Kapacita baterií vystačí zhruba na den, pak se musí dobít. Pokud je optimální počasí, může solární energie pokrýt až pětinu výkonu,“ dodává.

Stoupá význam biomasy

Obcím a zemědělcům se víc než větrné a sluneční elektrárny zamlouvá spalování biomasy. Řeší totiž problémy s odpadem i volné kapacity orné půdy. V Česku v současnosti funguje již 110 zemědělských bioplynových stanic, které zpracovávají plodiny a živočišné zbytky a z bioplynu vyrábějí elektrickou energii a teplo. Do roku 2013 by jejich počet mohl vzrůst téměř trojnásobně na 310, spočítala Agrární komora. Ročně by tyto stanice v roce 2013 spotřebovaly plodiny ze 77,5 tisíce hektarů půdy.

Komora odhaduje, že plodiny, které neslouží k výrobě potravin ani krmiv pro zvířata, v současné době zabírají 680 tisíc hektarů půdy, tedy zhruba devětkrát více, než by měla dosáhnout plocha využití pro bioplynové stanice za tři roky. V Česku stále klesají stavy hospodářských zvířat, tím vzniká problém s využitím části orné půdy, na níž se pěstovaly krmné plodiny, jejichž potřeba se snižuje. Řadě zemědělců příjmy za energie pomáhají přežít propad cen u mléka, obilí a další produkce.

Podle šéfa Agrární komory Jana Veleby bioplynové stanice dávají na rozdíl od slunečních a větrných elektráren stabilní výkon po celý rok. Jejich většímu rozšíření pomůže, pokud se vytvoří podmínky pro napojení bioplynu na plynovod i to, jestli se podaří prosadit podporu nejen pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, jak je tomu nyní, ale také tepla.

Hlavní surovinou pro zemědělské bioplynové stanice je kombinace kukuřice a kejdy. Naopak komunální bioplynové stanice využívají biologický odpad, jako zbytky ovoce, trávy, masa a podobně. Náklady na vybudování bioplynové stanice činí zhruba 40 až 50 milionů korun, farmáři na ně mohou čerpat dotace z Programu rozvoje venkova, který má na starosti Ministerstvo zemědělství, programů Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu. Dotace mohou dosáhnout zhruba 40 procent ceny na vybudování stanice, doba návratnosti investice je deset až dvanáct let.

Jedna z posledních vysoce účinných bioplynových kogeneračních jednotek z dílny GE Energy vyrostla v družstvu Chmel Pochvalov na Rakovnicku. „Projekty, jako je tento, jsou důležité pro malé a střední podniky, které se snaží dosáhnout vyšší úrovně energetické účinnosti a zároveň snížit dopad produkce emisí na životní prostředí. Pro společnost pak takové projekty představují dlouhodobý závazek poskytovat služby a lepší technologie v průběhu příštích 20 až 30 let a tím si udržet dlouhodobou a udržitelnou přítomnost v tomto regionu,“ říká Rod Christie, prezident GE Energy pro střední a východní Evropu, Rusko a Společenství nezávislých států.

Politici nejvíc věří jádru

Kudy se česká energetika konkrétně vydá, rozhodnou až politici. Jejich názory se přitom často zásadně liší. Nejsilnější politické strany se alespoň shodují, že je potřeba aktualizovat státní energetickou koncepci, hodlají také prosazovat energetickou nezávislost České republiky a s výjimkou Strany zelených propagují rozvoj jaderné energetiky.

Současná energetická koncepce předpokládá například, že do roku 2050 Česko výrazně sníží emise oxidu uhličitého díky posunu k jaderné energii a obnovitelným zdrojům. Zároveň se ale také zastává zrušení územních limitů těžby uhlí.

Dostavbu Jaderné elektrárny Temelín a modernizaci Dukovan zmiňují ve svých programech ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 i ODS. „Jadernou energii pokládáme za bezpečnou jak ze strategického hlediska – zásoby uranu jsou na rozdíl od ropy a zemního plynu v politicky stabilních oblastech světa, a to s minimálními cenovými výkyvy –, tak i z hlediska spolehlivosti. Považujeme ji i za ekologickou a levnou na jednotku vyrobené energie,“ píše například v programu KDU-ČSL. Podle TOP 09 představuje jaderná energetika šetrný zdroj, který je výkonný a zatím jinými způsoby nenahraditelný. Naopak Strana zelených tvrdí, že „výstavba nových jaderných zdrojů musí být až posledním řešením po vyčerpání potenciálu úspor a obnovitelných zdrojů energie“.

Na rozvoj obnovitelných zdrojů kladou politické strany velký důraz. ČSSD slibuje obcím, že jim zajistí prostředky na spolufinancování zelených energetických projektů. Program Zelená úsporám určený ke snížení energetické náročnosti bydlení chtějí sociální demokraté doplnit o „metody, které nekladou nároky na vlastní zdroje občanů“. Strana zelených tvrdí, že Česká republika nechává ladem velkou většinu svých domácích obnovitelných zdrojů. Chce proto připravit zákon o podpoře obnovitelných zdrojů tepla, který obcím i domácnostem pomůže s potřebnými investicemi.

Neshody mezi hlavními stranami panují také v oblasti regulace. ČSSD chce zavést přísnější regulace distribuce a přenosu energií a ustavit nezávislý dohled nad tvorbou cen. Strana chce zvážit také možnost stanovovat ceny elektřiny čtvrtletně. ODS chce naopak „zachovat liberální prostředí“ a podpořit fungování energetické burzy. ČSSD i TOP 09 chtějí, aby si stát zachoval kontrolu nad elektrárenskou společností ČEZ, a odmítají privatizaci ČEPS, Mero či Čepro. Křesťanští demokraté chtějí zvlášť řešit problém nízkopříjmových sociálních vrstev se zásobováním energií v nastávajících desetiletích.