KOUŘENÍ V HOTELECH A RESTAURACÍCH „Nemáme prostředky proti kuřákům, kteří nerespektují ubytovací řád,“ stěžují si hoteliéři. Chybí jim dostatečná opora v zákoně. Někteří se brání dvojími cenami, jiní sázejí na triky s atrapami požárních hlásičů. S ubytováním kuřáků jsou často spojeny vyšší náklady.
KOUŘENÍ V HOTELECH A RESTAURACÍCH
„Nemáme prostředky proti kuřákům, kteří nerespektují ubytovací řád,“ stěžují si hoteliéři. Chybí jim dostatečná opora v zákoně. Někteří se brání dvojími cenami, jiní sázejí na triky s atrapami požárních hlásičů.
S ubytováním kuřáků jsou často spojeny vyšší náklady. Nekuřáci naopak vyžadují čistý vzduch, na což mají samozřejmě právo. Mezi těmito dvěma tábory stojí majitel hotelu, který musí situaci nějak vyřešit. Nejčastěji proto dojde k jasnému vyhrazení prostoru pro kuřáky, rozdělení pokojů na kuřácké a nekuřácké, někdy dokonce k zákazu kouření v celém objektu. Ne vždycky to ale znamená, že je hotel dýmu zbaven.
POTŘEBUJEME ZÁKON
Zhruba před rokem byl v hotelu pana Filipa Krischkeho zaveden úplný zákaz kouření ve všech prostorách. Někteří hosté ale toto pravidlo zcela ignorují a zaměstnanci zjistili, že nemají žádný skutečně účinný způsob, kterým by kuřáky donutili hotelový řád dodržovat.
„Musím bohužel konstatovat, že někteří hosté si z našeho interního nařízení vůbec nic nedělají a kouří vesele dál, čímž nám způsobují nemalé potíže,“ říká Krischke.
Důvodů pro to, aby bylo v hotelu kouření zakázáno, existovalo podle majitele mnoho. Jednalo se o čistotu vzduchu jak na pokojích, tak v celém zařízení, o nižší náklady na úklid a samozřejmě o zdraví hostů a zaměstnanců. „Bohužel se zdá, že v našich podmínkách neexistuje zákon, který by nám umožňoval zakázat striktně kouření na pokoji. Nedomnívám se totiž, že paragraf 9, zákona 379/2005 Sb. nám tuto možnost skutečně dává. Může pouze sloužit jako jakýsi strašák na neposlušné hosty,“ stěžuje si Krischke.
Podle zmíněné pasáže zákona je provozovatel oprávněn na hosta, který i přes zákaz kouří, zavolat policii. Ta pak provede „zákrok směřující k dodržení zákazu“. Jinými slovy se tak zaměstnanec hotelu ocitne v situaci, kdy vzbudí nechtěný rozruch, a jediné, co tím může získat, bude to, že provinilec típne cigaretu (tedy za předpokladu, že již tak neučinil před příjezdem policistů). „Myslím si, že provozovatel nemá šanci domoci se nějaké náhrady tím, že policii zavolá. Dosáhne jedině toho, že se ten člověk lekne a dál už tam kouřit nebude,“ potvrzuje Kateřina Langrová, ředitelka České koalice proti tabáku.
„Já jsem zapřísáhlý nekuřák. Osobně se domnívám, že by tento problém měl řešit v co nejkratším čase nějaký zákon, který by zakázal kouření v prostorách ubytovacích zařízení. Každý jistě ze zkušenosti ví, že přijdete-li do pokoje, kde se předtím kouřilo, je to velmi nepříjemné a často se tam vůbec nedá být. Nechceme v žádném případě diskriminovat naše kouřící hosty, ať si kouří vesele dál, ale tam, kde to ostatní nemusí dýchat,“ dodává Krischke.
MÁME DVOJÍ CENU
S podobným problémem se potýkal také Karel Kutnohorský, majitel penzionu Záhornice v Městci Králové. „Nejsem si jistý, jestli je to úplně legální postup, ale praktikovali jsme dvojí cenu. Penzion je celý nekuřácký, ale když někdo při pronájmu objektu požadoval kouření v sále, řekl jsem, ať si připlatí. Je možné to zdůvodnit vyššími náklady na uvedení do původního stavu, aby sál nebo pokoje nezapáchaly. Pokud na to hosté přistoupí předem, domnívám se, že je to v pořádku. Zaplatí pak vyšší cenu, která může být postavena tak, aby si šli zakouřit raději ve vyhrazeném prostoru nebo ven,“ říká Kutnohorský.
Dvojí cena za ubytování je podle právničky Petry Duškové v pořádku. Hoteliér tedy může hostovi dovolit kouřit na pokoji a účtovat mu za pobyt více. „Podmínky jsou smluvní a záleží na hoteliérovi, jaké ceny určí. Pokud je kuřácký pokoj dražší a je to odůvodněno tím, že se musí častěji uklízet, malovat a podobně, je to rozhodně oprávněné. Nikdo přeci kuřákovi nenařizuje, aby spal v tom dražším pokoji. Klidně může mít ten levnější a kouřit chodit třeba do lesa,“ vysvětluje Dušková.
CENÍK ZA FALEŠNÝ POPLACH
Jiný způsob obrany radí Tomáš Moskala, majitel penzionu RS Skalka-Ostravice v Beskydách. „My máme horskou chatu, kde jsme zakázali kouřit na pokojích, ale dole máme kuřáckou místnost. Někteří hosté zákaz samozřejmě porušují, ale zatím se nám nevyplatí investovat do nějakých opatření. Kdybych měl hotel a tam pokoje, dejme tomu za tisíc, dva tisíce korun na noc, tak bych patrně volil požární hlásiče a v jejich blízkosti ceník za falešný poplach,“ říká Moskala.
Jeho kolega, který si přál zůstat v anonymitě, bojuje proti kuřákům trikem. „Pokud si například v restauraci objedná někdo nejdříve popelník a zapálí si bez ohledu na ostatní hosty, lze jej někdy usměrnit nebo při dobré klimatizaci kouř odvětrat. Jiná situace je na pokojích, kde po odjezdu takového hosta zůstanou v květináči zbytky cigaret a zápach, který se někdy nedá ani za půl dne vyvětrat,“ vypráví majitel hotelu v Krušných horách a dodává: „Pokud letíte letadlem, běžně vás upozorní na zákaz kouření i na toaletách, kde jsou údajně nainstalovány hlásiče kouře. (pokračování na straně 30) (dokončení ze strany 29 Nevím, jestli si tam někdo zkusil zapálit. Třeba tam hlásiče opravdu jsou, ale raději to nikdo neriskuje. Ve všech obchodních domech a i v jiných zařízeních jsou kamery a nápisy upozorňující na jejich existenci. V místech, kde je viditelně umístěna kamera, si každý lump dá pozor oloupit babičku. Běžně jsou v prodeji dokonalé imitace kamer za pár korun. Moje strategie je tedy atrapa kamery s blikající diodou umístěná na chodbě, v pokoji na stropě přilepený plastový obal na květináček připomínající kouřové čidlo a vhodné upozornění hostů o možnosti spuštění požárního poplachu. Host kuřák je tak nenásilně přesvědčen, že si má jít zakouřit na vymezené místo. Obvykle to funguje a nikdo mne nemůže nařknout z diskriminace kuřáků.“
ŽÁDEJTE KOMPENZACI
Na majiteli hotelu je, aby hosty hlídal a odkázal je do určených míst. „Obávám se, že tento problém skutečně není dostatečně právně podložen. Pokud někdo poruší zákaz kouření a způsobí tím hotelu nějakou škodu, máte jistě možnost vymáhat náhradu soudně. Nedokážu si ale dost dobře představit, že by se kvůli tomu někdo skutečně soudil. Každého hosta decentně postraší a pak nad tím mávne rukou,“ říká Jiří Motan, předseda hotelové sekce Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu (HO. RE. KA).
V každém případě musí být zákazník hned na začátku upozorněn, že v hotelu se smí kouřit jen na určených místech, nebo vůbec nikde. Zároveň by měl být seznámen s tím, jak bude personál postupovat v případě porušení zákazu. Předejdete tak tomu, aby se host tvářil, že o zákazu neměl tušení, i přes cedulky s přeškrtnutými cigaretami a nepřehlédnutelnými nápisy vysvětlujícími význam tohoto symbolu.
„Důležité je zahrnout zákaz do smlouvy o ubytování, případně do ubytovacího řádu a klienta na to upozornit. Pakliže by host kouřil i přes výstrahu, dalo by se to posuzovat jako hrubé porušení povinností z jeho strany. Hoteliér pak může od smlouvy odstoupit a hosta z hotelu vykázat. V žádném případě ale nemůže majitel hostovi uložit nějakou pokutu, a to ani pokud je jasně dáno pravidlo, že je kouření zakázáno v celé budově. V případě, že by host i přes zákaz kouřil, plně zodpovídá za způsobenou škodu, jako je například propálený koberec a podobně. Snad by se do toho daly zapojit i vyšší náklady na úklid. Při porušení ubytovacího řádu je totiž možné vymáhat jen kompenzaci, nikoliv tedy pokutu. Je to vázáno na vznik škody,“ vysvětluje právnička Klára Přikrylová ze Sdružení obrany spotřebitelů.
KAMENEM ÚRAZU JE VÝKLAD ZÁKONA
Poslanecká sněmovna loni po několikaměsíčním dohadování schválila takzvaný protikuřácký zákon. Jeho uplatňování v praxi ale zatím naráží na nejednotný výklad. Někdo ho chápe tak, že v restauracích omezuje, další se naopak domnívají, že norma to paradoxně povoluje ve větším rozsahu než dříve. Myslí si to i lidovecký poslanec Josef Janeček, který už dlouho bojuje za přísnění protikuřácké legislativy. Před měsícem mu dolní komora parlamentu znovu zamítla návrh na úplný zákaz kouření v restauracích.
Zákon, který v současné době platí, neukládá zařízením společného stravování, aby měla nějaké nekuřácké prostory. Jedinou jejich povinností je dostatečně označit prostory, kde se kouří. A to zjevně viditelným nápisem „Prostor vyhrazený pro kouření“ nebo jiným obdobným způsobem. Nestačí tedy, jak tomu často v restauracích bývá, označovat jen prostory, které jsou určené nekuřákům.
Pokud tedy nějaký hostinský nechce vytvářet vyhrazené prostory pro nekuřáky nebo zakazovat kouření například v době obědů, nic z toho v podstatě dělat nemusí. Jediné, co musí zajistit, je dostatečné odvětrávání. „Pokud je na dveřích varování, že hospoda je čistě ,kuřácká‘, tak nevidím s tím zákonem žádný rozpor. Tato změna v zákoně je podle mě krokem zpět a od trendů Evropské unie, protože v původní legislativě byl obsažen zákaz kouření v době podávání hlavních jídel a skutečně se to dodržovalo,“ říká Kateřina Langrová.
Problémovou skupinou bývají zaměstnanci pohostinských zařízení, kteří jsou často volbou svého povolání odsouzeni vdechovat kouř několik hodin denně. „Zaměstnanci obecně mají v zákoníku práce nepřímo právo na nekuřácké pracovní prostředí. Nepřímo proto, že tam je uvedena naopak povinnost pro kuřáky nekouřit v přítomnosti nekuřáka. A to, jestli zaměstnanci tuto povinnost plní, musí ohlídat zaměstnavatel. Pokud toho není schopen nebo se mu nechce proti kuřákům zakročit, je možné se obrátit na inspektorát práce. Situace personálu v restauracích ovšem zákonem dostatečně ošetřena není. Například v Irsku byl toto právě ten důvod, proč se tam zavedly nekuřácké hospody a bary. Začali se bouřit zaměstnanci těchto podniků. Proč by zrovna oni měli být vystaveni pasivnímu kouření, zatímco ostatní jsou chráněni,“ říká Langrová.
HROZÍ SANKCE Z BRUSELU?
V loňském roce Senát odmítl ratifikaci Rámcové úmluvy o kontrole tabáku. Jedná se o mezinárodní dohodu iniciovanou Světovou zdravotnickou organizací. Dohoda obsahuje základní opatření, která by měla být přijata na úrovni státu ke kontrole tabáku. Patří sem například reklama, prodej cigaret, pašování cigaret nebo ochrana před pasivním kouřením. „O této úmluvě se šest let jednalo, aby byla přijatelná pro všechny státy světa, i pro ty, které jsou závislé na produkci tabáku. My jsme se k tomu připojili podpisem mezi prvními zeměmi v roce 2003. Po podpisu ale následuje nutný proces ratifikace a na tomto bodě se to u nás zaseklo,“ vysvětluje Langrová.
Podle poslance Janečka vyvolalo neschválení této úmluvy zděšení v řadách odborné veřejnosti. Za nedostatečnou legislativu v březnu Českou republiku kritizoval i evropský komisař pro zdraví a ochranu spotřebitele Markos Kyprianu. Pokud Česko nezačlení do své legislativy evropskou směrnici na ochranu proti tabáku a neomezí například reklamu na tabákové výrobky, mohly by jí prý od Evropské unie hrozit sankce.
* odstraňte všechny popelníky z míst, kde kuřáky nechcete
- prostory označte patřičnými nápisy
- zákaz kouření zahrňte do smlouvy o ubytování a ubytovacího řádu
- seznamte hosta hned na začátku se zákazem kouření i s postihem za jeho porušení
- můžete zavést dvojí cenu a kuřácké pokoje mít dražší
- v případě, že host nereaguje na vaše opakovaná upozornění, můžete zavolat policii
*HOST ODPOVÍDÁ ZA ŠKODU Pokud host i přes zákaz kouření zahrnutý v ubytovacím řádu hotelu kouří, plně zodpovídá za způsobenou škodu, jako je například propálený koberec a podobně. Majitel hotelu má právo na kompenzaci škody a může hosta i vykázat, protože se jedná o hrubé porušení povinností. |
