ČSSD
Vrcholné jednání České strany sociálně demokratické ukázalo předminulý víkend jediné - strana se i následující dva roky bude věnovat především vnitrostranickým bojům o pozice.
Třídenní sjezdování sociálních demokratů nepřineslo nic jiného než neustálé taktizování a vyjednávání o podpoře kandidáta toho či onoho křídla na posty místopředsedů strany. Tezím dlouhodobého programu, možnostem na vytvoření akceschopné vlády č i řešení aktuálních problémů se delegáti věnovali buď jen velmi okrajově, nebo vůbec ne. Výsledky voleb vedení strany tento trend jen potvrdily i pro budoucnost.
Pach porážky, který se stahoval nad křídlem Stanislava Grosse a jeho středočeské organizace kvůli skandálům bývalého místopředsedy a ministra financí Iva Svobody, se rozptýlil jako pára. Jak se to Středočechům podařilo? Za prvé se ještě před s jezdem od Svobody zcela distancovali. Na dotaz, zda jim nevadí, že původně spřízněný člen vlády nyní hledá ochranu u šéfa premiérových poradců Miroslava Šloufa, jejich největšího protivníka, odpovídali lakonicky: „Svoboda, kdo to je? Toho neznáme. Za druhé se jim při jejich předsjezdové spanilé jízdě po regionálních organizacích ČSSD podařil husarský kousek - získali na svou stranu vlivnou část severní Moravy. A do třetice měli prostě štěstí. Když se totiž v první volbě nepodařilo ani Gr ossovu kandidátovi na místopředsedu pro řízení strany Karlu Kobesovi, ani prozemanovskému kandidátovi Miroslavu Foldynovi získat nadpoloviční většinu hlasů, vložila se do hry předsedkyně Sociálnědemokratických žen a přívrženkyně Šloufova křídla Jana Volfová. Neobratným tahem - do hlavního souboje vyslala další kandidátku Světlanu Navarovou - dopomohla k vítězství úhlavnímu nepříteli. Hlasy, které dostala Navarová, chyběly právě Foldynovi, a ten tak vypadl rovnou z prvního kola. V druhém kole však již Kobese zakroužkovala i podstatná část Šloufova křídla.
Staronový předseda Miloš Zeman a jím jmenovaný příští kandidát na post nejvyšší, statutární místopředseda Vladimír Špidla jsou tak v čele strany i nadále obklopeni převážně Grossovými lidmi. Kromě Buzkové a Kobese svůj post obhájil t aké Zdeněk Škromach a Petr Lachnit.
Náměstek ostravského primátora Lachnit zřejmě již také nebude oporou Šloufova křídla. Silná Morava už totiž není tradiční baštou Zemana a jeho lidí. V předsjezdovém vyjednávání se severomoravský předseda Zaorálek nečekaně spojil s Grossov ou skupinou. Zeman přišel o podporu také ve středomoravském regionu.
Grossovu křídlu se tak podařilo zabránit Miroslavu Šloufovi proniknout do Lidového domu. Navíc se grossovcům podařilo prosadit zásadní změnu stanov. Stranické kvóty na zastoupení žen a mladých lidí v čele strany už nebudou napříště plněny ze š loufovské líhně - tedy z organizovaných řad Sociálnědemokratických žen a Mladých sociálních demokratů, ale ze všech žen a mladých ve straně.
Všem jde teď o hodně. Na příštím sjezdu za dva roky se bude volit nový předseda strany. Horkým kandidátem je Vladimír Špidla, který má podporu samotného Zemana. Otázkou však je, zda mu tím předseda neudělal medvědí službu. Špidla bude od teď cílem útoků a přesvědčování kdekoho. A je si toho vědom. Zřejmě i proto je snad posledním členem sociální demokracie, který odmítá veřejně přistoupit na to, že ve straně jsou dvě skupiny, které mezi sebou válčí. A ani do budoucna od něj nel ze očekávat, že by se k nim nějak vyjadřoval. Představitelé obou platforem se tak budou muset rozhodnout, zda investovat energii do přesvědčování Špidly, či mu najít rovnocenného protihráče.
Delegáti sjezdu dali pokračování vnitrostranických bojůvek de facto zelenou. Nikdo z přítomných se nepozastavil nad tím, jak málo se strana věnovala svému obsahu. Nebýt útoků NATO v Kosovu, nebylo by nic, co by stranu rozhýbalo k diskusi nad nějakým konkrétním problémem. A že jich není málo. Když už se našel nějaký odhodlaný jedinec, stal se terčem posměchu. Jako například Václav Charburský z Poděbrad, který napadl opoziční s mlouvu s Občanskou demokratickou stranou a navrhl, aby se okamžitě začalo vyjednávat s lidovci o nové vládě. Názor v dnešní době zcela legitimní však nejenže nedostal ani píď prostoru k diskusi, jeho autor si ještě od předse dy Zemana vysloužil nadávku. Poté Charburský svůj návrh raději rovnou stáhl.
Sociální demokraté nevěnovali příliš času ani dlouhodobému programu. Jeho obecné teze pouze vzali na vědomí, na schválení totiž byly opravdu až příliš obecné.
Ani práce vládního kabinetu kupodivu nezavdala příčinu k horlivým konfrontacím. Pár účastníků sjezdu sice kritizovalo ministry za neustálé mediální přestřelky či za špatný vztah k novinářům, výhrady k práci jednotlivých resortů však nepadly. Zdá se, že české sociální demokracii se stalo to, co tolika jiným vítězům p řed nimi - usnula na vavřínech. Předseda strany Miloš Zeman označil sjezd ČSSD za sjezd radosti. Radosti nad tím, že sociální demokracie konečně vešla do Strakovy akademie hlavním vchodem. To se však odehrálo již před více než půl rokem. Jeho radost je t ak trochu zatuchlá. A nový důvod k radosti nám sociální demokracie zatím nedala.
