Reprezentovat svoji zemi na olympiádě má být v prvé řadě čest. O peníze tu nejde. Když to ale cinkne v cíli a posléze i na bankovním účtu, určitě se dotyčný nezlobí. Tak třeba filipínská vzpěračka Hidilyn Diazová si za své zlato vysloužila vedle 14,3milionové prémie (po přepočtu) od státu a vrcholných byznysmenů i dva domy a letenky zdarma u společnosti AirAsia do konce života.
Pravda, její případ je do značné míry ojedinělý v tom smyslu, že na zisk vůbec první zlaté olympijské medaile se na tichomořském souostroví hledí jinak než například ve Spojených státech či v ostatních historicky úspěšných zemích. Jedná se každopádně o zajímavou ukázku toho, co vše může sportovec díky svému výkonu pod pěti kruhy získat.
Kolik si účastníci olympiády za vlastní úspěchy na Hrách vydělají, se různí případ od případu. Mezi samotnými sporty, kterých je aktuálně v Tokiu hned třiatřicet, se rozdíly nedělají. Jinak si ovšem medailistů cení v USA a jinak na opačné straně Niagarských vodopádů, tedy v Kanadě. Mnohem štědřejší než v těchto dvou severoamerických státech jsou například v ne až tak vzdáleném Maďarsku, popřípadě v Itálii. Na druhou stranu, najdou i země, kde si úspěšní olympionici za své reprezentování na žádné peníze nepřijdou. To je případ Norska – tedy pokud se jedná o finance putující ze státní kasy. A pak je tu opačný extrém: státy, jež ze sportovců udělají v mžiku několikanásobné milionáře.
Odměny sportovců za medailové umístění na olympiádě
Země | Zlato | Stříbro | Bronz |
Singapur | 15 993 000 | 8 008 000 | 3 993 000 |
Kazachstán | 5 425 000 | 3 256 000 | 1 628 000 |
Malajsie | 5 121 000 | 1 541 000 | 521 000 |
Itálie | 4 622 000 | 2 322 000 | 1 541 000 |
Filipíny | 4 340 000 | 2 148 000 | 868 000 |
Maďarsko | 3 646 000 | 2 734 000 | 2 083 000 |
Brazílie | 1 063 000 | 630 000 | 434 000 |
Japonsko | 977 000 | 391 000 | 195 000 |
USA | 814 000 | 488 000 | 326 000 |
Jihoafrická republika | 803 000 | 412 000 | 152 000 |
Kanada | 347 000 | 260 000 | 174 000 |
Austrálie | 326 000 | 239 000 | 152 000 |
Částky jsou uvedeny v Kč, jedná se o přibližný přepočet
dle aktuálního kurzu. Zdroj: Moneyunder30.com
Když se musejí složit fanoušci
Jak již bylo zmíněno, tabulka pokrývá jen ty odměny, které jsou sportovcům vypláceny ze státních peněz. Ve skutečnosti si však celá plejáda atletů může přijít na mnohem víc, neboť další finanční prostředky jim pramení ze smluv s osobními sponzory, připomíná CNBC. Najdou se ale i opačné případy – třeba americká badmintonová reprezentantka Čang Pej-wen, která se narodila v Číně.
Aby měla Čangová na olympiádě v Tokiu nějakou šanci na úspěch, musela se před vrcholem letošní sezóny dostat do formy. To znamenalo absolvování řady turnajů v zahraničí, během nichž se mohla utkat se světovou badmintonovou špičkou. Každý takový turnaj ji podle vlastních slov stojí na pět tisíc dolarů (něco přes sto tisíc korun), a ty si hradila z vlastní kapsy.
Cestu do hlavního města Japonska jí uhradil americký olympijský výbor. Na trenéra už ale peníze nezbyly, a tak musela podle webu South China Monitoring Post opět sáhnout do vlastních úspor, respektive si nějaké nejprve vytvořit. Za tímto účelem proto v uplynulých měsících spustila crowdfundingovou kampaň s cílem vybrat alespoň 12 tisíc dolarů (zhruba čtvrt milionu korun). Fanoušci byli naštěstí velice solidární – akce skončila úspěchem, neboť se stanovenou částku podařilo ještě o několik stovek dolarů překonat.
Přes miliardu během jediného roku
Strasti Čang Pej-wen, ač nakonec zdárně překonané, silně kontrastují s tím, jakým finančním podmínkám se mohou těšit jiní sportovci a sportovkyně s raketou v ruce – tenisté, respektive tenistky.
Pozoruhodný je především případ aktuální světové dvojky Naomi Osakové. Domácí reprezentantka, která se v rámci třetího kola olympijského stala cenným skalpem mladé Češky Markéty Vondrušové, vydělala podle amerického Forbesu v uplynulých měsících na 60 milionů dolarů (přes 1,3 miliardy korun, přičemž většina peněz pochází od sponzorů). Překonala tím tak svůj dosavadní i absolutní ženský rekord a zařadila na 12. místo nejlépe placených sportovců planety.
O odměnách našich olympioniků ještě rozhodnuto není
A když už je řeč o českých reprezentantech, ti sice v tabulce nefigurují, to ale neznamená, že by na ně žádná finanční odměna nečekala – byť je pravdou, že tak štědří jako v Kazachstánu u nás nejsme. Tedy obecně vzato.
Rozdělování odměn za úspěšnou reprezentaci měl v minulosti na starosti Český olympijský výbor. Před dvěma lety pak došlo ke změně, když byl tento úkol svěřen ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. S olympiádou v Tokiu je ale vše zase trochu jinak. Těsně před jejím začátkem rozhodla Babišova vláda, že odměny bude vyplácet Národní sportovní agentura (NSA).
Ještě více k neuvěření ovšem vyzní fakt, že i když letní olympijské hry trvají už sedmým dnem a že si na nich během té chvíle čeští sportovci dokázali v době psaní přípravy článku zajistit šest medailí, není o výši jejich odměny stále rozhodnuto.
„Materiál bude schvalovat v pondělí vedení Národní sportovní agentury, a jakmile budou konkrétní částky schválené, budeme ihned k tomu vydávat tiskovou zprávu,“ prozradil redakci Euro.cz mluvčí NSA Jakub Večerka.
Na dotaz, zda by mohl alespoň naznačit, o jaké cifry se má jednat, nicméně odpověděl záporně. Podle informací serveru iSport.cz by se mělo jednat o částky podobné těm, jaké čekaly na české olympioniky po návratu z jihokorejského Pchjongčchangu před třemi a půl lety. Tehdy si olympionici za první místo vysloužili 2,4 milionu korun, za stříbro 1,8 milionu, zatímco bronzoví medailisté brali 1,2 milionu korun.
Aktualizace
Odměny pro olympioniky a paralympioniky, kteří na Hrách v Tokiu získají některou z medailí, byly schváleny v pondělí 2. srpna. NSA rozhodla, že budou vypláceny ve stejné výši jako v rámci zmíněné zimní olympiády konané v Jižní Koreji v roce 2018.
„Jsem přesvědčen, že si sportovci zaslouží odměny do poslední koruny. Propagace naší země po celém světě, o kterou se zasloužili olympijští medailisté, má pro Českou republiku nevyčíslitelnou hodnotu,“ nechal se slyšet předseda NSA Filip Neusser.