Polapení nezkušeného agenta na špatně připravené akci v zemi, se kterou nemáme ideální vztahy, mohlo Vojenské zpravodajství předvídat
Když Vojenské zpravodajství vloni v létě posílalo do Libanonu svého příslušníka Martina Psíka, který se kvůli svému utajení připojil k civilní výpravě dalších Čechů, muselo tušit, o jak nebezpečnou misi jde. Navíc se - jen několik dnů po propuštění pětice Čechů, výměnou za Libanonce Alího Fajáda a jeho společníka zatčené v Praze - ukazuje, nejen jak špatně byla tahle akce připravená, ale i to, že podobné vyvrcholení utajené operace mohlo Vojenské zpravodajství očekávat. I kvůli ne zrovna idylickým vztahům mezi Českou republikou a Libanonem.
Pomůžeme Mossadu
Současné vztahy nejlépe ilustruje příhoda, která se v Libanonu odehrála na počátku roku 2010. Libanonská rozvědka a tamní radikální šíitské hnutí Hizballáh totiž obvinily Českou republiku ze spolupráce s izraelskou tajnou službou Mossad při vytváření špionážní sítě. Jak informoval izraelský deník Haarec, libanonská rozvědka dokonce oznámila konkrétní případ, kdy byla vydána česká víza agentovi Mossadu. V Libanonu se podle Haarecu podařilo odhalit několik buněk údajných proizraelských agentů. A jeden ze zatčených pak při výslechu uvedl, že dostal příkaz získat české vízum. České velvyslanectví v Bejrútu mu prý napoprvé doklady odmítlo vydat a získal je až napodruhé. „Udělení českého víza v tomto regionu se v žádném případě neobejde bez aktivního angažmá českých tajných služeb,“ řekl týdeníku Euro příslušník zpravodajské služby, který si přál zůstat v anonymitě. Ministerstvo zahraničí tehdy odmítlo incident komentovat.
V celosvětové zpravodajské komunitě je přitom obecně známá věc, že Češi patří mezi aktivní spojence izraelského Mossadu. Což pro zpravodajskou misi v tomto regionu znamená stupeň nejvyššího ohrožení. Natož bez řádného krytí, jako tomu bylo v případě vojenského zpravodajce Martina Psíka, který byl členem české novinářské výpravy. Skupinu vedl právník Alího Fajáda Jan Švarc.
Psík jel do Libanonu jako součást skupiny, která se do země vypravila za rodinou v Česku zadrženého Alího Fajáda, jenž měl podle dostupných informací pracovat pro libanonskou rozvědku. Fajádovu rodinu jeho zatčení logicky rozlítilo a skupinu Čechů měla pod dohledem ještě předtím, než překročili hranice, domnívá se někdejší vojenský zpravodajský důstojník Roman Liener. Při hodnocení zpravodajských specifik regionu vychází Liener z osobních zkušeností. Sám totiž, za své služby při rozkrývání nelegálních dodávek zbraní a vojenského materiálu militantním skupinám, do jedné ze zemí regionu Blízkého východu takzvaně „zalegalizovával“ agenturního pracovníka v rámci mezinárodní zpravodajské spolupráce. Tento agent pak bez odhalení plnil zpravodajské úkoly, aniž měl diplomatické krytí, téměř čtyři roky.
I z toho důvodu zná Liener situaci v regionu, do kterého zamířil Psík se skupinou „výletníků“, jako málokdo. K úspěchu akce nemohlo přispět ani to, že lze na internetu bez větších obtíží dohledat, že byl Psík v minulosti příslušníkem 102. armádního průzkumného praporu, který spadá pod pluk průzkumu a elektronického boje (nezaměňovat s 601. praporem, který oficiálně spadá pod Vojenské zpravodajství), i to, že pro Vojenské zpravodajství pracoval poměrně krátce. I tyhle údaje již leccos napoví o přípravě a krytí vojenské libanonské mise.
O nástrahách regionu také jasně vypovídá poslední výroční zpráva Vojenského zpravodajství, která vyhodnotila vojenskopolitickou a bezpečnostní situaci v Libanonu jako silně nestabilní. A to navzdory sestavení vlády národní jednoty a efektivnějším postupům v boji proti islamistickým radikálům.
Práce pro spojence
Na území Libanonu umějí v posledních letech efektivně operovat pouze tři tajné služby, a to Izraele, Ruska a Íránu. USA se podle někdejšího příslušníka vojenské rozvědky Romana Lienera musejí v Libanonu spoléhat na Izraelce. „Izrael jim poskytuje zpravodajské poznatky, ale jen ty, které sám uzná za vhodné,“ vysvětlil Liener. České tajné služby se proto na Blízkém východu podle něj soustřeďují jen na takzvané projekty. Tedy operace, které plně odrážejí zpravodajský zájem spojenců a byly jimi objednány. Že šlo s největší pravděpodobností o tento typ akce, naznačil podle Lienera šéf poslanecké komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství Bohuslav Chalupa po slyšení s šéfem armádních zpravodajců Janem Berounem. „Čtu to tak, že akce Vojenského zpravodajství byla zájmem důležitého spojence, v jehož prospěch byla mise zorganizována,“ myslí si Liener.
Liener, jehož hlavní misí bylo tajné vysazení v Bělorusku, míní, že v žádném případě nemohlo jít o selhání v komunikaci tajných služeb, jak se po vydání Čechů začalo spekulovat v médiích. „Průměrně inteligentní člověk si přece nemůže dát namluvit, že spojenci z USA nebo Izraele nevědí, co která z českých tajných služeb dělá. Zvlášť když tak činí primárně v jejich zájmu,“ podivuje se.
Liener míní, že cíl operace byl mnohem prostší, než jak je veřejnosti předkládán.
„Ve zpravodajských požadavcích, pravděpodobně americké tajné služby, se s ohledem na vazby ředitele Jana Berouna na USA (absolvoval kurz v Quanticu, působil jako náměstek civilní rozvědky a styčný důstojník na velvyslanectví ve Washingtonu) objevily nějaké objekty v Libanonu, u kterých nebylo zcela vyjasněné jejich určení,“ je přesvědčen Liener. Američané se tak pravděpodobně obrátili na své české spojence s požadavkem, aby zjednodušeně řečeno zjistili, k čemu objekt slouží, žádali tedy o takzvané zpravodajské vyhodnocení objektu. „Což je základní a nejméně náročná agenturní činnost,“ naráží na vyslání zpravodajského eléva Martina Psíka, který využil k legalizaci pobytu v Libanonu cestu čtveřice Čechů. „V zásadě se jedná o úroveň zpravodajské operace nízkého ranku, i když ve vysoce rizikové oblasti. Protože jiná služba nechtěla pravděpodobně toto riziko podstupovat,“ dodává Liener.
Agent, ne terorista
Po zadržení pětice Čechů, které měli podle řady signálů libanonští zpravodajci pod kontrolou, se pak naskytla příhodná možnost, jak do Bejrútu dostat zpět v Praze zatčeného už zmiňovaného Alího Fajáda a jeho dva společníky. O jeho vydání z České republiky ovšem usilovaly Spojené státy kvůli údajným obchodům se zbraněmi a narkotiky s kolumbijskými radikály z povstalecké skupiny FARC. Kvůli tomu byl na jaře 2014 Fajád v Praze zatčen.
V české zpravodajské komunitě však v posledních dnech sílí informace, že pravým důvodem žádosti o Fajádovo vydání byly obchody s ukrajinskými zbraněmi a vazby na ruské tajné služby. Fajád totiž není typickým případem zločineckého překupníka.
Před svým zatčením v Praze, v roce 2014, pracoval jako obchodník ukrajinské státní firmy Ukrspecexport, s monopolem na veškerý vývoz zbraní ze země. O co se měly Spojené státy v případě Fajáda skutečně zajímat? Možností je několik. Mimo jiné o Fajádovu vazbu na bývalého ukrajinského poslance Dmytra Salamatina, který byl v roce 2010 jmenován generálním ředitelem Ukrspecexportu.
Od roku 2011 pak Salamatin vedl nový státní koncern Ukroboronprom, pod který byly začleněny téměř všechny ukrajinské podniky obranného průmyslu. A následně se stal ministrem obrany. Fajád pro Ukrajince pracoval zcela legálně, získal ukrajinský pas, v roce 2012 se navíc stal Salamatinovým poradcem.
V souvislosti se Salamatinem se před časem objevily velmi závažné informace. Podle francouzského deníku Le Monde je například podezřelý z rozsáhlých nezákonných finančních transakcí v nadnárodní bance HSBC a z dlouholetých vazeb na ruské speciální služby. Právě tato zjištění mohou být hlavním důvodem, proč USA o vydání Fajáda a spol. tolik usilovaly, shodují se týdeníkem Euro oslovení příslušníci tajných služeb.
Kdyby nedošlo v Libanonu k únosu pětice Čechů, Alí Fajád a občané Pobřeží slonoviny Chálid Marabí (má i libanonské občanství) a Faouzi Jaber by byli do USA vydáni, jak o tom rozhodl v půlce loňského prosince pražský vrchní soud. Konečné slovo bylo už jen na ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi. Když se pak ale naskytla možnost vyměnit unesené Čechy za zadrženého Fajáda a jeho kumpány, bylo na úvaze českých orgánů, jak se k této záležitosti postaví. Rozhodnutí je už známé, a také proto následovala po vydání Fajáda a Marabího do Libanonu tvrdá reakce americké administrativy. „Jsme šokováni rozhodnutím české vlády propustit Alího Fajáda a Chálida El Marabího. U amerického federálního soudu čelí obžalobě z přípravy vražd zaměstnanců americké vlády, z pokusu získat a použít protiletadlové střely a z pokusu poskytnout materiální podporu teroristické organizaci,“ prohlásila americká ambasáda v Praze. Jaber na vydání ještě čeká, protože v mezičase požádal v České republice o azyl a posléze o vydání do USA.
Výměna zadržovaných mužů už má podle neoficiálních zjištění týdeníku Euro ze zpravodajské komunity dopad na práci tajných služeb. Především v omezení přístupu k informacím, které měly české tajné služby před vydáním Fajáda a Marabího od Američanů.
Což může pro české zpravodajce v době sílících teroristických hrozeb znamenat nemalý problém. l
Unesený vojenský špion plnil v Libanonu podle všeho úkol pro spojence.
O autorovi| JAN HRBÁČEK * hrbacek@mf.cz
