VYPADÁ TO, JAKO BY MINISTERSTVO OBRANY SPOLÉHALO PRÁVĚ NA TO, ŽE SE O PODROBNOSTECH NĚKTERÝCH OBCHODŮ VEŘEJNOST NIC NEDOZVÍ. NĚKTERÉ TRANSAKCE JSOU VYLOŽENĚ NESTANDARDNÍ A ZABÝVÁ SE JIMI TAKÉ POLICIE.
Česká armáda platí za služby a zboží miliardy korun. Kdo vydělává?
Hospodaření armády ukazuje na to, že státní správa toleruje nepořádek přede vším - ve státní správě. A že místo potírání neduhů soukromého sektoru by měla jít příkladem a začít právě u sebe. Ministerstvo obrany dokazuje, že ve státních úřadech je v tomto smyslu ještě hodně práce. Armáda má ve svých skladech zhruba osmdesát tisíc tun munice, kterou nepotřebuje. Protože se předchozí vedení ministerstva její likvidací nezabývalo, zbyl tento nesnadný úkol na vedení současné. Exnáměstek ministra obrany Pavel Severa (KDU-ČSL), který měl donedávna na starosti právě likvidaci munice, po své krátké zkušenosti na postu náměstka říká: „Samozřejmě, že se problém s municí mohl začít řešit daleko dříve. Myslím si, že v historii nakládání s municí bylo několik velmi kontraproduktivních kroků, zejména mohla armáda vlastními silami munici delaborovat rychleji a lépe.“ Delaborace je systém likvidace, kdy se munice rozebere na jednotlivé komponenty - na obal a na výbušninu, která se posléze musí ekologicky zničit. „Vím, že zajistit projekt likvidace munice nebylo zase tak náročné časově, pouze organizačně. Domnívám se, že se nekladl dostatečný důraz na řešení likvidace munice. Všichni měli představu, že se dá veškerá munice odprodat.“ Odprodej staré munice však není tak jednoduchý. Jak říká Jan Vidím, předseda branněbezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny: „Který z bezpečných států má zájem o munici určenou pro útočné války, která byla vyráběna před patnácti lety? Vývoz neupotřebitelné munice je tak prakticky nemožný. Tam, kam bychom to mohli vyvézt, to nechtějí, a tam, kde to chtějí, tam to vyvézt nemůžeme. Takže to musíme zlikvidovat u nás.“ Ministr obrany Miroslav Kostelka se nezabývá odpovědností svých předchůdců za to, _že se munice nelikvidovala dříve. Že byly zrušeny například delaborační linky v muničních skladech armády, kde sami vojáci mohli munici likvidovat. „Já své předchůdce nechci kritizovat. Na druhou stranu samozřejmě asi bylo chybou, že se delaborační linky zrušily, i když by se do nich muselo ještě investovat,“ uvedl ministr.
NAD ZPRÁVOU NKÚ O MUNICI
Týdeník Profit má závěr Nejvyššího kontrolního úřadu přes jeho utajení k dispozici. Nikdo jeho obsah ani žádnou část dosud veřejně nepublikoval. Zjištění kontrolorů jsou však natolik závažná, že některé pasáže ze zprávy NKÚ ocitujeme. „Uskutečněné analýzy prokázaly, že v celém kontrolovaném období bylo možno aktivněji přistoupit k vyřazování nadbytečných zásob munice i v podmínkách platnosti již překonaných ustanovení interních normativních aktů, a to především u munice klasické. Snížením rozsahu zásob by došlo k úsporám rozpočtových prostředků a umožnilo jejich využití v dalších oblastech zabezpečení munice pro AČR.“ Jestliže si uvědomíme, jaké peníze se ve skladování munice točí, pak obecná slova z utajované zprávy NKÚ dostávají až hrůzostrašný charakter. V muničních skladech české armády je totiž sto dvacet tisíc tun munice v účetní hodnotě zhruba 17,5 miliardy (!) korun a její střežení stojí ročně přibližně 450 milionů korun. O to víc může naštvat zjištění kontrolorů, že některého střeliva se měla armáda už dávno zbavit. Buď odprodejem do zemí, které ještě zastaralé zbraně a tudíž i zastaralou munici používají, nebo likvidací, která naopak stojí peníze. Ale je stále levnější než zbytečně prodlužované uskladňování nepotřebné munice, které navyšuje dál a dál náklady, které ministerstvo ze státních peněz hradí.
OBCHOD PRO PĚT FIREM
Likvidace zhruba osmdesáti tisíc tun přebytečné a zastaralé munice bude stát zhruba dvě miliardy korun. Na ministerstvu, když řešili, kdo by ji mohl dělat, prý začali hledat na obchodním rejstříku firmy s oprávněním pro nakládání s municí. „Našli jsme jich asi patnáct, ale na základě našich požadavků se ukázalo, že s odřenými zády zůstalo pět firem. Nechtěl jsem připustit, aby delaborace probíhala kdesi v garáži. Předvýběr subjektů se mi zdál rozumný. Vycházíme také ze zkušeností s delaborací a její cenou v minulosti. U munice, která se ještě nedelaborovala, bude cenu likvidace určovat nezávislý supervizor, státní Výzkumný ústav ve Slavičíně, který bude umět vyhodnotit náročnost konkrétního delaboračního procesu a bude umět stanovit cenu, aby nedocházelo k jejímu navýšení,“ říká exnáměstek Severa. Poličské strojírny, STV, Zeveta, Explosia a státní Výzkumný ústav Slavičín, který bude zřejmě brzy začleněn do Vojenského opravárenského podniku ve Šternberku - to je pět firem, které mají to štěstí, že se zřejmě budou na několikamiliardovém kšeftu podílet. Sice ještě několik dalších společností projevilo zájem, ale jejich přání dostat alespoň část z miliardových obchodů ministerští úředníci neopětovali. Tak například firma Penta Finance, která je známá především z finančních trhů, píše ministrovi obrany: „Penta Finance vám nabízí komplexní projekt likvidace přebytečných zásob munice, zahrnující vše od financování projektu, přepravu munice z armádních skladů až po vlastní delaboraci prováděnou vybranými českými zbrojovkami.“ Stejně ochotně nabízel své služby, pro změnu náměstku ministra obrany pro reformu Janu Váňovi, státní podnik LOM Praha, který je přímo řízený ministerstvem obrany. Bývalý ředitel LOM Jaroslav Švarc, který letos v červenci tragicky zahynul při nehodě na motocyklu, náměstku Váňovi mimo jiné napsal: „Navrhujeme vám využití našeho podniku jako integrátora projektu (…) a žádáme vás o zařazení našeho podniku mezi uchazeče. Pro plnění úkolu ekologické likvidace munice jsme připraveni si potřebné odbornosti pro výkon této činnosti rozšířit.“ Ani Penta Finance, ani LOM však se svojí nabídkou neuspěli. Zůstalo jen pět původně vybraných firem. Teď se ještě rozhoduje, která z nich bude koordinátorem celého projektu. Zatím to vypadá na Poličské strojírny. Ředitel poličské firmy je mimochodem druhým mužem v Asociaci obranného průmyslu, která se na přípravě projektu likvidace munice podílela. Tím sice možná mohl ovlivnit výběr koordinátora, na druhou stranu je však lepší, když budou projekt řídit právě Poličské strojírny, než kdyby se do takovéto funkce dostala taková Zeveta Ammunition. Ta se sice zabývá výrobou i likvidací munice, ale zposlední doby má velký škraloup, který zaujal i policii. Nejdříve vojenskou, posléze i tu civilní.
EKOLOGICKÁ LIKVIDACE? TO ASI NE
Zeveta Ammunition totiž loni v říjnu dostala od armády zaplaceno za ekologickou likvidaci několika tisíc výbušek. Ty si z armádních skladů sice vyzvedla, ale podle dosavadních zjištění policie velkou část z nich pouze převezla do vojenského výcvikového prostoru Libavá, kde ji za pomoci velitele tamní dělostřelecké střelnice a dalších vojáků zaměstnanci Zevety dali do speciálních jam a v nich výbušky odstřelili. To však nemá s ekologickou likvidací nic společného. Armáda tak zaplatila za práci, kterou odvedli vojáci v Libavé a navíc velmi netradiční a nepovolenou cestou. Mluvčí ministerstva obrany Ladislav Šticha považuje tuto operaci za skandální a pokud se prokáže provinění velitele dělostřelecké střelnice, je prý ministerstvo pro jeho nejpřísnější potrestání. Pro upřesnění: při tomto typu likvidace munice může dojít (záleží na typu) k uvolnění takových látek, jako je olovo, rtuť, stroncium nebo dioxiny do ovzduší a půdy. Zeveta Ammunition je přitom přes tento případ vyšetřovaný policií stále mezi firmami, které by se mohly zapojit do připravovaného projektu likvidace osmdesáti tisíc tun munice. Zeveta Ammunition je také dceřinou společností Zevety, a. s. Má sice bezpečnostní prověrku pro nakládání s utajovanými informacemi, ale její matka, Zeveta, ji nemá. Na Národním bezpečnostním úřadu kvůli tomu, podle našich neoficiálních informací, vznikl poprask. Zeveta, a. s., totiž v současné době prověrku ani získat nemůže. Podle zprávy auditora Ernst and Young pro akcionáře společnosti Zevety z 30. června 1999, kterou máme k dispozici: „Dle prohlášení vkladatelů i správce vkladu, uvedených v rozhodnutí o založení společnosti, byl ke dni založení společnosti splacen celý peněžitý i nepeněžitý vklad. Společnost Zeveta Bojkovice však nemá k dispozici doklady o převodu vlastnických práv k dalším věcem a o splacení peněžitého vkladu v celkové hodnotě 22 849 825 Kč. (…) V účetnictví společnosti je proto zachycena pohledávka za nesplacené upsané vlastní jmění v celkové částce 26 700 725 Kč.“ Právě tato stále nevyřízená záležitost Zevety je podle našich informací důvodem problémů při zvažování, zda firma dostane bezpečnostní prověrku od Národního bezpečnostního úřadu.
