Volební štáb hnutí ANO, obchodní dům Kotva, 6. října, 20.00 hodin. Už je jasné, že Babišovo hnutí, které do obhajoby pražského vítězství napumpovalo neuvěřitelných 50 milionů korun, letos pohoří. Skončí páté bez reálné šance na zapojení do budoucí vládnoucí koalice. Ačkoli se to dalo očekávat a průzkumy to tentokrát poměrně jasně naznačovaly, přesto v tu chvíli působí předseda strany Andrej Babiš a lídr pražské kandidátky Petr Stuchlík překvapeně. Nepochybně je to pro ně šok. Jde totiž o první velkou porážkou hnutí ANO od jeho vzniku a následného vstupu do velké politiky v roce 2013. A na prohry není Šéf zvyklý.
Je pochopitelně otázkou, jestli se vůbec s výsledkem hnutí ANO dalo po čtyřech letech jeho přešlapů v čele hlavního města ještě něco dělat. A také zůstane nezodpovězeno, jestli to mohl Petr Stuchlík jako narychlo povolaný lídr změnit.
Leccos ovšem naznačuje poměr absolutního počtu hlasů pro první tři z kandidátky hnutí ANO. Stuchlíka v „preferencích“ voličů těsně předstihla dvojka kandidátky (a původní jednička) Patrik Nacher, a dokonce i trojka Ivan Pilný. To minimálně zpochybňuje zbrklý Babišův tah, kterým v průběhu léta Nachera vyměnil Stuchlíkem. Pražští voliči evidentně nemilují takové zásahy shůry, které autoritativně mění demokratické rozhodnutí členů ANO. Ti si zvolili za jedničku Nachera a zřejmě to mělo tak i zůstat. K tomu všemu je třeba ještě zmínit evidentní nevraživost mezi všemi třemi čelnými kandidáty ANO v Praze.
Co ukázaly volby? Komentář Pavla Párala: ODS se vrací do hry o moc
První velká volební porážka Babišova hnutí také naznačuje, že ANO právě dosáhlo maxima svých možností, v Česku už zřejmě v budoucnu nebude hrát důležitější roli, než hraje právě teď. Dokázalo vyhrát ve dvanácti krajských městech, což je mimořádný úspěch. Ale o žádné tsunami se nejedná. Zvlášť když si uvědomíte, že v Brně ztratilo post primátora, který čtyři roky zastával patrně nejpopulárnější komunální politik hnutí Petr Vokřál. Právě on je přitom mnohými členy vedení hnutí ANO pravidelně zmiňován jako možný Babišův nástupce, pokud by se Šéf chtěl v budoucnu své pozice v hnutí dobrovolně vzdát. Vokřál ale tentokrát volby v Brně prakticky prohrál.
A pokud se podíváte na výsledky senátních voleb, jde o jasný debakl. Tady ANO dokázalo získat jediné senátorské křeslo, a to v Šumperku, kde zvítězil Miroslav Adámek. Babiš tvrdí, že jeho hnutí Senát prostě neumí. Je to ale především důsledek personální vyprázdněnosti ANO. Hnutí nedokáže přitahovat silné komunální osobnosti, ale nedokáže si je ani vychovat. Během posledních čtyř let, které byly pro ANO v regionech premiérou, rozpustilo několik místních organizací a mnohé radnice řízené hnutím prošly politickým zemětřesením. Mnozí regionální politici hnutí sami opustili, nebo byli dokonce vyloučeni.
Opožděná pražská revoluce
Prahu v těchto volbách potkalo to, co před čtyřmi lety zažila jiná velká města včetně Brna. Vůči tradičním stranám (mezi které ale Pražané už počítají i hnutí ANO) vzplála lidová vzpoura tažená odspodu. Úspěch podceňovaného poslance a starosty Prahy 7 Jana Čižinského a jeho hnutí Praha sobě, které dokázalo držet krok s velkými parlamentními stranami, nemá v Praze obdoby. Ještě nikdy v hlavním městě nevzniklo takto úspěšné lokální uskupení, které teď výrazně promlouvá i do jednání o nové pražské vládě. Čižinský měl přitom na začátku značný handicap. Musel nejdřív nasbírat téměř 100 tisíc podpisů. Dokázal to ale šikovně přeměnit ve výhodu. Ze sběru podpisů si udělal kampaň a do závěrečného předvolebního boje pak naopak vstoupil s náskokem, který museli ostatní dohánět.
Pražské volby se také dají shrnout tak, že poprvé od roku 1990 tu zaznamenaly velký úspěch levicové síly. Praha přitom celých 30 let volila výrazně pravicově. To se letos změnilo. Hlavní město se tentokrát stalo laboratoří nové české levice, kterou reprezentuje právě Čižinského hnutí, ale také Piráti. Dá se proto očekávat výraznější proměna pražské politiky, která může mít značný vliv na zbytek země. V hlavním městě se bude klást větší důraz na veřejný prostor, patrně se dočkáme masivnější výstavby nebo nákupu městských bytů a před auty dostanou přednost chodci či cyklisté.
Nová česká levice sbírá voliče tradičních levicových a středových stran především ve velkých městech. Její nástup se logicky nejvíce projevuje v Praze, která je zatím jediným českým městem, kde takzvaní levicoví liberálové vyrostli v zajímavou voličskou skupinu. Tato skupina, jejíž priority se odrážejí v programech Pirátů či Prahy sobě, se však stále mírně odlišuje od svých západoevropských vzorů. Uznává sice silnější roli státu či municipalit v sociální oblasti (což se v Praze může projevit třeba větším důrazem na sociální bydlení) či v územním plánování, ale jinak klade na lidskou individualitu a svobodu možná ještě větší důraz než pravicoví konzervativci.
Na rozdíl od hnutí ANO, které v letošních komunálních volbách utratilo rekordní peníze, dokázali Piráti prakticky bez velké kampaně získat velmi slušnou pozici v mnoha městských zastupitelstvech. V Praze pravděpodobně získají díky povolebnímu vyjednávání s Prahou sobě a Spojenými silami pro Prahu svého prvního primátora v podobě Zdeňka Hřiba. Úspěšní byli i v Plzni či v Brně, kde skončili třetí, respektive čtvrtí. Obhájili například vítězství v Mariánských Lázních, kde už čtyři roky vládnou. Ale především dokázali úspěšně zakotvit v regionálních vodách, což není pro stranu spíše celostátního protestu nic jednoduchého. Piráti v těchto volbách potvrdili, že už jsou stabilní součástí české politické scény.
Odraz ČSSD ke dnu
Tradiční levice přitom chátrá. Bývalí voliči ČSSD se podle mnoha výzkumů proměňují nejčastěji ve voliče hnutí ANO a mladé sympatizanty sociální demokraté umějí lákat jen velmi obtížně. Dnes se více než kdy jindy ukazuje, že ČSSD se nedokázala přizpůsobit nové době a se svým programem i lidmi uvízla někde na konci 90. let. Na rozdíl od své největší slávy pod vedením Miloše Zemana se nyní pohybuje na hranici klinické smrti. Více než 120 let stará strana se odrazila ke dnu, pokud bychom trochu poupravili popis volebních výsledků strany z úst předsedy Jana Hamáčka. Poprvé od roku 1990 budou sociální demokraté chybět v pražském zastupitelstvu, v řadě velkých měst naprosto propadli.
Čtěte: První velká Babišova porážka a dalších deset změn, které přinesly tyto volby
V tomto kontextu je zajímavé, že ČSSD dokázala dosáhnout velmi slušného výsledku (až 14 procent) v některých městských částech velkých měst jako například v Plzni či Brně. Ale v magistrátních volbách přesto propadla. I na základě tohoto volebního kolapsu lze očekávat, že druhý muž strany Jiří Zimola příští rok na sjezdu opět zaútočí na předsednickou funkci a pokusí se Jana Hamáčka odstavit. Bohužel nemá v ruce moc trumfů.
Nemůže například navrhnout odchod z vlády či její tichou toleranci, jelikož to byl právě Zimola, který tlačil ČSSD do koalice s hnutím ANO. Je tedy možné, že se kromě Zimoly a Hamáčka objeví jako kandidát do čela strany ještě někdo jiný.
Podobně jako ČSSD zažívají nejhorší časy za posledních 30 let i komunisté. KSČM prohrála další volby v řadě poté, co loni na podzim ve sněmovních volbách spadli komunisté na historické minimum od svého přejmenování v roce 1990. Kdysi statisícová partaj má dnes zhruba 35 tisíc členů a každým rokem jí tisíce ubývají, nejvíce takzvaným „přirozeným úbytkem“. Dalším výmluvným důkazem vymírání komunistů jsou letošní celkové počty kandidátů jednotlivých politických stran. Za komunisty letos poprvé v novodobé historii kandidovalo méně lidí než za lidovce.
Úspěšná resuscitace ODS
Jednou z nejúspěšnějších stran těchto voleb jsou občanští demokraté, kteří získali devět nových senátorů a zařadili se opět mezi nejpočetnější senátorské kluby. ODS se dokázala s pozoruhodnou lehkostí vrátit na výsluní i v regionech. Vyhrála volby v Praze, v Plzni jí vítězství uniklo jen o pár stovek hlasů a v Brně s přehledem skončila druhá. Zatímco v Praze se nejspíš bude muset poroučet do opozice, v Plzni získá znovu po čtyřleté přestávce primátora v podobě místopředsedy strany Martina Baxy a v Brně se také nakonec postaví do čela města. Fenomenální je rovněž výsledek dalšího místopředsedy ODS Martina Kupky v Líbeznici u Prahy, kde dokázal zvítězit s neuvěřitelnými 77 procenty.
Přesně tyto případy ukazují, komu by ODS měla dát ve vnitrostranické personální politice přednost, pokud chce za tři roky pomýšlet na vítězství ve sněmovních volbách. Václav Klaus mladší ani Jan Zahradil už jí další voliče nepřivedou. Na rozdíl od Martina Baxy či Martina Kupky, kteří jsou přijatelní pro mnohem širší elektorát, což dokazují jejich výsledky. Přesto se ODS po těchto volbách definitivně stala lídrem opozice v Česku a také už konečně obnovila svou pozici hegemona pravice. Je to evidentní úspěch dlouhodobé a trpělivé politiky předsedy Petra Fialy, který se snaží ve straně skloubit svou otevřenou image s názory některých jestřábů.
Připomeňte si předvolební kampaň:
Cirkus jede! Letošní volební bizár byl mimořádně výživný
Občanským demokratům pozici pravicového hegemona v posledních letech přepustila TOP 09, z níž se stala čistě pražská politická strana. Bylo to zřejmé už před rokem, kdy se TOP 09 dostala do Poslanecké sněmovny v úplném závěru sčítání hlasů jen díky hlasům svých pražských voličů. Teď se to potvrdilo. TOP 09 mimo Prahu a snad ještě Plzeň přestala existovat. V hlavním městě se naopak stala „kingmakerem“ povolebního vyjednávání.
Relativní úspěch v Praze zřejmě také zachránil Jiřího Pospíšila v čele strany, která však stále těží spíš ze své minulosti a étosu Karla Schwarzenberga. Jeho pokračovatelem by se v budoucnu mohl stát například senátor a od loňska také místopředseda TOP 09 Tomáš Czernin, který je ve veřejném prostoru stále aktivnější.
Kdo nahradí uprchlíky?
Dobrou zprávou letošních komunálních a senátních voleb je alespoň zdánlivý ústup migrační agendy, která ovládala český politický diskurz v posledních letech, ačkoli Česko reálně žádné migrační problémy neřeší. Nejlépe je to patrné z výsledků SPD, která svůj program nejvíce ze všech stran založila právě na bezpečnosti a ochraně vůči vnějšímu nebezpečí. SPD se dokázala dostat do zastupitelstev jen některých měst a v senátních volbách propadla úplně. Kromě slábnoucí přitažlivosti migračních témat je to také důsledek nedostatku silných osobností. Právě v komunálních a senátních volbách lidé hlasují pro politiky, kterým dlouhodobě věří. A SPD tyto kandidáty nenabídla.
Avšak v rámci migrace může brzy uprchlickou vlnu nahradit jiná xenofobní rétorika. To, co se ještě nedávno zdálo neuvěřitelné, se v těchto dnech stává skutečností. Místo SPD vytahuje novou proticizineckou kartu Václav Klaus mladší z ODS. Nově napadá cizince, kteří už v Česku žijí a které tato ekonomika pro své přežití potřebuje každým rokem více. Je to snadný, i když těžko pochopitelný terč. Potvrzuje se tím stabilizace obliby krajně pravicové rétoriky, která postupně mutuje v různých xenofobních formách. Cizinců zkrátka pro některé politiky není nikdy málo, i přesto že už mluví dobře česky a z jejich daní financujeme penze pro naše důchodce.
První velká volební porážka Babišova hnutí naznačuje, že ANO právě dosáhlo maxima svých možností, v Česku už zřejmě v budoucnu nebude hrát důležitější roli, než hraje právě teď. Dobrou zprávou letošních komunálních a senátních voleb je alespoň zdánlivý ústup migrační agendy, která ovládala český politický diskurz v posledních letech.
Přečtěte si také:
Fischer chce do čela Senátu Hampla, do žádného klubu nevstoupí
Vedení ČSSD stojí za Hamáčkem, o Zimolovi se nakonec nehlasovalo
Šéfem Senátu by mohl být Kubera, záleží na velikosti klubu ODS
