Když vypadne zub

Nahradit liberálního ekonoma ve vládě i ve straně bude pro Paroubka složité

Je to už týden, co se vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn dohodl s premiérem Jiřím Paroubkem na svém odchodu z politiky, ale jméno jeho nástupce nebo nástupců ve vládě i v čele pražské kandidátky sociální demokracie je dosud ve hvězdách. Sice už v den Jahnova konečného rozhodnutí Paroubek oslovil s nabídkou obou postů bývalého eurokomisaře Pavla Teličku, ten mu ovšem dal košem. „Sejdeme se znovu za čtrnáct dní,“ nepřestává Paroubek věřit, že superschopného diplomata nakonec získá, i když ten se nechal slyšet, že do služeb sociální demokracie se mu nechce.

Jahn do čela firmy?

Jahn zatím úspěšně tají, kam nastoupí po svém odchodu z vlády. „Jméno firmy oznámím ještě před odchodem z kabinetu, ale teprve tehdy, až budu mít dojednanou smlouvu. Teď nic neprozradím,“ řekl Jahn týdeníku EURO s tím, že se s Paroubkem domluvil na vládním angažmá do konce roku, aby stihl dokončit rozdělanou práci. „Byla to korektní domluva, žádná animozita mezi námi nevznikla,“ zdůraznil. V manažerských kruzích se divoce spekuluje, že by Jahn mohl nastoupit například do pozice šéfa auditorské a poradenské společnosti PricewaterhouseCooper, on sám však již dříve pouze naznačil, že dostal nabídku, „jaká se neodmítá“. Vicepremiér stihl couvnout z chystané užší spolupráce s ČSSD včas, jen dva dny před tím, než sociální demokraté ve spolupráci s komunisty ve sněmovně v prvním čtení schválili nový Zákoník práce. Ten vylepšuje pozici odborů na úkor zaměstnavatelů a kvůli údajné protiústavnosti některých opatření jej odmítli podpořit i vládní lidovci. Sbližování ČSSD a KSČM a znění Zákoníku práce sice Jahn zpočátku neoficiálně uváděl jako důvod svého odchodu, později to ale popíral a za důvod označoval právě dobrou firemní nabídku. Může to však být jen způsob, jak odejít z vlády v klidu, bez vzájemného házení bláta.
I když je na bilancování Jahnova působení ve středolevých kabinetech premiérů Grosse a Paroubka brzy, týdeník EURO má informace, že už teď jeho odchodu želí řada šéfů výzkumných ústavů. Ti si vesměs pochvalují, že se za Jahna výrazně zlepšilo financování vědeckého výzkumu ze soukromých zdrojů. Zejména chválí systém odpisů firemních investic do této oblasti. Dá se říci, že získání bývalého dlouholetého šéfa agentury CzechInvest pro vládní kariéru bylo jedním z mála všeobecně uznávaných plusových počinů expremiéra Stanislava Grosse.

Ideální Telička.

Paroubek se zatím snaží zabít dvě mouchy jednou ranou. To znamená obsadit uvolněný post ve vládě stejným člověkem, který by se zároveň místo Jahna stal pražským volebním lídrem sociálních demokratů. Nestraník Telička byl ideální typ, který by podobně jako Jahn lákal středově orientované pražské voliče. Své vicepremiérské působení by sice musel místo na ekonomiku orientovat na zahraniční politiku (což by teoreticky mělo lahodit levicovému křídlu v ČSSD, které prosazovalo posílení partajního vlivu na ministerstvo zahraničí řízené lidovcem Cyrilem Svobodou), zato v přímém volebním střetu s předsedou ODS Mirkem Topolánkem by měl coby loni na jaře krátkodobě nejoblíbenější politik v zemi velké šance bodovat. Nehledě na to, že lidovce má v Praze vést právě Svoboda. Teličkově volební kampani by jistě pomohla jeho viditelná pozice ve vládě. Bývalý eurokomisař by byl pro sociální demokraty dokonce větším ternem, než jakým mohl být liberál Jahn, protože jeho spolupráce s politiky ČSSD byla přes veškeré hořké peripetie v závěru díky společnému úsilí vstoupit do Evropské unie velmi těsná, a tudíž čitelná a věrohodná. Zatímco Jahn byl ve vládě vnímán vždycky spíše jen jako trpěný odborník, který se se sociálnědemokratickým programem spíše rozcházel.
Pokud Paroubek Teličku nepřemluví nebo nějakým zázrakem nenajde obdobnou pozitivně vnímanou nestranickou osobnost, bude asi muset vládní a stranickou židlí podělit dvě různé osoby. Mezi vnitropartajními uchazeči o vedení pražské kandidátky ČSSD totiž není vhodný nikdo, o kom by se dalo říci, že by mohl automaticky pomýšlet na post v kabinetu.

Paroubek ať zůstane v Ústí.

V takovém případě by se vicepremiérem pro ekonomiku mohl stát například Paroubkův poradce Valtr Komárek. O jeho vládním angažmá se v minulých letech uvažovalo již několikrát a sám Komárek tuto možnost výslovně nevyloučil (EURO 38/2005). Nakonec i to by před volbami ČSSD pomohlo, protože Komárka veřejnost stále vnímá jako jednoho z hlavních vůdců sametové revoluce v roce 1989. Pražského lídra by si pak mohli vybrat sami pražští sociální demokraté ze svého středu. Situace k tomu spěje ostatně i proto, že předáky sociálních demokratů z pražských organizací otrávila dvojí Paroubkova snaha naoktrojovat jim lídra shora. Část z nich navíc vyčítá Jahnovi, že premiéra i ČSSD blamoval, když o svém úmyslu nekandidovat informoval až poté, co s možností kandidatury nejprve souhlasil. „Měli bychom si lídra vybrat sami,“ řekl minulou středu týdeníku EURO poslanec Karel Šplíchal. „Kdo to nakonec bude, záleží jen na dohodě našich jednotlivých skupin,“ dodal. Měl by to prý ovšem být autentický sociální demokrat. Možnost, že by v Praze nakonec přeci jen vedl kandidátku sám premiér Paroubek, jak se o tom začalo zkraje minulého týdne spekulovat, Šplíchal odmítl. „To nepřichází v úvahu, v severních Čechách už jej schválila konference, to je nevratné. Měnit rozhodnutí konference, to by bylo další rozbuřování hladiny,“ upozornil. Námitku, že by v Praze měl za ČSSD proti pravicovému lídrovi Topolánkovi kandidovat někdo ze sociálnědemokratické extraligy, a ne z okresního přeboru, nebere. „Záleží, co si kdo představuje jako extratřídu,“ namítá. Naznačil, že pražská ČSSD už objevila další výraznou osobnost Teličkova formátu, jejím jméno však nechtěl sdělit.

Topolánkův Křeček.

Tím, že bývalá vůdčí osobnost pražské ČSSD Petra Buzková ohlásila nedávno odchod z politiky a současný šéf městské organizace Petr Hulínský se chce soustředit na boj o primátorské křeslo v hlavním městě, je nejpravděpodobnějším pražským lídrem bojovník za regulaci nájmů poslanec Stanislav Křeček. Podporu mu zatím slibují sociální demokraté ze druhé, čtvrté a desáté městské části, v oblibě ho ale mají i levicoví frakcionáři v čele s poslancem Janem Kavanem. Křeček nabízenou kandidaturu přijal ještě předtím, než Paroubek oslovil Teličku. „Z toho, že mě chce někdo přeskočit, hořkost necítím,“ komentoval poslanec premiérovu další sázku na nestraníka. „Bylo by dobré, kdyby se nám pana Teličku podařilo získat, ale pokud ne, nic se neděje. Pak by měl přijít na řadu člověk z ČSSD,“ řekl týdeníku EURO. Nervózní atmosféru v pražské ČSSD ilustruje skutečnost, že většina jejích politiků se k situaci kolem výběru lídra už nechce raději vůbec vyjadřovat. Poslanec Petr Ibl tvrdí, že nominace Pavla Teličky již v tuto chvíli není aktuální a že správná by byla kandidatura Jiřího Paroubka v Praze, a ne na severu Čech. „Ovšem to je věc jeho a pražského vedení, nechci k tomu nic říkat. Jako poslanec za Prahu bych rád pokračoval i v příštím volebním období,“ vysvětlil.
Dojít ke dvojímu neúspěšnému pokusu o prosazení lídra shora za Vladimíra Špidly nebo za Stanislava Grosse, otřásala by se už sociální demokracie kvůli revoltě v regionu v základech. Zato nervozita v pražské organizaci je teprve prvním otevřeným projevem stranického odporu proti Jiřímu Paroubkovi od jeho převzetí premiérské funkce letos koncem dubna. Dosud se kolem Paroubkových zásluh za vzkříšení voličských preferencí ČSSD chodilo po špičkách, aby ten zázrak nikdo nevyplašil.

Nová strana.

Jahnovi a Teličkovi není společná jen nabídnutá volná vstupenka do volební lóže sociální demokracie. Teličku jako volebního lídra se už delší dobu pokoušejí získat Evropští demokraté Jana Kasla, kteří mají ambici stát se po integraci se Zieleniecovým Sdružením nezávislých kandidátů pátou stranou v Poslanecké sněmovně. Na liberální scéně už ovšem nepřímo vystupuje i Martin Jahn, na jehož pro vládu psaný program Strategie hospodářského růstu odkazuje na svých internetových stránkách nově vznikající strana Pravá cesta.
Jenže na místo, které po volbách vznikne po umírající Unii svobody, se tlačí více partají, z nichž například Nezávislí demokraté Vladimíra Železného mohou být úspěšnější než kaslovsko-zieleniecovská formace. I tak malá strana se při těsném volebním výsledku může stát významnou součástí příští vládní koalice. Hra to je ovšem velmi nejistá. Telička je dobrý diplomat, a pokud si minulé pondělí nechal pootevřené dveře k Paroubkovi a k ČSSD, jistě ví proč. Na rozhodování už ale příliš času nemá. Otálet až na nominační pražskou konferenci ČSSD, která se má konat 3. prosince, znamená riskovat, že by mu Paroubkova podpora ani eventuální vládní funkce nemusely být nic platné. Nálada mezi pražskými straníky ČSSD je totiž každým dnem více naježená proti návrhům z centrály a mohlo by se stát, že Telička nakonec nedobrovolně zůstane jen vicepremiérem, protože lídrem se stane Křeček.

A co takhle Jandák?

Není vyloučeno, že na opuštěný „pražský stolec“ se bude jak vedení Lidového domu, tak i vlivní lidé pražské ČSSD snažit usadit některého z lídrů zatím navrhovaných v jiných krajích republiky. Například Karel Šplíchal je - jistě i z titulu svého angažmá v kulturním výboru sněmovny - v tak těsném kontaktu s ministrem kultury Vítězslavem Jandákem, že se možná rýsuje dohoda na volební spolupráci. Jandák už sice přislíbil eventuální vedení jihočeské kandidátky ČSSD, kde po exlídrovi Vladimíru Špidlovi a po původně zvažované Petře Buzkové chybí výrazná stranická osobnost (v úvahu přicházela náměstkyně českobudějovického primátora Vlasta Bohdalová), definitivně se však rozhodne až na konferencích před vánonocemi. A je fakt, že právě v Praze by Jandák jako druhý nejpopulárnější politik v zemi, vybavený mediálně vděčnou vládní funkcí, mohl svést důstojný duel s Mirkem Topolánkem.
Zda je Jandák oním zmíněným esem na úrovni Teličky nebo jestli náhodou nejde o novopečeného šéfa českého zdravotnictví Davida Ratha, Šplíchal neprozradil. Každopádně je v zájmu předáků pražské sociální demokracie, jejichž pozice na volitelných místech kandidátky je už téměř jistá – kromě Šplíchala jde třeba o pražského místopředsedu Miroslava Svobodu - aby jejich lídr byl co nejsilnější a vytáhl jich do sněmovny co největší počet. V tomto ohledu Křeček na Jahna, Teličku, Jandáka ani Ratha jistě nemá.