Evropskou unií by mělo proudit zboží bez zbytečných překážek. V praxi je to ale jinak. České firmy zažily případy, kdy byl třeba zakázán dovoz doutníků s tím, že jde o „tabákový odpad“, nebo když je slovenské úřady nutily znovu certifikovat již jednou prověřené výrobky pro stavebnictví. V podobných případech může pomoci centrum Solvit.
Foto: Jakub Stadler
Volný pohyb zboží představuje jednu ze čtyř základních svobod, na kterých je postaveno fungování vnitřního trhu Evropské unie. Stejně jako u ostatních pravidel vnitřního trhu, i v této oblasti se však stává, že správní orgány jednotlivých členských států tato pravidla nedodržují, nebo je dodržují nesprávně. Pokud se obchodníci setkají s porušováním zásady volného pohybu zboží ze strany orgánů, mohou se obrátit na Solvit centrum pro Českou republiku, které takové případy řeší. Centrum sídlí na ministerstvu průmyslu a obchodu a jeho služby jsou bezplatné. Ve své šestileté historii již řešilo několik případů porušování pravidel volného pohybu zboží.
K zajištění volného pohybu zboží bylo především potřeba odstranit veškeré překážky, ať už tarifní ve formě různých cel a poplatků, nebo netarifní – tedy množstevní kvóty a podobná omezení. To se však nepodařilo beze zbytku a do dneška přetrvávají překážky obchodu zejména v podobě rozdílných technických předpisů jednotlivých členských států.
Evropská unie zvolila dva různé přístupy, jak „bojovat“ s rozdílností technických předpisů. Prvním z nich je takzvaná harmonizace, což není nic jiného než sjednocování technických požadavků pomocí evropských předpisů, zejména směrnic. Tento přístup se používá především u výrobků, které mohou být nebezpečné pro uživatele, jako jsou například strojní zařízení, zdravotnické prostředky nebo výtahy. Tyto „harmonizované“ výrobky, ať už jsou vyrobeny v kterémkoli členském státě, splňují totožné technické požadavky, a jejich volný pohyb v rámci Evropské unie je tak maximálně usnadněn.
Požadavky na výrobek vysvětlí ProCoP
Ministerstvo průmyslu a obchodu rovněž zajišťuje činnost kontaktního místa ProCoP. Jedná se o službu, která domácím i zahraničním podnikatelům poskytuje informace o technických požadavcích na výrobky, které jsou uváděny na trh v Česku. Zdarma a ve lhůtě 15 dnů sdělí podnikateli informace o tom, zda jeho výrobek podléhá například registraci, jaké právní předpisy je potřeba dodržet při distribuci v ČR.
Kontakt na ProCoP:
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Na Františku 32, 110 15 Praha 1, www.mpo.cz/procop, email: procop@mpo.cz, tel.: 224 221 701, fax: 224 853 079.
Ani v případech, kdy jsou pravidla stanovena evropskými směrnicemi jednotně ve všech státech, však někdy není vše bez problémů. Solvit například řešil případ maďarské firmy, která prostřednictvím české společnosti dovážela do České republiky doutníky. Přestože definice doutníků je stanovena jednotně evropskou směrnicí, české celní orgány dovoz těchto výrobků zakázaly s tím, že nejde o „doutníky“, ale o „tabákový odpad“. Vše se točilo kolem výkladu pojmu doutník a po několika měsících dohadování nakonec české celní orgány ustoupily.
Ochrana zdraví a života platí všude
Druhým způsobem, jak překonávat technické překážky a zároveň umožnit členským státům, aby si ponechaly pravomoc, pokud jde o stanovení vlastních technických požadavků, je takzvaný princip vzájemného uznávání. Na základě toho musí členské státy umožnit na svém území prodej výrobků, které byly vyrobeny nebo uvedeny na trh v jiném členském státě, a to v souladu s technickými předpisy státu původu.
Vychází se z přesvědčení, že určité zájmy, jako je ochrana života a zdraví obyvatel, ochrana životního prostředí nebo bezpečnost, jsou zajištěny ve všech členských státech Evropské unie srovnatelným způsobem.
Není proto na místě se obávat, že výrobek, který je prodáván v jednom členském státě, by mohl ohrozit spotřebitele v ostatních státech. Princip vzájemného uznávání však neplatí absolutně a členské státy mohou za určitých podmínek omezit prodej výrobků, pokud prokáží, že některý z oprávněných zájmů nebyl dostatečně zajištěn.
Ve Finsku doplněk stravy, v Česku lék
Posuzování oprávněných zájmů je samozřejmě závislé na řadě faktorů a každý stát vnímá jejich ochranu odlišně. Je však přitom důležité mít stále na paměti, aby přílišná citlivost k určitým zájmům nepřekročila meze jedné ze základních svobod vnitřního trhu – volného pohybu zboží.
Kontakt na Solvit
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
Na Františku 32
110 15 Praha 1
solvit@mpo.cz
Tel.: 224 221 701
Fax: 224 853 079
Častým problémem je například odlišit hranici, které vitaminové přípravky jsou ještě doplňkem stravy a které už by měly být klasifikovány jako léčivo. Evropské právo stanoví pouze obecné zásady a konečné posouzení je pak na konkrétním národním orgánu toho kterého členského státu. Běžně pak dochází k situacím, které řešilo i české Solvit centrum. Finská firma se rozhodla dovážet do České republiky své výrobky. Její vitaminové přípravky jsou ve Finsku považovány za doplněk stravy a jako takové jsou prodávány v několika dalších členských státech. České orgány však požadovaly jako podmínku pro jejich distribuci v České republice, aby tyto přípravky byly registrovány jako léčivo. Tato registrace představuje náročnou proceduru, neúměrnou rizikům, které by mohly tyto přípravky eventuálně znamenat pro zdraví spotřebitelů. České orgány po prozkoumání všech argumentů nakonec souhlasily s prodejem těchto přípravků jako doplňků stravy.
Slovensko změnilo po protestech Čechů zákon
Velmi častým problémem byla v minulosti distribuce stavebních výrobků na Slovensku. České firmy se několikrát obrátily na Solvit se stížností, že slovenské orgány neakceptují certifikáty vydané českými zkušebnami a nutí například dovozce, aby své výrobky nechaly přezkoušet ve slovenských zkušebnách podle tamějších technických požadavků. To je samozřejmě zcela v rozporu s principem vzájemného uznávání.
Díky stížnostem českých firem a několika úspěšně vyřešeným případům přehodnotilo nakonec příslušné slovenské ministerstvo svůj postoj a nedávno změnilo legislativu týkající se přístupu stavebních výrobků na trh.
Výrobky pro děti jsou nejpřísněji hlídány u nás
Volný pohyb zboží a velké množství výrobků z různých států však znamená i určité nároky na spotřebitele, zejména na ty, jimž leží na srdci kvalita výrobků. Dozor nad trhem v rámci Evropské unie probíhá až následně, většina výrobků není prověřována žádným nezávislým orgánem před uvedením na trh. To samozřejmě znamená, že kvalita výrobků na trhu se může diametrálně lišit.
Je proto nutné získat co nejvíce informací o konkrétním produktu, který si chce zákazník koupit. Platí to například u výrobků pro malé děti. V České republice platí tradičně velmi přísné požadavky na výrobky pro děti do tří let věku. V ostatních členských státech jsou požadavky liberálnější, což se ve svém důsledku může jevit jako „diskriminace“ českých výrobců, kteří musí při výrobě splnit přísné požadavky, zatímco dovážené zboží těmto požadavkům odpovídat nemusí. Čeští výrobci však mohou tento stav využít ve svůj prospěch, neboť zboží vyrobené podle přísných českých předpisů je tak automaticky zárukou kvality, o kterou jistě v tomto případě jde.
Autorka, Barbora Hanáková, pracuje na oddělení pro neharmonizovanou sféru vnitřního trhu a Solvit, na ministerstvu průmyslu a obchodu.
