Sociální sítě opět ukázaly, jak mocným nástrojem umějí být. Nebýt jejich přičinění, k pátečnímu krachu americké Silicon Valley Bank (SVB) by možná vůbec nedošlo, uvádí server Business Insider. Koneckonců, není to poprvé, co vkladatelé ztratili důvěru v instituci a začali uložené peníze hromadně vybírat. K takzvaným runům na banku, jak se tomuto úkazu říká, docházelo i v minulosti. Tento však mnozí popisují jako zcela nový fenomén, jehož síla spočívá v zapojení technologií.
Právě díky nim se znepokojení rychle stupňovalo, přičemž prim hrál v tomto ohledu bezesporu Twitter. Ostatně, jen během minulého čtvrtka se o SVB tweetovalo zhruba dvousettisíckrát. Několik zakladatelů a generálních ředitelů technologických společností psalo dokonce o stahování peněz z banky. Panika se rozšířila tak rychle, že se do pátku vkladatelé pokusili vybrat celkem 42 miliard dolarů (téměř 932 miliard korun). Následně byla banka regulátory uzavřena a převzata fondem FDIC.
„Rychlost krize a sociální média nás naučily, že technologie oslabují současnou regulační strukturu, která byla vybudována ve 30. letech 20. století,“ komentuje autor knihy 200 let americké finanční paniky Tom Vartanian, který byl generálním poradcem FHL Banks během krize spořitelen na konci 80. let. Je rovněž toho názoru, že žádná banka se ještě nezhroutila tak rychle jako SVB. „Na celý systém je třeba se v technologicky vyspělém prostředí podívat jinak,“ upozorňuje.
Pozdě uhašený oheň
Zatímco v případě SVB se panika šířila v řádu hodin, v 80. letech probíhal run celé týdny, což regulačním orgánům a státním zaměstnancům poskytovalo dostatek času k tomu, aby obavy potlačili. „Když jsme zavírali spořitelny a záložny, abychom zastavili runy, nechávali jsme banky skládat hotovost na pokladnách, aby ji lidé viděli. Vypořádali jsme se tak s psychologickým faktorem,“ vzpomíná Vartanian. „Často se stávalo, že si lidé vystáli frontu a vybrali peníze, ale hned je zase vrátili zpátky. Fakt, že je dostali, je uklidnil,“ říká.
Vzhledem k tomu, že se dnes informace šíří okamžitě, nejsou už taková opatření proveditelná. Situaci pak nepomáhá ani skutečnost, že kromě pravdivých zpráv se takovou rychlostí běžně šíří i hoaxy. V případě SVB nejvíce paniky paradoxně rozdmýchali ti, kteří s bankou pracovali v těsném kontaktu, tedy investoři a zakladatelé firem. Že svými tweety pouze rozdmýchávají oheň, si část z nich však uvědomila až příliš pozdě.
Jedním z těch, kdo se s časovým rozestupem rozhodl své vyjádření smazat, je zakladatel a generální ředitel společnosti Runway zaměřené na finanční software Siqi Chen. V pondělí pak zvolil zcela opačný přístup, kdy podotýkal, že podněcování bankovního runu je špatný nápad. „Nechci k tomu přispívat,“ dodal prostřednictvím Twitteru.
Čtvrteční tweety smazal i podnikatel Grant Brooke. „V tuto chvíli má SVB hodiny na to, aby zařídila akvizici – máte povinnost vůči svým zaměstnancům a investorům omezit svoji expozici,“ stálo v již neexistujícím příspěvku. Ten vzápětí následoval další: „Jako jeden z mála zakladatelů, kteří zažili moderní run na banku, vám doporučuji, abyste si své peníze okamžitě vybrali. Zvláště pokud někde jinde nemáte žádný jiný účet. SVB vám nikdy neřekne, že je něco v nepořádku.“
Někteří se pak uchýlili i ke smazání pozitivních tweetů týkající se banky. Příkladem může být třeba rizikový investor Jason Lemkin, který ve čtvrtek napsal: „Svých 13 milionů dolarů si držíme u SVB.“ Následujícího dne ale příspěvek smazal s tím, že se zmýlil. Mezitím již od čtvrtka o bance tweetovali také investoři a technologičtí zakladatelé Jason Calcanis a David Sacks, kteří urgovali, že je třeba banku zachránit. „V pondělí bude 100 tisíc Američanů stát v řadě u své regionální banky a žádat o své peníze – většina z nich je ale nedostane,“ podotkl Calcanis a 13. březen posléze nazval krvavým pondělím.
Opakování krize z roku 2008 dle analytika nehrozí
Moc, kterou při pádu SVB hrála sociální média, si zpětně uvědomují i někteří podnikatelé. Jak se v dnešní propojené době stejnému osudu vyhnou jiné banky, je otázkou. Minimálně už ale vědí, že sociální sítě je třeba brát vážněji než doposud.
Zároveň je každopádně potřeba zmínit, že šance na to, aby se v důsledku výše popsaných událostí opakovala finanční recese z přelomu desátých a dvacátých let, je relativně malá. Myslí si to alespoň analytik J&T Banky Milan Lávička.
„Riziko rozšíření krize do celého finančního sektoru či do ekonomiky obecně vidíme jako omezené, charakter současných potíží je výrazně jiný oproti finanční krizi po pádu banky Lehman Brothers v roce 2008,“ uklidňuje. „Současný pád bank byl způsoben masivním vybíráním vkladů v rozsahu, který banky neměly možnost rychle pokrýt z dostupných zdrojů. Problém tak nesouvisel se ziskovostí či špatnou kvalitou úvěrů či jakýchkoliv jiných aktiv – ať už v bilancích samotných zkrachovalých bank, nebo ve finančním sektoru obecně. To je významný rozdíl oproti zmiňované situaci z roku 2008, kdy došlo k výraznému nárůstu delikvencí u hypotečních úvěrů a propadu hodnoty cenných papírů navázaných na realitní trh,“ konstatuj Lávička.
