Po zrušení smluvních platů budou některé části státní sféry jen těžko konkurovat soukromému sektoru
Nový služební zákon měl do systému státní správy vnést stabilitu a ochranu nezávislosti profesionálních úředníků. Vzhledem k omezením, která byla nastavena v platové oblasti, je však v některých sférách otázkou, zda vůbec bude co chránit.
Společně se služebním zákonem se totiž od Nového roku objeví dvě novinky: zrušení tzv. smluvního platu a zastropování odměn na maximálně čtvrtinu řádné mzdy. Už žádné další milenky premiérů či ředitelů úřadů, které by na pozici vedoucích sekretariátů pobíraly díky odměnám vyšší plat než nejvýše postavený politik v zemi; chtělo by se zatleskat.
Na první pohled chvályhodný počin se ale krátce před uvedením do praxe ukazuje jako snad až kontraproduktivní. Sice pravděpodobně zabrání excesům v odměnách a nesmyslným platům, fakticky ale může některé oblasti státní služby na pracovním trhu zbavit konkurenceschopnosti. Z ankety provedené mezi jednotlivými ministerstvy vyplývá, že hromadný úprk expertů nečekají, jelikož smluvní platy až na výjimky nepraktikují.
S problémy se ale budou potýkat minimálně nemocnice nebo oblast investic do dopravní infrastruktury.
Stačí příplatky a odměny Pokud nebere čerstvý šéf Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) svou práci jako službu národu, pak není jasné, proč na tento post kývl. Pokoušet se postavit na nohy rozbitou největší investorskou organizaci státu se čtyřicetimiliardovým rozpočtem, kde je prakticky neustále jednou nohou v kriminále, a pobírat přitom plat sedmdesát tisíc, nezní zrovna jako džob snů. Předchůdce Jana Kroupy přitom pobíral plat 200 tisíc měsíčně. Vyjednat si odpovídající ohodnocení mu umožnil institut smluvního platu, který zavedl v roce 2011 ministr práce a sociálních věcí Jaroslav Drábek s cílem přilákat do státní správy odborníky, kterým erár mohl nabídnout s bídou polovinu toho co privát. V souvislosti se služebním zákonem, který vstupuje v platnost s Novým rokem, ovšem ministerstvo smluvní platy zrušilo.
Resort nemá představu, kolik lidí ve státní správě pobírá smluvní platy, nicméně jejich zrušení za problém nepovažuje. „Smluvní plat představoval nekonformní prvek.
Motivační funkce platu je obecně zajišťována zejména prostřednictvím nenárokových složek platu – osobního příplatku a odměn,“ říká mluvčí ministerstva Petr Sulek. Právě tyto složky jsou podle něho natolik pružné, že umožňují přiměřené ocenění i špičkových odborníků. Jenomže právě odměny jsou služebním zákonem omezeny na čtvrtinu platu, navíc na ně není automatický nárok.
Jenom po škole Smluvní platy se dosud využívaly ve velké míře v nemocnicích. Například v Nemocnici Na Homolce má do konce roku smluvní plat 265 zaměstnanců. „Samozřejmě, že každá taková významná změna zasáhne do běžného provozu. Ale asi bychom to neoznačili za problém – prostě nastala nová situaci a my ji musíme vyřešit,“ říká mluvčí nemocnice Martina Vápeníková. Jako příklad rozdílů smluvního a tabulkového platu uvádí lékaře se specializovanou způsobilostí a praxí 30 let: jeho smluvní plat je 66 350 a tarif dle tabulky bez osobní složky činí 42 tisíc korun. V Motole má smluvní plat stovka lidí – například ředitel, náměstci, přednostové a primáři. „Věříme tomu, že neodejdou, slíbené odměny vedení nemocnice vyplatí a nebudou platově nijak ošizeni,“ říká za nemocnici Pavlína Daňková.
Riziko zrušení smluvních platů popisuje trefně Tomáš Čoček, ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury, který má na starost kontrolu evropských dotací. Ideální profil jeho kontrolora je stavební inženýr s dlouholetou praxí nebo autorizací a komunikativní znalostí anglického jazyka. „Pokud není kontrolor dostatečně zkušený, tak není schopen dostát svému základnímu poslání, tj. kontrolovat. Otravuje pak život příjemcům dotací, protože se samozřejmě zaměří pouze na oblasti, které lze ověřit i bez dostatečných znalostí. To je pak ono bazírování na jednotlivých slovech v dokumentech, vyplněných datech nebo vyvěšených vlaječkách,“ vysvětluje Čoček.
Když nevládne dobře angličtinou, komunikační bariéru jen těžko překoná.
„Pokud se podívám na tabulky, které mimochodem s takovouto prací ani příliš nepočítají, bude se mzda kontrolora pohybovat na zhruba 22 tisících tarifní mzdy (deset let praxe), k tomu pak 14 tisíc osobní ohodnocení a dalších 25 procent odměny,“ počítá Čoček. Maximální možný příjem se tak bude pohybovat někde kolem 45 tisíc včetně odměn. Pokud si Čoček dá inzerát, velmi pravděpodobně se mu ozve jen absolvent krátce po škole (za ještě nižší plat, neboť ten se odvíjí od praxe), jehož hlavním cílem bude získat praxi v oboru a co nejdříve odejít na lépe placené místo, což mu nelze vyčítat. Přímým konkurentem na trhu práce pak budou nejenom poradenské firmy ale, a to je velmi problematické, i kontrolované osoby – příjemci dotací. „Jaká pak může být nezávislost kontrolora, jestliže jeho logickou snahou bude se v budoucnu dostat do pracovního poměru u některé z kontrolovaných osob, takový obrázek nechť si každý udělá sám,“ uzavírá Čoček.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
