Střední třídy
„Evropou obchází nový hrdina. Přináší ekonomickou dynamiku, sociální soudržnost a politickou stabilitu. Slibuje oživit polozapomenuté občanské ctnosti, podepřít ohrožené hodnoty, vytvořit solidní pilíř moderní polis, zvýšit konkurenceschopnost a stát se pevnou oporou občanské společnosti… Řeč je o střední třídě, tak začíná, pokud jde o knihy, publikačně nejaktivnější český sociolog Jan Keller svou novou práci Vzestup a pád středních vrstev (s. 9). Keller nabízí teoretickou studii opřenou o práce řady sociologických klasiků, kterou pojal ze svého v podstatě marxistického hlediska. Podobně jako Karel Marx vychází z materialismu, ekonomického redukcionalismu, základní společenské role organizace práce a vlastnictví výrobních prostředků a identifikace nesmiřitelného konfliktu uvnitř společnosti. Konkurence, trh a výrobní či byrokratická organizace jsou pro něj synonymy zla, které bohužel vítězí na plné čáře. Narozdíl od klasického marxismu jen není optimistou, nehlásá revoluci osvobození. Současné střední vrstvy jsou podle něj v podstatě nesmyslným a neužitečným pojmem, neboť se stále více vnitřně diferencují. Odstředivá síla globalizace vynáší jejich menší část (symbolické analytiky) stále vzhůru k vyšším možnostem a privilegiím, činí z nich světoobčany, a naopak větší její část se stále více propadá a její budoucnost je stále nejistější a chmurnější. Pozitivní vlastnosti, které středním třídám přisuzujeme, jim podle Kellera nepatří. „Problém je v tom, že blahodárné vlastnosti připisované nejen politologem Lipsetem (stabilizují napětí mezi třídami, preferují umírněné strany a odklánějí se od stran extrémních, podporují politiku kolektivního vyjednávání, přispívají k růstu produktivity), ale mnoha dalšími politology, sociology a politiky právě středním vrstvám, jsou ve skutečnosti vlastnostmi sociálního státu a prostředí, které dokázal přechodně vytvořit. (s. 91) A co tedy současné střední třídy pro společnost činí? „Jestliže staré střední vrstvy participovaly na podstatném ve společnosti tím, že vytvářely veřejné mínění, zatímco vrstvy nové participovaly již jen tak, že docházely čas od času k volbám, vrstvy nejnovější participují na tom, co zbylo ze společnosti, z níž byla politika vzdálena, prostě a jednoduše tím, že sledují zábavné pořady a estrády v televizi. (s. 103) Celá Kellerova práce je založena na metaforách (občas dost utahaných) a interpretaci sociologických klasiků. Bohužel téměř vůbec neuvádí konkrétní údaje jako argumenty pro svá tvrzení. S pojmem střední vrstvy navíc pracuje dost zamlženě, takže mnohdy není jasné, koho konkrétně má na mysli (nejen jakou její část, ale též i její lokalizaci). Pro čtenáře nudným nedostatkem je i skutečnost, jak často a příliš se opakuje (a to nejen pokud jde o jednotlivá tvrzení, ale i metafory).
Keller, Jan: Vzestup a pád středních vrstev. SLON, Praha 2000. 124 stran.
