Otevření ekonomiky přineslo blahobyt i změnu chování společnosti
Koncem osmdesátých let začalo být všem jasné, že má-li se situace v Irské republice zlepšit, je nutné provést radikální změny. Irsko se sice v roce 1973 stalo společně s Velkou Británií členem Evropské unie, ale v mnoha oblastech zůstávalo na úrovni třetího světa.
Jeho elity napříč politickým spektrem proto tehdy dospěly k závěru, že je třeba učinit opatření, která pomohou zemi zajistit prosperitu a blahobyt a jež se nezmění, ať už bude výsledek budoucích voleb jakýkoli. Prioritu získalo školství, které mělo reagovat na výzvy 21. století a internetového věku. Dále daňová reforma a adekvátní využití možností spojených se subvenčními programy Evropské unie. Mladí lidé a zejména akademici do té doby odcházeli masově po absolvování univerzity kvůli nedostatku příležitostí doma do zahraničí - především do sousední Velké Británie a Spojených států.
Využití několika faktorů.
Tento politický konsensus zacílený na oživení hospodářství a stabilizaci ekonomické prosperity se shodou okolností prolínal s nastupujícími procesy globalizace. V devadesátých letech začal hospodářský boom, který trvá dodnes. Irsko profitovalo ze spojení několika faktorů, jež měly rozhodující vliv v nastupující éře internetu. Na jedné straně dokázalo maximálně využít subvenčních programů Evropské unie k vybudování moderní infrastruktury, na straně druhé se s klesajícími náklady na komunikaci a transport měnila dosavadní ekonomická pravidla.
Zájem amerických firem.
Americké firmy v té době hledaly základnu v Evropě a Evropské unii a v Irsku našly mladé a velmi vzdělané anglicky mluvící obyvatelstvo. Irská vláda navíc ulehčila zahraničním investorům rozhodování velkorysým daňovým modelem. Svou roli také sehrály tradičně silné vazby ke Spojeným státům vyplývající z dvacetimilionové skupiny Američanů irského původu.
A tak se brzy na ostrově začaly usídlovat jedna americká firma za druhou - především z oblastí komunikace a internetu, například výrobce mobilních telefonů Motorola, internetový prodejce knih Amazon nebo přední počítačová společnost Dell, která vybudoval v Irsku svoji evropskou centrálu. Lze říct, že nechybí žádná z velkých firem. Tento trend trvá dodnes. Třeba Amazon letos otevřel ve West Corku další call centrum zaměstnávající přes 400 lidí a jeho cílem je informačně podporovat zákazníky z anglicky a francouzsky mluvících zemí, a proto shání Francouze.
Historický vztah.
Skutečnost, že se na ostrově usazují právě americké firmy, má nejen ekonomické důvody, ale i historické pozadí. Spojené státy americké totiž dodnes hrají v irské společnosti významnou roli a Američané irského původu, například John F. Kennedy nebo Henry Ford, jsou v Irsku kultovními postavami. Proto jsou každé volby amerického prezidenta v Irsku bedlivě sledovány a v médiích se jim věnuje náležitá pozornost. Nepřekvapí tedy, že deník Irish Independent přinesl v květnu zprávu, že jeden z prapradědečků kandidáta za Demokratickou stranu Obamy Baracka je irského původu.
Prosperita.
Statistické údaje týkající se irské ekonomiky jsou impozantní a leckterý průmyslově vyspělý evropský stát by si přál mít podobné hospodářské ukazatele. Hrubý domácí produkt rostl v letech 1990 až 1999 průměrně o 7,9 procenta ročně. Od roku 1994 do roku 1999 se zvětšil irský HDP na obyvatele z 13 630 na 21 470 dolarů, čímž se vyrovnal klasickým průmyslově vyspělým státům, jako jsou Francie, Německo nebo skandinávské země. Nezaměstnanost se trvale drží těsně nad hranicí čtyř procent. V roce 2006 se HDP zvýšil o šest procent a počet pracovních míst stoupl o 4,4 procenta.
Společně s hospodářskou prosperitou se zvyšuje i blahobyt Irů. Všude se stavějí nové silnice, nákupní centra a rodinné domy, sen všech irských rodin. Dnes není nic výjimečného, parkuje-li za domy bohatých Irů vrtulník.
Negativní důsledek proměny.
Z této ekonomické proměny plyne nová sociální struktura společnosti a jedním jejím negativním důsledkem je obrovský nárůst smrtelných dopravních nehod, protože v poslední době se počet automobilů v Irsku výrazně zvýšil - ještě před třiceti lety však byl na irských silnicích povoz tažený koňmi zcela běžnou záležitostí a aut bylo mnohem méně než v evropských zemích. K této smutné bilanci také přispívá, že v některých částech ostrova prakticky neexistuje síť veřejných dopravních prostředků. Dříve každý znal svůj starý automobil a jeho více či méně dobrou funkci brzd přizpůsoboval stavu silnic, dnes však svádí moderní vozy s nejnovějšími bezpečnostními systémy k rychlé jízdě, na niž však stará silniční síť není stavěná. V Irsku zahynou každodenně na silnicích dva lidé a na každé čtvrté smrtelně nehodě se podílí alkohol. Vláda na tuto negativní bilanci zareagovala sérií velmi drastických televizních spotů, které mají detailním zobrazením automobilových nehod zlepšit vědomí veřejnosti o dopravě.
Dopad na sociální strukturu.
S novou ekonomickou situací se mění i klasická sociální struktura společnosti. Irové mají tradičně vysokou porodnost a rodiny se čtyřmi a více dětmi nejsou žádnou výjimkou. Stále více mladých Irů však založení vlastní rodiny odkládá a paradoxně za hlavní důvod označuje právě svou ekonomickou situaci. Ještě před dvaceti lety byla žena v domácnosti a starala se o rodinu, čímž vyhovovala klasickému rodinnému modelu, dnes je však v podstatě samozřejmostí, že oba manželé pracují. Také poplatky za mateřské školky v rozmezí 700 až 800 a v aglomeraci Dublin i tisíc a více eur měsíčně nutí mladé rodiny zvážit, mohou-li si dovolit luxus většího počtu dětí.
Na druhé straně se u mladistvých a dospívajících dostávají do popředí tradiční problémy známé ze všech vyspělých společností. S rostoucí kupní silou obyvatel Irsko zaplavují ilegální drogy, jež jsou mnohem levnější než legální alkohol. Blahobyt mladé generace a její problémy, jež jsou toho důsledkem, pak ve spojení s moderní komunikační technikou vedou k výstřelkům - například k pořizování záběrů krádeží aut pomocí mobilních telefonů, které jsou poté vystaveny na některé webové stránce publikující zdarma soukromé nahrávky.
Cena za globalizaci.
Irsko určitě profitovalo z otevření své ekonomiky a aktivního zapojení se do procesu globalizace. Po více než patnácti letech hospodářského růstu se však začínají objevovat první známky toho, že ani tato země není ochráněna před všemi nebezpečími, která souvisejí s volným trhem zapojeným do světové hospodářské výměny. V poslední době se mluví o možném prasknutí bubliny s realitami. Ceny nemovitostí totiž po dlouholetém růstu, jenž vedl u většiny majitelů ke stále většímu pocitu osobního bohatství, začaly stagnovat. V přímé globální soutěži o pracovní příležitosti se také objevil problém ochrany pracujících. Zřetelně to nedávno odhalil skandál vedení společnosti Irish Ferrys zajišťující lodní spojení s Velkou Británií a kontinentální Evropou, které se rozhodlo propustit irské zaměstnance a místo nich přijmout levnou pracovní sílu z východní Evropy, jež je ochotná se smířit s jedním eurem za hodinu. Následující vlna protestů vedla k odsouzeni tohoto záměru a podpoře zaměstnanců. Irish Ferrys celou záležitost vyřešila změnou vlajky, pod níž se plaví, aby ji v budoucnu podobné nepříjemnosti nepotkaly.
Šoková terapie bez následků.
Irsko je obzvlášť zajímavé, srovnáme-li jeho ekonomiku se zeměmi střední a východní Evropy, které se po pádu železné opony vydaly cestou revitalizace svých hospodářství v rámci volného trhu. Irsko mělo samozřejmě výhodu jazykové a historické vazby na Spojené státy, ale jeho politické elity také prokázaly schopnost učinit správná rozhodnutí, která podporovaly všechny strany.
Na současném úspěchu Irské republiky se i ukazuje, že neexistují univerzálně platné recepty na oživení stagnující ekonomiky. Ani že není nezbytně nutné, aby společnost v důsledku šokových terapií na podporu volného trhu prodělala drastický hospodářský a sociální úpadek, jaký nastal v devadesátých letech například v Rusku.
