Peníze mít, či nemít? Tuto otázku má Kenneth Rogoff vyřešenou. „Nechci úplně zrušit hotovost. I kdybychom měli jen desetidolarovky, pořád si můžete něco koupit za stovky tisíc dolarů, ale budete si muset přinést kufr,“ říká bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu a člen Rady guvernérů Fedu. Ve Spojených státech i v Německu se hotovost používá víc k daňovým únikům a kriminalitě než k legálnímu podnikání, tvrdí profesor.
V mládí jste byl profesionálním šachistou. Proč jste si pak vybral ekonomii?
U ekonomie jsem skončil náhodou, abych pravdu řekl. Šachy se těžko opouštěly, ale měl jsem kamaráda, který se ekonomii důkladně věnoval, a ten mě k ní dostal. Jmenoval se Jeremy Bulow a byl odborným asistentem Jamese Tobina, který později za ekonomii dostal Nobelovu cenu. Tobin byl přátelský a jeho syn byl velmi dobrý šachista.
Pojďme k vaší kontroverzní knize Prokletí hotovosti, v níž argumentujete, proč by mělo dojít k postupnému zrušení velkých bankovek a v budoucnu hotovosti vůbec. Co vás k tomu vedlo?
Nechci zrušit veškerou hotovost. Navrhuji zrušit velké bankovky. Moje kniha je založena na studii, kterou jsem napsal před 20 roky, když jsem se zabýval rolí hotovosti ve společnosti. Tvrdil jsem, že ji hodně používají zločinci a ti, kdo krátí daně, hlavně vysoké bankovky, které ve vyspělých zemích tvoří většinu hotovosti a které normální lidé prakticky nepoužívají.
Rozdíl mezi tím, kolik je hotovosti v oběhu (4400 dolarů na každého obyvatele USA včetně dětí) a kolik normální lidé používají (podle průzkumů má každý dospělý průměrně zhruba 50 dolarů), postupem času dramaticky narůstá.
Proč vlády tisknou tolik peněz?
Myslím, že je to kvůli scestné politice, která se zaměřuje jen na zisky z výroby peněz (rozdíl mezi náklady na výrobu bankovky či mince a nominální hodnotou). Avšak náklady spojené s daňovými úniky a kriminalitou jsou desetkrát až dvacetkrát vyšší. Takže když by se státu podařilo omezením hotovosti snížit kriminalitu a daňové úniky o pár procent, byl by na tom ve finále lépe, i kdyby přišel o zisky z výroby peněz. Zisk z výroby peněz se ve Spojených státech pohybuje kolem 0,3 procenta HDP. Na druhé straně daňové úniky dosahují ročně zhruba čtyř až pěti procent HDP.
Náklady spojené s kriminalitou lze těžko odhadovat, pohybují se však určitě kolem pěti až deseti procent HDP. Zrušení vysokých bankovek nevyřeší problémy světa, ale může to být zajímavé opatření.
Rušit, nebo nerušit? Debatu o hotovosti zachvátila hysterie
Myslíte, že by se třeba snížila poptávka po drogách?
Samozřejmě. Za postupným rušením velkých bankovek je jednoduchá myšlenka, že se kriminálníkům a neplatičům daní zvýší transakční náklady, takže se jim některé věci dělat už nevyplatí. Když je přinutíme, aby používali jen malé bankovky, bude pro ně dražší hotovost převážet, skladovat a ukrývat.
Vypadá to primitivně, ale ve skutečnosti fyzický převoz hotovosti je v obchodu s drogami skoro tak nákladný jako převoz nelegálních produktů, což je při kriminálních aktivitách nejdražší. Dobře to ilustruje televizní seriál Narcos. Nikdy jsem neříkal, že se kriminality zbavíme úplně. Myslím ale, že používám hodně opatrné odhady a ve finále dopad omezení hotovosti zlehčuji.
Zastánci hotovosti vám veřejně vyhrožovali. Proč je to podle vás tak citlivé téma?
Dostávám výhrůžky pravidelně. Zrovna před pár dny mi někdo napsal: Jste horší než Hitler a Stalin, zasloužíte si smrt. Částečně jsou to reakce lidí, kteří z mé knihy nepřečetli ani řádku a neuvědomují si, že zastávám omezení hotovosti, nikoli naprostý zákaz.
Hlavně němečtí novináři jsou v tomto agresivní. A i když mluvím o omezení hotovosti, titulek zní: Rogoff chce společnost bez hotovosti! Němci se pyšní tím, že mají rádi hotovost. Nicméně průzkumy ukazují, že normální Němci zase tolik hotovost nepoužívají. V eurozóně vychází na osobu 3300 eur hotovosti (včetně dětí). A průzkumy dokonce opakovaně ukázaly, že Evropané, kteří jsou největšími zastánci hotovosti (Němci a Rakušané), mají na osobu jen desetinu této částky. Stejně jako ve Spojených státech není jasné, kde se velké množství hotovosti nachází. A samozřejmě i v Německu a Rakousku se víc hotovosti používá k daňovým únikům a kriminalitě než k legálnímu podnikání.
V Česku máme pětitisícovou bankovku, která se také moc nepoužívá.
Už ve své studii z roku 1999 dovozuji, že bankovky vysokých hodnot se běžně nepoužívají nikde a často napomáhají daňovým únikům a organizovanému zločinu.
Vypátral jste, kdo používá ve Spojených státech velké bankovky nejvíc?
Poprvé jsem se s hromadami velkých bankovek potkal během své šachové kariéry, kdy jsem potkával různá individua včetně těch, kteří platili překvapivě nízké daně. Tito lidé často v podnikání používají hodně hotovosti a někdy jsou velmi bohatí a musejí své peníze skladovat, například na toaletách. Peníze neschovávají jen před státem, ale i před příbuznými nebo milenkami. Hromadit zásoby hotovosti je mnohem jednodušší, když zabírá málo místa, a právě proto jsou tak populární stodolarové bankovky.
Jak podle vás vypadá typický neplatič daní?
Daně se krátí napříč společností, ale v některých oborech je problém zvlášť kritický. Kanaďané to zkoumali a dospěli k tomu, že stavební firmy často disponují tajnými sejfy, kde skladují hotovost. Krácení daní ve Spojených státech dosahuje úrovně 15 procent všech vybraných daní. Když vezmeme dohromady federální a místní daně, pak se nezaplatí minimálně 15 až 20 procent daní. V Evropě se krátí daně mnohem častěji, protože máte vyšší daně a daň z přidané hodnoty se lehce obchází.
Vaši kritici argumentují ztrátou soukromí. Jakou máte pro ně odpověď?
Je třeba najít správnou rovnováhu. Zase opakuji, že nechci úplně zrušit hotovost. I kdybychom měli jen desetidolarovky, pořád si můžete něco koupit za stovky tisíc dolarů, ale budete si muset přinést kufr. Bude ovšem mnohem těžší provozovat s hotovostí rozsáhlé kriminální podvody.
V současnosti mohou obchodníci se zbraněmi, drogoví bossové i další běžně provádět obrovské transakce. Ani nepočítám, kolikrát jsem dostal e-mail od lidí, kteří psali, že dělají každý týden transakce v hodnotě 50 tisíc a 100 tisíc dolarů a potřebují stodolarové bankovky. Obviňují mě, že kvůli mně zkrachují. Ale nikdy neřeknou, v čem podnikají. Jestliže opravdu věříme, že je to v pořádku, proč nezavedeme bankovky v hodnotě 100 tisíc dolarů nebo jeden milion dolarů? Co nám v tom brání?
Měl jste příležitost navrhnout svůj plán prezidentu Donaldu Trumpovi?
Ne. Nemluvil jsem s ním o tom. Nejsem příznivcem Donalda Trumpa, podporoval jsem Hillary Clintonovou. A není to ani tak o hospodářské politice, jako spíš o rozdílnosti povah. V případě Trumpa bychom se měli více bát opaku, a to že bude chtít zavést pětisetdolarovku se svým portrétem. Od centrálních bankéřů po celém světě slýchám, že firmy by si přály bankovky ještě vyšších hodnot. Je to tedy také o obraně proti jejich zavádění.
Jak vlastně hodnotíte Trumpův první rok? Loni jste byl optimistický.
Byl jsem optimista, co se týče ekonomiky, té se také daří. Není to ale proto, že by Trump něco dělal, spíš díky tomu, že nic neudělal. Naštěstí systém v USA funguje tak dobře, že když se nic neděje, není to vůbec ten nejhorší stav.
Myslíte, že dodrží své sliby, sníží daně, začne budovat infrastrukturu a zeď na mexických hranicích?
Podle mě své sliby reinterpretuje a pak bude říkat, že je dodržel. Mimochodem povolební setrvalý růst akciového trhu může být spíš následkem nezvolení Clintonové. Kdyby vyhrála, začala by zřejmě prosazovat agendu, která nebyla příliš nakloněna firmám.
Za rok se v Trumpově vládě vystřídalo mnoho lidí. Myslíte, že je jeho vláda stabilní?
Myslím že ne. Není lehké mít stabilní vládu, když osoba v jejím čele není stabilní. Nicméně snažím se být optimistou. Myslím, že se mi podařilo předpovědět rozkvět americké ekonomiky po volbách. Lidé jako Paul Krugman, kteří tvrdili, že přijde výprodej akcií a trhy se zřítí, se zesměšnili. Neodhadl jsem však, jak moc se Donald Trump neumí ovládat. Nedostatek sebekontroly ho zabíjí. Dosavadním vrcholem Trumpova prezidentského působení bylo, když se v novinách psalo o orkánech a on musel být chvíli zticha. To nevěstí nic dobrého.
V Česku teď máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě (3,8 procenta v září – pozn. red.) a blížíme se Japonsku.Problémem ale je, že firmy málo investují do své budoucnosti, i když jsou peníze velmi levné. Netýká se to přitom jen Česka, je to problém všude na světě. Bojí se všichni budoucnosti?
Podle mě investice v příštích pěti letech výrazně vzrostou. Na otázku, proč jsou investice tak nízké, je řada odpovědí. Jednou z nich je, že se snížily samotné investiční náklady (do strojů atd.). Takže i když firmy investují, v reálném vyjádření jsou investice nižší.
Další věcí je, že žijeme ve světě informačních technologií, které se těžko měří. Říkáme tomu nehmotné investice. Například sociální sítě mají při měření HDP nulovou váhu, lidé z nich však mají obrovský užitek. Nejsem žádným velkým zastáncem sociálních sítí, to mi věřte, ale moje děti si bez nich nedokážou svůj svět představit.
Co tedy Facebook a další sociální sítě přinášejí?
Ať tomu věříme, nebo ne, vypadá to, že schopnost intenzivnější komunikace lidem přináší skutečné potěšení. Existuje kniha Sapiens: Od zvířete k božskému jedinci od archeologa Yuvala Noaha Harariho. Ten tvrdí, že když lidé vymysleli jazyk, ze všeho nejvíc ho používali k tlachání, protože to zvyšuje mezi lidmi důvěru a umožňuje nám navázat širší sociální vazby. A když máte lepší sociální vazby, můžete být úspěšnější. S Facebookem a dalšími sociálními sítěmi, které nám ulehčují komunikaci, jsme se tedy jistým způsobem „vrátili do budoucnosti“.
Myslíte?
Elity možná radši čtou knihy a chodí do kina. Ale lidé po celém světě mají z komunikace radost. Americký komik Louise C. K. má nádhernou scénku – velmi dobře to vystihuje – o tom, jak nenávidíme pocit, že jsme sami, a jak nám od tohoto pocitu moderní technologie (alespoň zdánlivě) pomáhají. Tohle všechno je těžké měřit. Naše stávající statistiky HDP měří dobře, kolik domů jsme postavili a kolik silnic a železnic máme. Ale neumějí zachytit služby a nové produkty, které dnes ve světě převládají. Můj kolega z Harvardu Martin Feldstein se tím hodně zabýval a podává velmi přesvědčivé argumenty, že náš růst je mnohem vyšší, než to vypadá.
Vyšší bezpečnost a méně smogu. Čína se připravuje na sjezd komunistické strany
Kdybyste měl říct, čeho se v budoucnu obáváte, co by to bylo? Je to vývoj v Číně, nebo třeba hrozba jaderného konfliktu?
Myslím, že za mnoha problémy se skrývají extrémně nízké úrokové sazby. Nemáme v současnosti ponětí, proč jsou tak nízko. Nevíme tudíž ani, kdy zase vyskočí nahoru. Kdyby se globální reálné úrokové sazby v příštích třech letech zvedly na úroveň roku 2006, a to i kdyby rostly velmi pomalu, zažila by například Itálie finanční kolaps, Evropa by zase měla zpátky všechny problémy. Protože když se zvýší bezrizikové úrokové sazby, půjdou úroky u rizikového dluhu nahoru mnohem rychleji. To je velmi dobře prokázaný jev.
Na světě bude řada míst, jimž by růst globálních reálných úrokových sazeb způsobil obrovské problémy. Vezměte si, jaké problémy by mělo Japonsko, které má dluh 150 procent HDP, kdyby se sazby zvýšily o dvě procenta.
Co podle vás stojí za tím, že jsou tak nízko?
Máme hodně teorií, ale nevíme to. Může to být nižší produktivitou, demografickým vývojem, nervozitou, kterou způsobila finanční krize, růstem na rozvíjejících se trzích, ale ve skutečnosti to nevíme. Něco se může stát a reálné sazby půjdou nahoru – například vývoj v Číně. Řada lidí říká, že zpomalení Číny může sazby ještě snížit, ale Čína generuje obrovské množství úspor. Může to být také něco, co způsobí obrovskou nejistotu, například jaderný výbuch.
Jeden můj kolega z Harvardu tvrdí, že pravděpodobnost významné globální pandemie, kdy během následujících dvaceti let zemře řekněme 30 milionů až 40 milionů lidí, výrazně přesahuje padesát procent. To je velmi vysoko. Může to být bakterie odolná vůči antibiotikům. Žijeme v přelidněných městech. Může se to velmi rychle rozšířit. Nemůžeme žít pořád v takovém blahobytu.
| Kenneth Rogoff (64): |
|---|
| Profesor na Harvardově univerzitě. V letech 2001 až 2003 byl hlavním ekonomem Mezinárodního měnového fondu. Jeho kniha Tentokrát je to jinak: Osm století finanční pošetilosti (spoluautorkou je Carmen Reinhartová) z roku 2009 se stala mezinárodním bestsellerem; její kritici tvrdili, že obsahuje závažné chyby ve výpočtech, které oslabují její hlavní tezi, totiž že příliš velké zadlužení států způsobuje recese. Ve své poslední knize Prokletí hotovosti (2016) uvádí argumenty pro drastickou redukci hotovosti. Je členem poradního sboru Federálního rezervního systému, Americké akademie věd a dalších institucí. |
