Gigabajty
V kongresovám sále jednoho z mnoha pětihvězdičkových hotelů na Manhattanu se stmívá. Na potemnělé pódium míří kužel světla a z reproduktorů se ozývá hluboký hlas: „Dámy a pánové, přivítejte, prosím, hlavního softwarového architekta společnosti Microsoft, Billa Gatese.“ Představení nového balíku Microsoft Office začíná.
Na pódium vchází muž ve standardním modrém obleku a červené kravatě, na nose kulaté brýle, ústa roztažená do širokého úsměvu. Nevypadá jako bývalý šéf největší softwarové firmy na světě a současná hlava všech softwarových vývojářů ze severoamerického Redmondu. Potkat ho na ulici, zařadíte ho do škatulky „hodný taťka od rodiny“. Ne náhodou se o něm kapela Žlutý pes v jedné ze svých písní zmiňuje v podobném duchu: „Je to takovej brejlatej strejc, má metr padesát a říkají mu Bill Gates.“
Rozdíl je ještě nápadnější, pokud Gatese srovnáme s Larrym Ellisonem, šéfem společnosti Oracle, která Microsoftu šlape ze všech konkurentů na paty nejrázněji. Velký Larry, jak ho lidé z jeho firmy často nazývají, je prototypem amerického tvrďáka, který těsně před důchodovým věkem vypadá o několik desetiletí mladší a který si zlepšuje image za pomoci barvy na vlasy a vousy.
Zcela odlišně také vypadají prezentace a proslovy obou kapitánů softwarového průmyslu. Zatímco Larry většinou hovoří ke svému tisícihlavému auditoriu spatra bez jakéhokoliv obrazového doprovodu, Bill svá slova doplňuje perfektně připravenou prezentací, vyrobenou jak jinak než v PowerPointu. Byl jsem jednou svědkem velké konference Oracle, kde byl projev Larryho Ellisona přenášen do všech reproduktorů ohromného kongresového centra. A aby náhodou nebyli posluchači ochuzeni o nějakou myšlenku, byly na toaletách, které Larryho hlas také neušetřil, pro jistotu vypnuty i sušáky na ruce.
To uvedení nového Office bylo výrazně skromnější, přestože Microsoft nikdy předtím neuvedl na trh tolik produktů v jeden den. Řeči Billa Gatese sice nechybí jistota a přesvědčivost, kdo ale čekal bombastickou podívanou, měl raději zajít na sousední Broadway na kinohit Kill Bill.
Přesto je možné mezi tarantinovým spektáklem a novým Office najít souvislost - se stejnou intenzitou, s jakou přibývají mrtví na promítacím plátně, kosí nový Outlook došlé e-maily, a nejen ty nevyžádané. Bill Gates se totiž se svou početnou skupinou vývojářů dostal do začarovaného kruhu. Nejen jim, ale i zákazníkům Microsoftu přerostla elektronická komunikace přes hlavu a lidé si konečně začali uvědomovat riziko e-mailů. Proto má v sobě Outlook novou, téměř sebevražednou funkci: zničení respektive smazání dopisu po uplynutí určité doby, případně hned po jeho přečtení. Přičemž tyto funkce může zvolit nikoli jen příjemce, ale i odesilatel.
Doufejme, že jednou nezačnou počítačové programy takhle kosit i nás.
