Moskva chce zvýšit vliv na Korejském poloostrově přes plynové potrubí, Kim Čong-il by však dostal do ruky další silnou zbraň
Pokud by Gazpromu vyšly jeho velkolepé a odvážné plány na Korejském poloostrově, komunistický vůdce Kim Čong-il by dostal do rukou novou „zbraň“. A přitom by jej nestála ani dolar. Právě naopak. Mohla by mu dokonce vydělávat peníze, a tím by si upevnil vlastní pozici. Navíc by měl opět čím vydírat a čas od času by se s ním musel někdo ze zahraničních politiků bavit. Řeč je o plánech na výstavbu nového potrubí, kterým by chtěl ruský státní plynárenský gigant dopravovat zemní plyn z Dálného Východu přes Korejskou lidově demokratickou republiku (KLDR) na území Jižní Koreje. Již v roce 2008 podepsaly Moskva a Soul memorandum o porozumění, v němž se Rusko mimo jiné zavázalo i k dodávkám 7,5 milionu tun této suroviny po dobu třiceti let. Plyn má začít proudit ze Sibiře již v roce 2015.
Velcí bratři
Plynovod se stal také jedním z hlavních témat překvapivé návštěvy Kim Čong-ila v Rusku, kam dorazil minulý týden svým opancéřovaným vlakem. Cesta byla původně plánována již na počátek června. Tehdy totiž ve Vladivostoku pobýval ruský prezident Dmitrij Medveděv. Nicméně paranoidní Kim výpravu na poslední chvíli zrušil, když o ní s předstihem informovala jihokorejská média. Hospodářské sankce, nedávné záplavy, nedostatek potravin a energie, patová situace týkající se šestistranných rozhovorů o jaderném odzbrojení a také obavy související s předáváním moci synovi Kim Čong-unovi však severokorejského vládce donutily nakonec do Ruska vycestovat. Zmiňované důvody stojí také za skutečností, že letos ze země vycestoval již počtvrté, což představuje nejrušnější program jeho zahraničních návštěv za posledních 17 let, kdy je u moci. Obrněným vlakem, kterému dává přednost kvůli fobii z létání, jezdí hlavně do Číny. Naposledy tam byl před třemi měsíci. Bývalý Sovětský svaz a KLDR patřily v průběhu studené války mezi velice blízké spojence. Moskva podporovala Severní Koreu politicky a ekonomicky až do roku 1990. Po rozpadu SSSR Pchjongjangu nezbylo, než se více upnout na sousední Čínu, která drží tamní režim otevřenou, ale i skrytou pomocí dlouhodobě nad vodou. Kim Čong-il si poslední návštěvu Ruska užíval. V některých chvílích silně připomínala staré zlaté časy. Podle agentur si severokorejský lídr na jedné ze svých prvních zastávek v regionu Dálněvýchodního a Sibiřského federálního okruhu prohlédl Burejskou vodní elektrárnu, několik velkých průmyslových objektů i pamětihodnosti Zabajkalí. Nechyběly ani krojované děvušky vítající vzácného hosta chlebem a solí a zápisy do pamětní knihy místních institucí. Pro samotný chod a osud Severní Koreje však bylo nejdůležitější Kimovo jednání s prezidentem Medveděvem u jezera Bajkal o ekonomické spolupráci, bezpečnostní situaci na Korejském poloostrově a obnovení šestistranných rozhovorů, jejichž poslední kolo se uskutečnilo v roce 2008. Rusko samozřejmě registruje dominantní postavení a vliv Číny na severu poloostrova. I proto usiluje o prosazení ekonomických projektů v oblasti. V úvahu přichází výstavba elektrického vedení, spojení železnic Severní a Jižní Koreje s Transsibiřskou magistrálou a nakonec i zmiňovaný plynovod. Nejen z humanitárních důvodů poslala Moskva již 19. srpna do KLDR první tuny pšenice s tím, že další dodávky v celkové hodnotě 50 tisíc tun mají pokračovat v září. Jedná se prozatím o největší bezplatnou potravinovou pomoc Severní Koreji ze strany Ruské federace.
Fantazírování o potrubí
Ze všech zmiňovaných projektů se potenciální plynovod táhnoucí se Korejským poloostrovem jeví jako nejzajímavější. Vyjednávání o jeho osudu nabraly v posledních měsících na intenzitě. Od roku 2008 až donedávna vedli rozhovory spíše ruští a jihokorejští představitelé. Nicméně letos koncem června navštívil ústředí Gazpromu v Moskvě severokorejský velvyslanec, kterého přijal samotný výkonný ředitel společnosti Alexej Miller. O pár dnů později již delegace Gazpromu vedená Alexandrem Ananenkovem (číslo dvě ve firmě) přiletěla do Severní Koreje, kde se setkala s tamním vicepremiérem a ministrem odpovědným za energetiku a suroviny. A počátkem srpna Ananekov pozval do Vladivostoku šéfa jihokorejské společnosti Kogas. „Konzultace ohledně plynovodu se stávají velice konkrétními,“ uvedl 8. srpna ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov po jednáních se svým jihokorejský partnerem Kim Sung-Hwanem v Moskvě. Podle některých odborníků je ale výstavba plynovodu spíše zbožným přáním. V dané chvíli se jedná více o politický než o ekonomický projekt. Moskva si však od něj mnohé slibuje. Díky němu by splnila závazky vůči Jižní Koreji, ale pomohla by také alespoň částečně řešit surovinovou krizi KLDR, která by mohla zemní plyn také odebírat. Pchjongjang by navíc z transferu získal i stabilní příjem, což by podle Ruska přispělo k větší stabilitě tamního režimu. Odpůrci této myšlenky však argumentují, že by se stal přesný opak. Vždyť Kim Čong-il, případně jeho nástupce by získal kontrolu nad dodávkami klíčové suroviny sousedovi, se kterým je KLDR oficiálně stále ve válečném stavu. Severokorejský vůdce by si tak potvrdil pocit vlastní důležitosti. Přímo do klína by mu spadla nová „zbraň“ pro upevnění moci a pro případné vydírání. Také ekonomické důvody výstavby plynovodu prozatím pokulhávají. Podle propočtů by se prý ušetřilo na transportu nejméně 30 procent nákladů spojených s dodávkami zkapalněného zemního plynu LNG, který musí být dopravován prostřednictvím tankových lodí. Jak ale říká říká Pavel Lešakov, ředitel Mezinárodního centra korejských studií na Moskevské státní univerzitě: „Jihokorejský průmysl je uzpůsoben na LNG a plynovod by znamenal další výdaje na infrastrukturu, díky níž by mohl být plyn (v této podobě) v zemi využíván.“ I v případě jakýchkoli dohod podepsaných nynějším severokorejským vedením představuje výstavba plynovodu přes území KLDR příliš vysoké riziko. Tamní režim a jeho vedení jsou politicky velice nespolehlivým a hlavně nevyzpytatelným partnerem. Z toho samého důvodu by bylo naivní se domnívat, že se Pchjongjang dobrovolně vzdá vlastního jaderného programu, který patří k jeho největším dosavadním trumfům. V minulosti opakovaně dokázal, jak ho umí využívat. Jednou z vlastností severokorejského režimu je totiž pragmatismus. Nejde přitom o nic sofistikovaného, ale o jednoduché počty: nátlak anebo plané sliby rovná se jídlo a tuny uhlí. Také poslední návštěva Kim Čong-ila na Sibiři neměla jiný než pragmatický cíl. Obyvatelům KLDR je opět servírována propaganda o tom, jak jejich „drahý vůdce“ v Rusku vyjednával, jak je ve světě velice vážený a jak na ně všechny myslí. Nejhmatatelnějším výsledkem Kimovi cesty do Ruska jsou tedy zmíněné pytle pšenice.
