Historie se opakuje. Při předávání moci v zemi KLDR znovu hrozí směrem na jih
Předávání moci v Severní Koreji zřejmě nabírá na obrátkách. Nejmladší ze synů Kim Čong-ila se musí mimo jiné naučit i „střílet“. A tak se světová politika zmítá pod vahou jednoho z nejvážnějších incidentů na poloostrově od konce korejské války.
Pamětníky nic takového nepřekvapí. Dynastie Kimů podobné napínání svalů ukázala už dříve. Když nastupoval současný neomezený vládce Pchjongjangu a přebíral otěže moci od zakladatele Kim Ir-sena.
Dělostřelecký útok Korejské lidové armády na ostrov Jonpchjong tak jen potvrdil, že režim KLDR je nevyzpytatelný v tom, kdy a jakou silou zasáhne, když potřebuje získat nějaký prospěch.
Sporadické konfrontace mezi severokorejskými a jihokorejskými vojáky v oblasti demilitarizované zóny a také v Žlutém moři v blízkosti námořní demarkační linie, oddělující obě země, málokdy překvapily. Představovaly součást života na Korejském poloostrově a především symbolizovaly napětí, které zde panuje již přes 50 let.
Nicméně incident z minulého týdne, kdy se jihokorejský ostrov Jonpchjong ocitl pod severokorejskou dělostřeleckou palbou, se od dřívějších provokací přece jenom liší. Šlo o první otevřený a poměrně agresivní útok Pchjongjangu, navíc za bílého dne, jemuž byli vystaveni také jihokorejští civilisté. Incident spustil globální alarm a nervy všech odpovědných politiků a vojáků napnul k prasknutí.
Korejská lidová armáda zveřejnila v posledních měsících sérii velmi ostrých varování před společnými vojenskými cvičeními jednotek USA a Korejské republiky v blízkosti námořní demarkační linie. „Samotný incident není tudíž tak úplně překvapením“, uvedl pro EURO Martin Tomčo, velvyslanec ČR v KLDR. Jak však dodal, „zarážející jsou důsledky útoku, lidské oběti a také časová posloupnost některých událostí, která naznačuje, že útok byl nejen plánován, ale předem se kalkulovalo s tím, aby měl co největší mediální pozornost“.
Učedník u spouště Důvodů vzniku posledního incidentu mezi znepřátelenými korejskými státy se objevilo hned několik. Jedním z nich může být snaha Kim Čong-ila o znovuzahájení šestistranných rozhovorů. Trik v podobě eskalace napětí s cílem zajistit si lepší pozici u jednacího stolu použil severokorejský lídr v minulosti několikrát. Pár hodin před dělostřeleckou palbou totiž USA prohlásily, že rozhovory nemohou být obnoveny, když Pchjongjang pokračuje ve vývoji jaderného programu. Výtka se vztahovala na nedávno odhalený jaderní reaktor v Jongbjonu, jehož technická úroveň a více než tisícovka centrifug všechny zainteresované strany šokovala. Načasování střelby může také souviset s blížící se zimou a potenciální potravinovou krizí. Existují obavy, že KLDR bude brzy potřebovat nejméně půl milionu tun obilí, aby nasytila vyhladovělé obyvatele venkova. Nejvíce hlasů má však již zmíněná teorie o tom, že jde o zaučování mladého Kima. Letos v září byl Kim Čong-un na sjezdu Korejské strany práce jmenován do důležitých stranických a vojenských funkcí. Ještě před tím, než delegáti sjezdu vůbec zasedli do lavic, byla 27letému Kimovi udělena hodnost čtyřhvězdičkového generála. A to přesto, že s armádou neměl vůbec žádné zkušenosti. Nemocný vůdce poslední týdny svého syna a nástupce narychlo zaučuje. Všude se s ním ukazuje, bere jej na důležité služební cesty. Snaží se ho vyprofilovat jak doma, tak i před světem jako schopného a silného politika. Pár desítek výstřelů směrem na jih coby demonstrace síly do podobného scénáře zapadá. Navíc minulý týden se otec se synem nacházeli přímo v oblasti, odkud se na jihokorejský ostrov střílelo. Společně navštívili kachní a rybí farmu v provincii Hwanghae, která je také strategickým místem s vysokou koncentrací dělostřelectva. Důkazem jejich přítomnosti byla společná fotografie s generálem Kim Myong Gukem odpovědným za vojenské operace. Spekulace o tom, že povel k útoku vydal osobně přímo na místě severokorejský vůdce s Kim Čong-unem po boku, snímek pouze umocňuje.
Strategie eskalace napětí v průběhu předávání moci není v dynastii Kimů ničím novým. Když byl v roce 1983 v procesu čekání na nejvyšší funkci samotný Kim Čong-il, jeho otec Kim Ir-sen mu názorně předvedl, čeho všeho je jeho země schopna. Severokorejští agenti vnikli na území Barmy, kde se pokusili o atentát na jihokorejského prezidenta, který zde byl na oficiální návštěvě. Výbuch nastražené bomby nepřežilo 21 lidí včetně několika členů jihokorejského kabinetu. K mnohem větším ztrátám na životech došlo v roce 1987, kdy dva agenti KLDR vyhodili do povětří boeing letící z Bagdádu do Soulu. Na palubě linky 858 Korejských aerolinií tehdy zahynulo nad Andamanským mořem 115 lidí. Severokorejský režim vyprovokoval od konce války v roce 1953 řadu incidentů jak na souši, tak i na moři. Pouze v průběhu roku 1968 se odehrálo 181 střetů, v jejichž důsledku zahynulo celkem 162 amerických a jihokorejských vojáků. K poslední vážnější agresi došlo letos v březnu na Žlutém moři poblíž námořní demarkační linie. Mezinárodní vyšetřovací komise dospěla k závěru, že korveta Čchonan, na jejíž palubě zemřelo 46 jihokorejských vojáků, se potopila po útoku severokorejského torpéda.
Soul má svázané ruce Po útoku na ostrov Jonpchjong zasedal v Soulu v prezidentském vojenském bunkru vládní krizový štáb, který se radil, do jaké míry a jak dlouho je možné výpady ze severu ještě tolerovat. Pro jihokorejské vedení šlo nepochybně o další potupu a „ztrátu tváře“, kvůli které již rezignoval ministr obrany. Podle chápání tamních lidí by ale měla následovat tvrdá odveta. Odborníci se však shodují, že na hlavní odpovědnost leží Soulu, jenž má v tomto směru svázané ruce. KLDR disponuje více než milionovou armádou, dalších 7,7 milionu mužů má v záloze. Ve vzdálenosti 65 kilometrů od hranice koncentrovala 70 procent všech ozbrojených složek. Technická vyspělost a stav tanků, letadel a lodí za vybavením Jihokorejské armády zaostává a o tom, že v případě vážného vojenského konfliktu by KLDR neměla šanci, není vůbec pochyb. Nicméně Pchjongjang soustředil v oblasti demilitarizované zóny obrovské množství útočných zbraní, především dělostřelectva. Díky tomu by byl schopen spustit v průběhu krátké doby na 50 kilometrů vzdálený Soul dělostřeleckou kanonádu, která by měla pro hlavní město katastrofální následky. Spojené státy mají na území Korejské republiky rozmístěných přibližně 28 tisíc vojáků. Krátce po incidentu poslaly do oblasti letadlovou loď s jaderným pohonem USS George Washington. V oblasti je pak dalších 20 vojenských lodí, ponorek a letadel, které se účastní velkých vojenských manévrů. Podobná cvičení v Žlutém moři ovšem nejsou zcela po chuti Číně, jež na rozdíl od západních zemí poslední útok Severokorejců nijak zvlášť neodsoudila. Pouze obě země vyzvala, aby se „více snažily udělat něco pro mír“. Podle velvyslance Tomča je Korejský poloostrov křižovatkou řady strategických úvah regionálního a globálního významu. Promítají se do něj národní zájmy několika zemí, z nichž některé si uchovávají vliv, díky němuž mohou zasáhnout do vývoje událostí. „Hodně bude záležet na vývoji vztahů mezi USA a Čínou, zda a jak se příští supervelmoc vyrovná s globální odpovědností,“ naznačuje. Jihokorejcům v tento moment nezbývá než se obrnit trpělivostí, pokračovat ve válečné rétorice a potenciální sílu ukázat alespoň prostřednictvím právě probíhajících manévrů organizovaných společně s Američany. Zdá se, že tato taktika by mohla fungovat. Svědčí o tom hysterické reakce KLDR, podle které „cvičení posouvá Korejský poloostrov na pokraj války“. Kdo jej však do těchto nebezpečných vod posouvá, je právě Pchjongjang.
