Kiska junior: Všude to vede nějaký Andrej

Andrej Kiska mladší v sobě otce nezapře. Je to byznysmen, který dělá dobro.

Syn slovenského prezidenta Andrej Kiska mladší je v Česku úspěšným byznysmenem, jehož prací je vyhledávat startupy a do těch slibných investovat. Za tuto svou činnost dostal nyní dokonce ocenění v kategorii nejlepší investor roku. Byznysem ale jeho česká mise nekončí. Jak v rozhovoru pro týdeník Euro přiznává, navštívilo ho několik tuzemských prezidentských kandidátů, kteří by chtěli zopakovat úspěch jeho otce a hledají vhodný recept. Zatím jim ho ale nepředal. „Každý si musí najít to svoje. Ne se vymezit vůči soupeři a zkopírovat příběh ze Slovenska,“ usmívá se absolvent University of Virginia.

V soutěži Central European Startup Awards jste se společností Credo Ventures vyhrál coby investor roku. Víte, za co konkrétně jste to ocenění dostal?

Credo mělo letos s ohledem na počet a hodnotu prodaných firem velmi úspěšný rok. Mezi všemi vyčnívá jedna z největších transakcí ve startupovém světě za posledních pět let – prodali jsme z našeho portfolia firmu Represent za sto milionů dolarů. K tomu se nám povedlo prodat ještě pár dalších firem. Je to zajímavé zejména z toho pohledu, že fond funguje pět let a je teprve v polovině své životnosti. Na úspěchy se nám navíc povedlo navázat druhým fondem, který jsme otevřeli minulý rok a uzavře se koncem tohoto měsíce. Konkrétní sumu říci nemohu, ale stane se největším fondem mezi těmi, které se orientují na investice do teprve začínajících startupů.

Jak poznáte startup, do kterého stojí za to investovat?

Hlavně je důležité si říci, co je to startup. Dnes existuje hodně lidí, kteří rozjíždějí byznys a hned tvrdí, že je to startup. My si definujeme startup jako firmu, která má ambici a potenciál mít v horizontu pěti až deseti let tržby v řádu desítek milionů eur. Všechny ostatní firmy jsou naší optikou malé a střední a vyžadují jiný přístup než ten, který máme my.

Jak dopředu poznáte, že firma dokáže takhle narůst?

Existují tři kritéria. Prvním je velikost trhu neboli šance, že se nějaký výrobek bude prodávat v opravdu širokém měřítku. Druhým kvalita produktu, která musí být mnohokrát vyšší než u stávajících srovnatelných produktů, a třetím kritériem tým, který ho dokáže vyvinout a v dané kvalitě a množství prodávat.

Pracoval jste jako investiční analytik v pražské investiční společnosti Benson Oak a byl jste u toho, když prodávala podíl v antivirové firmě AVG. Mohou se takové výjimečné obchody v Česku opakovat?

AVG byl jeden z důvodů, proč jsem přešel do Creda. Když Benson Oak investoval do Credo Ventures, přestoupil jsem tam s vizí, že jestli se nám podařilo vybudovat jedno AVG, tak není důvod, proč by se to nepovedlo podruhé. A myslím, že to není nereálná myšlenka, protože když se podíváte na současnou generaci firem, jako jsou GoodData, Socialbakers či Apiary, tak mají nakročeno k tomu, aby měly stejné úspěchy jako AVG.

Pomáhá vám v byznysu vaše jméno?

Mám spíš opačnou zkušenost. Když jste v pozici začínajícího podnikatele, bojujete proti statu quo, přicházíte s něčím novým a boříte zažité pořádky. Ve startupech proto nepanuje nálada, která by uznávala cokoli, co je spojeno s konzervativním postojem, tedy i politikou. A jméno, které spojeno s politikou je, budí v tomhle světě zpočátku nedůvěru. Naštěstí my operujeme na osmi světových trzích a jen ve dvou z nich moje jméno lidem něco říká.

Když jste se v roce 2009 vrátil ze studií financí a managementu na University of Virginia, vybral jste si Prahu. Proč Nechtěl jste zůstat v USA?

Chtěl jsem být blíže rodině a slovenské kultuře, nechtělo se mi ve Státech zůstávat. Hledal jsem, kde najdu nejlepší uplatnění, a našel Benson Oak pana Gabriela Eichlera. Prošel jsem několika pohovory a dostal nabídku práce.

Není škoda, že se tak velké sumy investují do IT projektů, a ne do tradičního byznysu?

Je to věc rozhodnutí. Nás zajímají jen ty firmy, které jsou schopny za krátkou dobu dosáhnout tržeb v řádu desítek milionů eur. A internet je logickým prostředím, kde vznikají. Je to mimořádně dobrý nástroj, jak svůj produkt rozšířit na celý trh a dostat se na velká čísla v krátkém čase. Proto také preferujeme globální projekty, protože šance, že se něco povede v takovém objemu jako u AVG je větší. Ostatně když si porovnáte součet valuací firem s globálními a lokálními ambicemi, tak jen AVG má větší hodnotu než celý trh e­-commerce v Česku.

Působíte hned v několika zemích. Je nějaký rozdíl v nápadech, které se v jednotlivých zemích rodí?

Poměrně velký. Záleží to na několika faktorech, například jak je startupový ekosystém v dané zemi vyspělý a kolik tam působí investorů. Jde také o to, zda jsou na trhu jiné úspěšné startupy. Třeba v Česku firma AVG nabírala stovky lidí, kteří díky tomu získali zkušenost, jak budovat startup v oblasti internetové bezpečnosti. Když lidé z takových firem odcházejí, mají nové nápady a zkušenosti, jak svůj obor inovovat a zlepšit. My máme v portfoliu asi tři nebo čtyři společnosti, které se specializují na internetovou bezpečnost. Na Slovensku je situace jiná. Funguje tam sice Eset, ale obecně tam existuje softwarových společností méně. Vidíme tam spíše příležitosti ve startupech, které se specializují na automobilový průmysl.

Vraťme se k vaší cestě do USA. Váš otec absolvoval po revoluci podobnou zkušenost, a dokonce si ještě schovává košili, ve které tam kdysi vytíral podlahu. Co vám dala zkušenost studií a pobytu za mořem?

Pro mě to bylo něco radikálně odlišného než pro mého otce. On to bral jako příležitost dostat se do světa a naučit se podnikat ve svobodné společnosti. Pro mě to byla možnost využít ty nejlepší akademické podmínky, které na světě jsou. Hned když jsem rodičům řekl, že chci studovat byznys, řekli mi, že bych měl jít do Ameriky, protože tam opravdu vědí, jak to dělat.

Musel jste při studiu pracovat?

Měl jsem štěstí, že jsem lyžoval. Pravda, nebyl jsem šampion, ale na Slovensku jsem to dotáhl do dvacítky nejlepších. A když v Americe řeknete, že jste byl dvacátý nejlepší ve svém státě, považují to optikou své velké země za obrovský úspěch. Věděl jsem ale, že pokud půjdu na univerzitu, která je na severu USA, ostatní tam budou lyžovat skvěle a já úplně zapadnu. Nemohl jsem však jít ani na jih, protože tam se nelyžuje vůbec. Vybral jsem si tedy pár univerzit ve středu země a tam jsem poslal přihlášky.

A povedlo se.

Virginie nakonec vyšla nejlépe, protože na můj studijní program měla skvělý rating a zároveň jsem mohl lyžovat mezi konkurencí, kterou jsem porážel. Takže jsem díky sportu získal nějaké prostředky a nemusel obracet hamburgery.

Jak jste se ke sjezdovému lyžování vůbec dostal ?

Jsem z Popradu, takže lyžovat jsem uměl od malička a asi do šestnácti závodil. I když jsem nebyl nejlepší, na Virginii to bohatě stačilo. Byli jsme nejsevernější stát z jihovýchodní konference a naši sponzoři nás podporovali kvůli tomu, abychom porazili konkurenty ze Severní Karolíny, Texasu a dalších států, kde se nelyžovalo skoro vůbec. Takže jsme každý rok vyhráli naši konferenci, dostali sponzorské peníze a všichni byli spokojení.

A dál?

Pak jsme postoupili do dalšího kola, ve kterém závodilo celé východní pobřeží, a skončili vždycky poslední. Ale to už nikomu nevadilo. Náš primární cíl bylo vyhrát konferenci.

Takže máte ze Spojených států medaile?

Celou sbírku. Vždyť jsme vyhráli v naší konferenci všechny závody.

Dočetl jsem se, že jste otci rozmlouval kandidaturu na prezidenta. Proč?

Byl to trochu můj sobecký zájem. Věděl jsem, že přijde tlak na rodinu, že otce uvidíme méně, a když, tak v exponovaných situacích. To všechno se nakonec potvrdilo, ale jeho ta práce velmi baví a jsem rád, že je tak spokojený. Je to pro něj největší charitativní projekt, který dosud udělal. My jako rodina se na něm podílíme ztrátou soukromí a tím, že se méně vidíme. Na druhé straně ale otec jednoznačně dělá to, o čem je přesvědčen, že je pro Slovensko dobré.

A vy za jeho kroky stojíte? Myslím tím třeba kritizované setkání s dalajlamou.

Jednoznačně za jeho kroky stojím a stejně tak stojím za hodnotami, které do naší země přinesl. Když se obecně podíváte na západní svět, zažíváme úpadek liberální demokracie. Otec je jedním z mála čelných představitelů nějaké země, ve které takový trend nenastal. Přesněji řečeno nastal opačný, když se autokratičtí, východně orientovaní nebo chcete-li antiliberálnědemokratičtí lídři k moci nedostali. Už jen tím, že premiér Fico prezidentské volby nevyhrál, udělal podle mého otec velkou službu společnosti.

Přemýšlíte o tom, že byste se také někdy pustil do politiky?

Už jen s ohledem na to, co vidím, vím, že musím projít dlouhým vývojem, než budu mít věk a zkušenosti na to, abych tuhle charitativní práci dělal. Je neskutečné, co všechno musíte obětovat kvůli tomu, abyste mohli zemi pomoci a bojovat proti establishmentu, který tam je. Ta cena je opravdu vysoká. Leckdy si ji ani neuvědomujete, ale platíte ji každý den. Třeba tím, že odpovídáte na takovéhle otázky.

Jak z vaší zkušenosti vnímáte rozdíl mezi českou a slovenskou politikou?

Podobnost je jasná. Všude to vede nějaký Andrej ze Slovenska. A co se týká odlišností, určitě nějaké najdete na prezidentské i parlamentní úrovni. Na druhé straně jsme si do značné míry blízcí. Nemám žádné ambice a mohu jen očekávat, co přinesou české prezidentské volby. Je tam několik zajímavých kandidátů, které sleduji.

Co si pod tím mám představit?

Setkávají se se mnou a ptají se na otce nebo spíš jak se mu podařilo dosáhnout takového úspěchu. Mám pocit, že je tu velká spousta kandidátů, kteří se snaží vymezit vůči stávajícímu prezidentovi, ale velmi málo z nich má jasnou agendu, co by ve skutečnosti rádi dělali. Bude zajímavé, jestli někdo přijde s reálným prezidentským programem.

Je možné, že byste nějakému prezidentskému týmu pomáhal radami či analýzami?

Setkal jsem se s více lidmi, kteří se ptali, jak to ten můj otec má, kolik ho to stálo a podobně. Chtějí zkrátka poznat jeho vítěznou story a zreplikovat ji. Já jim ale říkám, že byla unikátní a v kampani narazí na hodně věcí, které nejdou dopředu nachystat. Každý si musí najít to svoje. Ne se vymezit vůči soupeři a zkopírovat příběh ze Slovenska.

Můžete říci, s kým jste se setkal ?

Ne.

Proč podle vás ve Spojených státech uspěl Donald Trump?

Jeho vítězství reprezentuje revoltu proti establishmentu. Je to vlna, která rezonuje celým Západem. Její podstatou je, že i když se Západu daří, neumí rozdělit výsledky svého úspěchu mezi všechny obyvatele. Systém nedokáže uspokojit střední a nižší třídu, které pak stojí proti elitám. To je podle mě původ brexitu, důvod zvolení Trumpa a dalších věcí, které se možná ještě stanou.

Na USA se ptám i proto, že podle očekávaného vývoje může dojít ke zvýšení úrokových sazeb. Peníze přestanou být levné a dostupné, což bude mít primárně vliv na váš obor.

Na druhé straně tu bylo hodně analýz, které říkaly, že Trump nevyhraje. Nyní se nedá predikcím věřit, dokud nebude jasné, jaká bude prezidentova politika. Je to otevřená věc, a já dokonce přemýšlím, že bych se do USA s rodinou na nějaký čas kvůli byznysu přestěhoval.

Stěhoval byste se brzy?

Kdybychom se rozhodli, odjeli bychom asi v příštím roce. Je to zatím půl na půl. Náš byznys je ovlivněný investicemi a trendy, které se odehrávají v Kalifornii. Pokud chceme našemu portfoliu nějak pomoci, bylo by dobré, abychom tam někoho měli.

Kdybyste si vy sám zakládal startup, jaký by byl?

V tomhle směru mě zaměstnávají mé tři neziskové projekty. Snažím se třeba omezit negativní vliv moderních technologií. Vím, že to zní zvláštně, když je mojí prací přivádět je na svět, ale berte to jako takové umazání dluhu společnosti. První z těch projektů se jmenuje AkSen, tedy aktivní senior. Pomáháme v něm seniorům začlenit se do společnosti, která udělala velký skok, a oni se v ní přestávají orientovat. Dříve to fungovalo tak, že léty člověk získával zkušenosti, a čím byl starší, byl pro ostatní přínosnější. Dnes je to naopak. Šestileté dítě s telefonem v ruce má přístup k takovým informacím, ke kterým se senior nedostane, a on vlastně ani neumí telefon ovládat. To všechno přispívá k tomu, že se senioři dostávají na okraj společnosti, což chceme změnit.

A další projekty ?

Snažíme se dostat studenty do Kalifornie, aby se naučili budovat startupy s globálními ambicemi. Vidíme, že jsou šikovní, ale chybějí jim ambice měnit svět. Většina projektů, které vidíme v Česku, chce něco zlepšit v Praze nebo Brně. My bychom jim chtěli během roku a půl v Silicon Valley pomoci získat jiný pohled na svět. A ten třetí projekt je vlastně startup – projekt lidského štěstí. Jedním z negativ, která vnímám, je, že moderní technologie snižují lidské štěstí. Ekonomicky i technologicky jsme na tom lépe než kdykoli předtím, ale na druhé straně průzkumy v USA dokazují, že za posledních padesát let index štěstí klesá. No a k čemu celý ten technologický pokrok je, když jsme jako lidé nešťastnější. Proto se ten projekt snaží zkoumat propojení mezi štěstím a technologiemi a do budoucna zajistit, aby technologie přinášely nejen efektivitu, ale i štěstí.

Dále čtěte:

Kiska: Politici si nemají zahrávat s ohněm a sahat po populismu

Dalajlama v Česku: obdiv k Havlovi i sen o celosvětové unii

Soft power, „sabotér Kiska“ a popuzená Čína