Kapitola 156
Někdo tady lže * Jak vzniká legenda
Někdo tady lže
Senátoři Karel Schwarzenberg a Alexandr Vondra stále tvrdí, že důvodem americké vojenské instalace v Brdech je ochrana proti terorismu. Senátor Jaromír Štětina však o motivech svého hlasování pro umístění amerického radaru publikoval: „Radar nikterak neohrožuje Rusko, ohrožuje jeho imperiální snahu po násilné dominanci nad bývalými vazaly tím, že se mu vymykáme z bratrského objetí. Imperiální snahy Ruska nekončí u Užhorodu, ale u Aše. Hlasoval jsem pro radar, protože potřebujeme definitivně říci ruské generalitě: Jděte k šípku, nevyhrožujte, my se vás nebojíme. Nejsme ti připodělaní Čecháčci, za které nás považujete. Hlásíme se k euroatlantickému prostoru. Přátele si vybíráme sami.“
O terorismu ani slovo! Štětina tedy bude radarem bojovat proti ruskému imperialismu, kdežto Vondra se Schwarzenbergem tímtéž radarem proti íránskému a severokorejskému terorismu? Ledaže by tomu bylo stejně jako s tím vlakem mezi Moskvou a Leningradem! To se jeden cestující zeptal druhého: „Kam jedeš, Vasile Vasiljeviči?“
„Já jedu z Moskvy do Leningradu. A kam jedeš ty, Ivane Ivanoviči?“
„Já jedu z Leningradu do Moskvy, Vasile Vasiljeviči.“
„A jak je to možné, Ivane Ivanoviči?“
„Vot, těchnika!“
Jak vzniká legenda
Mediálně glorifikovaný bývalý velitel policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jan Kubice dal nahlédnout pod pokličku svého policejního umu. V rozhovoru pro server aktuálně.cz prohlásil, že si vyčítá případ zatčené úřednice ministerstva pro místní rozvoj Věry Jourové v souvislosti s takzvaným budišovským případem. ÚOOZ ji obvinil pouze na základě toho, že skupina lidí kolem extajemníka dvou premiérů Zdeňka Doležala na odposlouchávaných schůzkách mluvila o tom, že „Věra dostane dva miliony“. Jourová se však v této kauze ocitla zcela nevinně a její stíhání bylo zastaveno až po dlouhých měsících, týdny strávila ve vazbě.
„Když čtu rozhovory, které s ní vycházejí, je mi jí vždycky líto. Samozřejmě že mám výčitky svědomí. Nicméně výčitky by měli mít i lidé, kteří o ní mluvili jako o Věře, jež má dostat odměnu,“ říká Kubice. A pokračuje: „Pokud vím, stíhání proti ní bylo nakonec zastavené. Pokládám to za legitimní a je to v pořádku. Nicméně to vysvětlení bylo – znám to ale jen z novin – že Věra, o které dotyční mluvili, nebyla tahle Věra. V tom případě by se měly orgány v trestním řízení ptát, o jakou Věru šlo. Minimálně by se tedy měly zeptat lidí, kteří se o tom bavili.“
Glosátorovi padá čelist, tužka z ruky a klávesnice odmítá psát. Je-li pravda to, co bylo zveřejněno, pak se plukovník Kubice až z novin dozvěděl, že jeho útvarem zavřená Věra Jourová nebyla onou Věrou z odposlechu, co měla dostat dva miliony. Přesto je dle aktuálně.cz dodnes přesvědčen, že když spiklenci hovořili „o ní“, hovořili o Jourové, přestože větu předtím přiznal, že to vlastně nebyla Jourová!
ÚOOZ prostě zatkl nějakou Věru, aniž by na to měl důkazy, protože nebyl schopen stanovit její správnou identitu! Jediné vysvětlení jejího zatčení tedy je, že nejvíce odpovídala něčímu politickému přesvědčení (ne-li dokonce zadání)! Kubice však odpovědnost hází mluvnicky na třetí osobu: „V tom případě by se měly orgány v trestním řízení ptát, o jakou Věru šlo.“
Je to neuvěřitelné, když se někdo vyviňuje tím, že se staví z role aktéra do role pozorovatele. On totiž právě Kubice byl jedním z rozhodujících orgánů činných v tomto trestním řízení – stejně jako příslušný státní zástupce. Tito dva se měli především ptát.
V souvislosti s tímto rozhovorem publikovala redakce MF Dnes jiný rozhovor s Kubicem (Politici nás praštili klackem po hlavě) a ve vysvětlující poznámce ke „slavnému“ zásahu proti ruskojazyčné mafii ve smíchovské restauraci U Holubů zveřejnila: „V roce 1995 udělal ÚOOZ razii v restauraci U Holubů, kde pozatýkal špičky ruskojazyčné mafie.“ Toto tvrzení navozuje dojem úspěšného zákroku proti mafii a mediálně se do zblbnutí opakuje. Pravda je však taková, že ÚOOZ všechny U Holubů „pozatýkané mafiány“ vzápětí potupně propustil, aniž jim sdělil jakékoli obvinění, či alespoň udělil pokutu za přestupek. Vychechtaní mafiáni pouze do pasů dostali razítka „nežádoucích osob“.
Jedním slovem blamáž. Přesto na takových věcech spočívá mediální legenda o „elitní policejní jednotce“.
