Kladivo na podnikatele

FINANČNÍ ÚŘAD PODBOŘANYŘádění inkvizice připomíná podle mnohých chování podbořanského finančního úřadu. Za oběť mu již padl nejeden podnikatel. Další se soudí o milionové částky.Pětitisícové Podbořany leží na úpatí Doupovských hor. Nepříliš bohatý kraj, kam po odchodu armády nepřišel žádný velký zaměstnavatel.

FINANČNÍ ÚŘAD PODBOŘANY Řádění inkvizice připomíná podle mnohých chování podbořanského finančního úřadu. Za oběť mu již padl nejeden podnikatel. Další se soudí o milionové částky.

Pětitisícové Podbořany leží na úpatí Doupovských hor. Nepříliš bohatý kraj, kam po odchodu armády nepřišel žádný velký zaměstnavatel. Lidé, kteří se po listopadu 1989 postavili na vlastní nohy a vrhli se na byznys, to však v Podbořanech nemají lehké. Místní finanční úřad se totiž vůči nim chová jako ke zločincům, parazitům a podvodníkům, kteří nemyslí na nic jiného, než jak stát okrást na daních. I v tak malém městě, kde si všichni vidí do talíře, a mají naprosto křišťálovou podnikatelskou historii, jsou již desítky podnikatelů, kteří byli kontrolami místního finančního úřadu postiženi. Někteří museli zaplatit tučné pokuty, jiní přišli o veškerý majetek, další to odnesli svým zdravím.

ZAPLAŤ, SYČÁKU!

Jedním z postižených podnikatelů je i majitel stavební firmy Leo Peterka. V roce 2003 byly v jeho firmě zahájeny kontroly na daň z příjmu a daň z přidané hodnoty. „Již od počátku byla kontrola vedena naprosto neslýchaným způsobem. Dostávali jsme například výzvy typu - prokažte, že jste neměl žádné jiné příjmy než ty, které jste zdanil. Jak ale můžete prokazovat něco, co se nestalo? Nemohl jsem to nijak prokázat, protože takové příjmy mi prostě nevznikly,“ líčí počátky anababáze s místním berňákem Peterka. „Úřad proto přešel na pomůcky,“ dodává.

To bylo v Podbořanech obávanou zbraní úředníků. Podle statistických údajů poskytnutých ředitelkou finančního úřadu Slavěnou Pilátovou bylo za poslední roky za použití pomůcek provedeno 40 procent daňových kontrol. Jenom na náměstí kvůli jejich použití zkrachovalo hned několik podnikatelů. Peterka proto navrhl přizvání znalce z oboru ekonomika, který měl prokázat, zda je účetnictví vedeno v pořádku, zda stačí předložené důkazy, anebo je nutné přistoupit k použití pomůcek. Posudek vypracoval znalec z Hradce Králové a v březnu následujícího roku jej Peterka odevzdal na finančním úřadu.

Namísto jakéhokoli vyrozumění o posudku však přišla kontrolní zpráva. Ta ale neobsahovala příslušné náležitosti - nebyla projednána s účastníkem, nebyla podepsána, chybělo v ní jakékoli datum. Za čtyři kontrolované roky doměřil podbořanský finanční úřad panu Peterkovi daň ve výši 15 milionů korun, ačkoli Peterkova stavební firma má pouze dvanáct zaměstnanců.

VYHRÁL, PŘESTO SE BOJÍ Není divu, že majitel se odvolal k finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem. To sice zrušilo dodatečný výměr na DPH, ale ponechalo 13,5 milionu na dani z příjmu. Postiženému podnikateli tedy nakonec nezbylo nic jiného než se soudit. „Zašli jsme se tedy s daňovým poradcem, kterého jsem si najal, na soud, a nahlédli do spisu. A tam onen znalecký posudek, který byl zásadním důkazem mé obhajoby, chyběl,“ popisuje další kolo svého martyria Peterka. „Letos se konal soud, a ten všechna rozhodnutí finančního úřadu zrušil. Nezákonné vyjmutí důkazů na mou obhajobu, neuznání některých svědeckých výpovědí a především zatajení znaleckého posudku rozhodlo o tom, že soud finanční úřad prohrál.“ Chtělo by se říci, že konec dobrý, všechno dobré. To by se ovšem nesmělo jednat o podbořanský berňák. Přestože krajský soud zrušil všechna jeho rozhodnutí včetně výměrů, vydal finanční úřad zajišťovací příkazy na soudem odmítnutý nárok na oněch údajných 15 milionů korun, ačkoli nárok zanikl okamžitě vyhlášením rozsudku. Zajišťovací příkazy přitom dávají možnost provedení exekuce, takže pan Peterka stále žije v obavě, aby nepřišel o majetek, i když soud vyhrál.

DÁLE OD PODBOŘAN, DÁLE

Případ pana Peterky není ojedinělý. V současné době v Podbořanech působí dalších dvanáct podnikatelů, které se své pravdy ve sporu s finančním úřadem domohli až u soudu. Oblast přitom patří k poměrně chudým regionům, není zde žádná velká továrna ani žádný jiný významný zaměstnavatel. Místo toho, aby místní finanční úřad vycházel v rámci zákonných možností podnikatelům vstříc a nebránil jim se zde udržet, situaci ještě zhoršuje. Řada podnikatelů, aby měla klid, raději odchází a přenáší sídla svých firem do působnosti jiných finančních úřadů.

„Přitom odpovědnost konkrétních pracovníků zdejšího finančního úřadu je naprosto jednoznačná. Jedná se o vedoucího kontrolního oddělení pana Suchánka, ředitelku finančního úřadu paní Pilátovou a vedoucí sekce kontroly paní Burešovou. Rozhodli jsme se proto, že budeme žádat náhradu škody přímo na těchto osobách. Ony porušují zákon, ať tedy nesou osobní důsledky svého nezákonného jednání,“ naznačuje další postup postižených podnikatelů Leo Peterka.

KDO CHCE PSA BÍT…

Že se skutečně nejedná o ojedinělé případy ze strany pracovníků místního finančního úřadu, dokládá i případ Romana Vaňkáta. Ten má jako fyzická osoba v Podbořanech pronajatou čerpací stanici, kde zároveň prodává doplňkový sortiment. V květnu 2004 mu přišla do firmy kontrola, a opět, jako v dalších případech, zavedli kontroloři vůči němu pomůcky. Šetření probíhalo téměř rok, a to i přes opakované výzvy Vaňkátova daňového poradce, že probíhá nezákonně.

„Výzvy sice byly zaprotokolovány, ale pan Suchánek se tomu jenom smál,“ vzpomíná Vaňkát.

Finanční ředitelství v Ústí nad Labem sice jeho odvolání proti doměření daně z příjmu i DPH zamítlo, ale krajský soud mu dal v únoru 2006 za pravdu. Přestože rozsudek ústeckého soudu měly oba finanční úřady k dispozici, další kontroly s toutéž problematikou probíhaly nadále.

Znovu a znovu byl pan Vaňkát postihován za tytéž věci, které již soud označil za nezákonné.

Finanční úřad se dokonce po roce vrátil k tomu, co již bylo předmětem předchozí kontroly, a to i přes to, že tuto praxi v podobných případech zakázal Ústavní soud.

NEUVĚŘITELNÉ SE STALO REALITOU

A okolo čeho se celý spor točil? Podstatou sporu bylo to, zda reklama, kterou podnikatel používá, slouží k jeho podnikání a do jaké míry je účinná. Finanční úřad nechtěl uznat zvolenou reklamu za daňově účinný výdaj. „K použité reklamě byla nafocena i na videu zachycena příslušná dokumentace jako důkazní prostředek. Finanční úřad přitom zpochybňoval velikost této reklamy, to, že na ní nebyla zachycena celá adresa provozovny a podobně,“ vypočítává pan Vaňkát důvody, pro něž mu finanční úřad odmítl uznat náklady na reklamu. Finanční úřad také požadoval doplnění reklamy o místo bydliště podnikatele. Ten totiž bydlí jinde, než má provozovnu. Berňák rovněž namítal, že obchodní jméno bez všech dalších náležitostí může být zaměnitelné za jiné podnikatelské jméno, a mohl tak nevědomky nebo vědomě propagovat činnost někoho jiného, ačkoli firma Roman Vaňkát, čerpací stanice, je nejenom v Podbořanech, ale v celé České republice pouze jedna.

Další námitky se týkaly například toho, že jako provozovatel -nájemce, a ne majitel čerpací stanice a vlastník pohonných hmot propagoval kromě svého zboží i zboží jiného subjektu než vlastní a dokonce, že „reklamní nápisy nejsou zaměřeny na širokou veřejnost“. Soud v polovině března letošního roku rozhodnutí finančního úřadu i ředitelství zrušil a dal za pravdu žalobci, tedy panu Vaňkátovi.

MARNÁ PETICE

Postupy finančního úřadu a rozsah jeho podivné činnosti vedl místní podnikatele k tomu, že v roce 2004 sepsali petici a poslali tehdejšímu ministru financí Bohuslavu Sobotkovi. V petici se konstatuje, že finanční úřad nepostupuje v souladu se zákonnými předpisy. „Zdejší správce daně nejenže nerespektuje příslušné daňové předpisy, ale rovněž ani metodické pokyny a soudní judikáty,“ prohlašují autoři petice. Především jim vadí, že finanční úřad používá v rozporu se zákonem pomůcek či to, že vydává výzvy, na něž nemůže daňový subjekt odpovědět.

„Prohlašujeme, že správce daně takto postupuje zcela účelově, a již od začátku celého řízení pouze s cílem, aby si nalezl jakýkoli důvod k přechodu na pomůcky. Rovněž částky základu daně vyplývající z pomůcek jsou naprosto absurdní a ani v nejmenším neodpovídají skutečnému stavu věci a podmínkám v Podbořanech.“ Podle místních podnikatelů nikdy také nedošlo k využití možnosti, kterou upravuje zákon, a to v případě, že nelze daňový základ spolehlivě stanovit ani podle pomůcek, aby se tak stalo dohodou mezi daňovým subjektem a správcem daně.

V odpovědi na petici uvedl bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka, že petiční výbor není daňovým subjektem, takže mu nemůže odpovědět, a že považuje společné jednání, k němuž jej místní podnikatelé vyzvali, za bezpředmětné. Podnikatelé ani místní samospráva nebyli seznámeni s výsledky kontroly, kterou zde na základě petice provedlo Finanční ředitelství v Ústí nad Labem.

O výsledku kontroly se lze tudíž jenom dohadovat. Že ale vše v pořádku rozhodně není, vyplývá z vyjádření náměstkyně ministra financí Dany Trezziové: „Je třeba přiznat, že finanční úřad v Podbořanech v některých svých úkonech opravdu pochybil. Na tato pochybení poukázalo a v rozhodování zohlednilo nadřízené Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, některé úkony jako chybné vyhodnotil až Krajský soud v Ústí nad Labem. Na základě těchto zjištění byla přijata opatření jak na úrovni finančního úřadu v Podbořanech, tak na úrovni Finančního ředitelství v Ústí nad Labem. Na úřadě se jedná o opatření organizačního charakteru, na ředitelství v oblasti metodického řízení. Účinnost těchto opatření se v současné době vyhodnocuje.“

Rozporuplná a problematická jsou i další fakta a vyjádření. „Správce daně (tedy i finanční úřad v Podbořanech) k doměření daně podle pomůcek může přistoupit až poté, co nesplní daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých zákonných povinností a daňovou povinnost nelze stanovit ani na základě jiných důkazních prostředků. Pokud kterýkoliv daňový subjekt (včetně daňových subjektů z Podbořan a okolí) předloží důkazní prostředky neúplné, rozporné či s jinými závadami takového charakteru, že nelze stanovit daňovou povinnost dokazováním, pak nezbývá než stanovit daň pomocí pomůcek,“ píše ve svém stanovisku náměstkyně.

Jenže ono dokazování mohlo být těžko provedeno, jestliže soud konstatoval, že „ze strany finančního úřadu došlo k záměrnému nevypořádání se s předloženými důkazy“. Trezziová rovněž argumentuje tím, že ta rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, která nebyla ve prospěch daňových subjektů, jimi byla napadena kasačními stížnostmi podanými k Nejvyššímu správnímu soudu.

„Tento soud všechny kasační stížnosti podané daňovými subjekty zamítl a potvrdil rozhodnutí krajského soudu, finančního ředitelství i finančního úřadu,“ tvrdí náměstkyně. Podle podbořanských podnikatelů se tak ale stalo v případech, kdy dovolání bylo podáno pozdě, po vypršení lhůty. Bohužel se nepodařilo ani přes urgence získat vyjádření, kolik soudů finanční úřad v Podbořanech vyhrál, a kolik naopak prohrál.