Cedulku s nápisem „Nepřítel naslouchá“ si mnozí pamatují z dob své základní vojenské služby. Nepřítele tehdy zajímalo i to, kolik žere Praga V3S. Dnes je to trochu jinak. To, že občas našemu telefonu naslouchá někdo, komu jsme netelefonovali, vědí mnozí žurnalisté, zabývající se citlivými kauzami, už dávno. Nakonec, když se novinář baví s člověkem, o němž ví, že je vyšetřován, měl by mít dost intelektu, aby vnímal, že jeho slova jsou nejspíše kdesi vypalována na cédéčko. Někdy z toho pramení i určitý stihomam.
Oficiálně zveřejněné statistiky potom ukazují, že sledovací technika u nás opravdu nezahálí, na rozdíl od řady jiných zemí. To by nebyl asi až takový problém, i když pozitivního na tom k nalezení asi nic nebude. Horší je, že jen slepý a hluchý by si nevšiml, že informace shromážděné podobným způsobem se objevují během různých mediálních kauz v posledním roce či dvou více než kdykoli před tím. A především se objevují v podobě přímo přepsaného záznamu, který není přístupný zdaleka kde komu. K celonárodnímu překvapení v době předvolební se takto objevily v různých novinách odposlechy výhradně představitelů ODS. A zajímavé hovory šéfa opozice Mirka Topolánka se na stránkách novin objevily vzápětí poté, co byla odejita z funkce nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová a stala se kandidátkou na ministra spravedlnosti za ČSSD. Právě na jejím úřadě a pod jejím dohledem byla jedna sada inkriminovaných cédéček pečlivě střežena.
Přesto je skandál vyvolaný střelbou ministra vnitra Ivana Langra od boku, dost mimo mísu. Oč lepší by bylo věc nejprve potichu vyšetřit a pak předložit veřejnosti i s důkazy. Takhle je to jen další mlácení kladivem do politických vyjednávání v době, kdy se Vlastimil Tlustý snaží hodinářským šroubovákem uvést kolečka do pohybu. Nebo že by šlo spíše o to kladivo než o velké ucho?
