Střešní restauraci v InterContinentalu chce luxusní hotel vrátit na gastronomickou mapu Prahy
Hotel InterContinental býval nejluxusnější a také nejdražší pražský hotel. Automaticky tu bydleli slavní herci i popové hvězdy a stejně tak státníci. A neméně exkluzivní bývala i zdejší restaurace s centrálním krbem a souborem dřevěných plastik s názvem Začarovaný les. Hodovali tady nejen velký italský jedlík Pavarotti nebo američtí klauni Kiss. Jenže koncem 90. let začal lehce brutální betonový hotel, dostavěný v roce 1974, ztrácet dech i exkluzivitu.
Celý ten Začarovaný les tak zůstal trochu začarovaný v minulosti. To chce nyní změnit renovovaná restaurace Zlatá Praha, k níž patří i prostorná střešní terasa s výhledem na letenský Hanavský pavilon, Pražský hrad i Staré Město. Právě ta je zdejší největší komparativní výhodou, jak by řekli ekonomové: Praha má střešních restaurací pořád nedostatek.
Nový interiér dostala i vnitřní část Zlaté Prahy. Vše je nápadně lehčí a světlejší podobně jako moderní kuchyně. Tu v restauraci nově vede kuchařský světoběžník Roman Dolejš: důraz je kladen na české suroviny a moderně pojatou českou kuchyni, kdy foie gras mezi předkrmy jsou spíš francouzskou výjimkou potvrzující domácí pravidlo; menu totiž jasně dominují jídla jako králičí roláda, pečený vepřový bok, pečený jehněčí hřbet nebo filet z candáta.
Hlavně Česko
Mohli byste ale přijít i jen kvůli chlebu. Ano, chodit do InterContinentalu na chleba do devátého patra zní jako výsměch, mají ho tady ale prostě výborný.
A také jiný než v ostatních restauracích; chleba ve Zlaté Praze je tmavý, křupavý a plný chuti, což se bohužel nedá říct o filetu z lososovitého pstruha taženém ve včelím vosku, mém prvním předkrmu.
Samotné rybí maso je sice jemné, šťavnaté a vláčné jako vosk, celému aranžmá ale nějak chybí výraznější chuť.
To foie gras marinovaná v portském víně a podávaná s domácí brioškou, jahodovým želé a pečenou hruškou jsou pravý opak! Dostat tolik hutnější chuti i svěží a lehké čerstvosti do malého předkrmu chce profesní umění a zkušenost.
Jedl jsem ve Zlaté Praze i králičí roládu se slaninovým krémem a pečený jehněčí hřbet v bylinkové krustě s jarní cibulkou a obě jídla výstižně charakterizují novou Zlatou Prahu: nečekejte tady žádnou světovou modernu ani extravaganci, ale spíš solidně zvládnutou českou klasiku. A totéž platí i pro vinný lístek.
Nabízí důstojný průřez celým světem včetně rozlévaných vín. Takže když si zrovna chcete dát dobrý severoitalský Pinot Grigio, přinesou vám sklenku Aloise Lagedera.
Zpátky do extraligy?
My Češi jsme kapřím národem, ve Zlaté Praze ho v menu ale nenajdete, i když se chlubí domácími surovinami; místo něj tu dělají candáta, bez diskuse jednu z nejlepších sladkovodních ryb. Jemný filet z něj se pomalu peče a podává s omáčkou z ryzlinku, sépií a hráškem a vytknout mu můžete snad jen to, že ho není víc. Protože by ho nikdy nebylo dost. Ryba je upečená do delikátní křehkosti, aniž by ji ovšem v kuchyni zbavili přirozené šťavnatosti. A se stejnou střízlivostí ji i servírují, takže na talíři nemáte zbytečné cetky.
Nová Zlatá Praha je určitě důstojným úkrokem InterContinentalu do gastronomické současnosti. Hotel už sice nehraje extraligu, přinejmenším jeho nová restaurace se k ní ale znovu blíží. A zdejší terasa je prostě jedna z nejlepších! Už proto, že široko daleko žádná jiná není.
Restaurant Zlatá Praha InterContinental Prague Pařížská 30, Praha 1 T: 296 630 914 www.zlatapraharestaurant.cz Otevřeno Po–Ne: 17.00–24.00
O autorovi| Petr Holec, holecp@mf.cz
