Ve volbách pomohu čtyřkoalici, říká vydavatel Annonce
Josef Kudláček (50) – Vyučil se tiskařem–grafikem v závodech Svoboda. V roce 1980 kvůli nesouhlasu s poměry v komunistickém Československu emigroval přes Maďarsko a Jugoslávii do západního Německa. V Bonnu se pokusil otevřít restauraci, pro neshody kvůli pronájmu zůstal čas bez práce. V roce 1983 začal podomácku vydávat inzertní noviny Annonce, časem se stal úspěšným podnikatelem. V roce 1990 se vrátil do Československa a s Annoncí ovládl a stále ovládá zdejší trh periodik s řádkovou inzercí. Koupil Občanský deník (1991), změnil jeho název na Český deník, kvůli ztrátám přešel na Český týdeník, jejž zastavil roku 1996. Na podzim 1993 inicioval vznik Demokratické unie. Dvakrát se oženil, má tři děti, žije sám. V úterý 21. srpna oslavil padesátku.
EURO: Dlouhá léta jste byl pokládán na naší politické scéně za nezkrotného bouřliváka. Teď se zdá, že jste se stáhl do pozadí a věnujete se jen byznysu. Jako byste zatrpkl.
KUDLÁČEK: Nijak jsem se nezklidnil a ve svých názorech jsem naprosto konzis–tentní. Akorát jsem pochopil, že příliš nahlas křičet a narážet hlavou do zdi nemá smysl. Největší problém této země – řečeno mým slovníkem – není v prolhanejch šmejdech a grázlících, kteří se nacpali do politických funkcí. Ti jsou totiž všude na světě. Problémem je, že si to čeští občané, voliči, nechají líbit. Stále si myslím, že hlavním viníkem nynějšího stavu v zemi je ODS, respektive Václav Klaus. Zprofanoval pravicovou politiku, pojem pravice. Všichni soudní lidé v této zemi to vědí. Potíž je v tom, že jsou v minoritě.
EURO: Váš vztah k Václavu Klausovi byl v počátku velmi přátelský. Pamatujete si přesně, kdy přestal být vaším favoritem?
KUDLÁČEK: To se nestalo v jeden konkrétní den. Bylo to koncem roku 1993, v době, kdy jsem do Českého deníku, který jsem tehdy vydával, napsal článek „Pravice na rozcestí . Nemohl jsem pochopit, jak může šéf strany, do níž drtivá většina pravicových voličů vkládá své naděje, dělat takové kiksy. Teprve s odstupem několika let jsem zjistil, že to má různé souvislosti, ač určitě nepatřím k těm, kteří vidí za každým křovím indiána. Tím chci říct, že Klause nepovažuji za něčího agenta, on je pouze nezměrně namyšlený nabob, který není schopen přijmout kritiku. Není také státník. Je to politik v tom nejubožejším slova smyslu – bojuje o moc pro moc. Tato země jako každá jiná potřebuje ale státníky. Tím je přes všechny své chyby ještě snad Václav Havel, ale rozhodně ne Václav Klaus. O Miloši Zemanovi už raději vůbec nehovořím…
EURO: Řekl jste to někdy Václavu Klausovi osobně, z očí do očí?
KUDLÁČEK: To je zajímavá otázka. Nikdy jsem neměl tu čest či smůlu, nebo jak to nazvat, se s ním osobně vidět. Jednou to bylo doslova na spadnutí. Právě v roce 1993, kdy se rozešel s Českým deníkem. Psal k nám tehdy pravidelně své sloupky. Poté, co jsem jej začal opatrně kritizovat z takové přátelské pozice. Pár týdnů to vydržel a pak poslal do novin svůj poslední příspěvek. Oficiálně se rozloučil, že už to nejsou noviny pro něj. To byl ten moment, kdy jsem kontaktoval jeho sekretariát a byl domluven termín setkání. Chtěl jsem si to s ním vyříkat. Klaus potom ještě poslal jeden fax, kde nějak velice zle zareagoval. Já jsem následně schůzku stornoval. Klausova sekretářka z toho byla úplně paf. Nechápala, jak jsem si mohl dovolit zrušit schůzku s velkým Václavem Klausem! Jsem nakonec rád, že to tak dopadlo. Bůhví, jak by to setkání skončilo, protože jsem člověk, který říká věci zcela na rovinu. To je také důvod, proč nejdu do politiky. Nedovedu si představit, kdyby mě zvolili za poslance a já bych o přestávce stál u parlamentního baru ve frontě na kafe za Klausem. Asi bych to „nevydejchal . Mohlo by dojít k různým slovním a možná i jiným inzultacím. No, a to by mě pak asi rychle zbavili imunity…
EURO: Koho byste volil v příštích volbách?
KUDLÁČEK: To nejmenší zlo. Neexistuje ideální strana a ideální politik. Nejmen–ším zlem v mých očích je nyní čtyřkoalice, při všech nedostatcích a při vší nenormál–nosti tohoto spojení. Čtyřkoalice je nenor–mální spojení, ovšem je odpovědí na daleko nenormálnější spojení, lépe řečeno perverzní opoziční smlouvu.
EURO: Říkáte, že byste nemohl působit v politice, ale nedávno jste se stal členem Demokratické unie. Do politiky jste tedy aktivně vstoupil.
KUDLÁČEK: Demokratickou unii jsem pomáhal zakládat. V dobách jejího vzniku se jí říkalo – s negativním podtextem – že to je ta Kudláčkova strana. Z toho důvodu jsem do ní raději nevstupoval. Až někdy před rokem jsem symbolicky vstoupil jako řadový člen. Nikdy víc než řadovým členem nebudu. Nejsem politik. Politika je běh na dlouhé trati. Politik musí umět říkat, co si nemyslí, a neříkat, co si myslí. To já nedokážu. Takže jsem řadovým členem a příznivcem DEU a vlastně i čtyřkoalice. Mimochodem, čtyřkoalice je z velké části dítě předsedy DEU Ratibora Majzlíka, který ji inicioval.
EURO: Dnes hovoříte o panu Majzlíkovi s úctou, ale v únoru 1998, po „sarajevském atentátu , jste se do něj tvrdě obul. Kritizoval jste jej za jeho prohlášení, že pro DEU je ODS lepším partnerem než Unie svobody a ODA. KUDLÁČEK: Vím, na co narážíte. S odstupem času ale musím panu Majzlíkovi složit za všechnu jeho práci poklonu. Za to, že vydržel a převedl ten náš houf přes údolí smrti. Pokud vím, tak Majzlík tehdy považoval z taktických důvodů za nutné sejít se s Klausem a navenek signalizovat jistou vstřícnost. Později mi to vysvětlil a musím uznat, že to byl opravdu taktický záměr. Vyprovokoval tím totiž Josefa Luxe, šéfa lidovců, ke kontaktu s ním. Já i spousta dalších příznivců DEU jsme to zpočátku nechápali. Lux pak ale skutečně Majzlíka vyhledal, začali se pravidelně stýkat, a to byl zárodek čtyřkoalice.
EURO: Do DEU jste investoval na české poměry nevídaný objem peněz. Kolik vás již stála?
KUDLÁČEK: Celkem ta pomoc dělala asi osm milionů korun. Jedna věc byly přímé půjčky DEU na všelijaké kauce. Na to byla sepsaná smlouva a zhruba z poloviny užjsem peníze dostal zpátky. Druhou část dostanu také, je to smluvně zajištěné. DEU má nyní díky čtyřkoalici už lepší finanční situaci. Celková podpora této strany však byla daleko větší a daleko dražší. Spočívala totiž i v tom, že jsem dlouho držel nad vodou Český deník a posléze Český týdeník. Náš rozchod s Klausem byl signálem pro různé reklamní agentury a podnikatele, že už nejsme „košer a není vhodné u nás inzerovat. V průběhu zhruba půl roku šly noviny z plusu do hlubokého minusu. Normální reakcí vydavatele by bylo zastavit vydávání. Jenomže právě kvůli DEU jsem je ještě několik let dotoval z výnosů ziskové Annon–ce. To byla ta největší podpora DEU. Těžko odhadnout kolik to bylo milionů – dvacet, možná třicet. Ale to už je uzavřená kapitola. Samozřejmě tyto peníze nikdy zpět nedostanu.
EURO: Blíží se volby. Hodláte se finančně podílet na kampani čtyřkoalice?
KUDLÁČEK: Bude–li volební štáb čtyřkoalice souhlasit s mojí nabídkou, tak bych chtěl někdy od podzimu pravidelně, jednou týdně, v jednom z vydání Annonce otiskovat její kompletní volební program. Řekněme, že by byl každé pondělí, pořád ve stejném dílu Annonce, na střední čtyřstraně. Moje nabídka platí, ale musí se k tomu vyjádřit celé čtyřkoaliční grémium.
EURO: Annonce je inzertní médium. Nestýská se vám po vydávání klasického deníku? KUDLÁČEK: Musím se přiznat, že mám každý týden několik telefonátů, dopisů či návštěv čtenářů a nesčetněkrát jsem jimi byl žádán, abych znovu začal něco vydávat. Ovšem to už není jen věcí know–how, ideálů a chtění, to je také ekonomický problém. Už není začátek devadesátých let, kdy kupoval noviny každý, dokonce ne jedny, ale dvoje, troje. Dnes už jsou lidé, hlavně ti slušní, politikou znechuceni. Není tu prostor na vznik nového periodika. Ani náhodou.
EURO: Můžete o někom z českých politiků říci, že je to váš přítel?
KUDLÁČEK: Mám spíše málo přátel, ale to přátelství je zase hlubší. Nepatřím k těm, kteří vymetají recepce a party, i když pozvánek bych měl dost. Nechce se mi tam. Většinou tam chodí stále stejní lidé, stejní hochštapleři. To není moje parketa. Co se týče politiky, kontakty se zužují pouze na DEU. Tvrdím, že pokud je nějaký člověk opravdu slušný a pravicově smýšlející, v jiné straně ani být nemůže, snad s výjimkou Unie svobody. Bohužel ta je zatížena spoluprací či spíše kolaborací s ODS. Například Jan Ruml je sympatický muž, s rovnou páteří. Nechápu ale, jak mohl člověk se zdravýma očima, ušima a mozkem sedět tolik let za jedním stolem s Václavem Klausem a tolerovat to, co se v ODS za zavřenými dveřmi dělo. Rumla znám osobně, ale nestýkáme se.
EURO: Váš životní příběh je podobný příběhu senátora Václava Fischera. S ním udržujete kontakt?
KUDLÁČEK: Měl jsem možnost pana Fischera poznat osobně v době, kdy vznikla opoziční smlouva. Politicky a názorově jsme si docela padli do noty. Jenže on je jiná povaha. Na rozdíl ode mě má schopnost se umírnit, ukáznit. Nemohu však nevyužít příležitost a nevyjádřit svůj úžas, nebo skoro znechucení nad jistým obratem pana senátora. Mám na mysli jeho nadbíhání Klausovi a ODS. Nechci říct, že se z Václava Fischera stal můj nepřítel. Vůbec ne, minimálně v té jeho podnikatelské oblasti ho nadále obdivuji, opravdu dosáhl něčeho, čeho já ne. Ale rozčaroval mě ten jeho obrat. Nedovedu si to vysvětlit.
EURO: Jak inzertní Annonci zasáhla doba internetu, která lidem umožňuje oznámit nabídku nebo poptávku okamžitě, když tištěné médium to zdaleka tak rychle neumí? KUDLÁČEK: Internet je úžasná věc pro toho, kdo potřebuje informace z celého světa. Ale v mých očích není toto médium od začátku ničím jiným než další rovinou v komunikaci. Stejně jako kniha, film, rozhlas, televize, video. Nikdy to nové bezezbytku nevytlačilo to staré. V Annonci je vývoj dobře vidět: Když jsme začali, tak 90 procent inzerátů nám chodilo na kuponech, deset procent telefonicky. Dnes k nám 70 až 75 procent inzerátů přichází internetem a hlavně formou SMS. Zbytek jsou kupony a telefony. Na internet má ovšem přístup stále ještě relativně málo lidí, osm až deset procent. Absolutní většina inzerentů nadále potřebuje papír, a proto je náš náklad tak vysoký, že už ani v takhle malé zemi nemůže dál růst. Časem možná poklesne. Samozřejmě ale i my máme velmi navštěvovaný internetový server.
EURO: Zlepšují se Annonci hospodářské výsledky, nebo zhoršují?
KUDLÁČEK: Do loňského roku jsme měli stabilní nárůst. Dost značný. Ale loni nastal velký útlum. Udělali jsme strategickou chybu, když jsme přešli na deník. Díky tomu jsme se sice dostali do deníkové distribuce a umožnilo nám to konečně výrazně posunout uzávěrku, jenže na trhu toho bylo moc, nevzal to. Koncem loňského roku jsme zase přešli na tři čísla týdně plus sobotní souhrn a zaplaťpánbu se nám podařilo udržet zkrácení uzávěrky. Ekonomické výsledky loňského roku nebyly zrovna slavné. Nebyli jsme v minusu, ale zdaleka to nebylo tak dobré jako ty roky předtím. Ale o to lepší jsou výsledky letos. Máme násobky toho co dříve, takže nám to umožňuje investovat zase do techniky a do internetu.
EURO: Jak je to s vaší Annoncí v Německu?
KUDLÁČEK: Tam to byl od roku 1983 opravdu běh na dlouhé trati. Mockrát jsme finančně stáli, obrazně řečeno, zády u zdi. Trvalo tak pět let, než se titul skutečně etabloval a začal slušně vydělávat. Existuje dodnes, vychází zhruba v oblasti Bonn, Kolín nad Rýnem, Cáchy a jižní Porúří, zahrnující 3,5 až čtyři miliony obyvatel, a i tam máme konkurenci. Prosperuje dobře, ale není to v takových objemech jako tady. Počtem zaměstnanců, obratem i ziskem představuje asi třetinu české Annonce. Obhospodařuje ji a dozoruje moje bývalá životní partnerka. Ona žije tam a já tady, takže jsme si to rozdělili. Ale majetkově jsme propojeni, oba subjekty vlastníme spolu.
EURO: Proč už v Annonci nevychází v záhlaví známá věta, že Klaus a Zeman jsou prolhaný šmejd?
KUDLÁČEK: Děkuji za postřeh! Vyšla naposled při třetím výročí opoziční smlouvy. Když jsem ji psal, byl to takový zoufalý výkřik a doufal jsem, že budu v zápětí obžalován za nactiutrhání a budu mít možnost u soudu dokazovat, že Klaus a Zeman jsou skutečně prolhaný šmejd. Těšil jsem se na to, ale nikdo mě nezažaloval. Víte dobře, za jaké nesmysl–né maličkosti se jinak u nás běhá k soudu, a teď kupodivu nic! Je to možná do Guinessovy knihy rekordů. Nikde na světě nevyšla taková dehonestující věta na dva vrcholné politické činitele v celkovém nákladu 37 milionů výtisků. Když jsem větu stáhl, řekl jsem si, už se to přežilo. Tři roky to tam bylo a stejně se nic nezměnilo.
EURO: Podnikání je racionální činnost. Jak se slučuje s vaší nespornou emocionalitou? Zdá se být téměř zázrak, že váš podnik dokáže vydělávat.
KUDLÁČEK: Řada lidí se mě ptala, jestli si uvědomuji, jak mi ta větička v záhlaví škodí obchodně. Když se nad tím zamyslím, samozřejmě musím připustit, že nejeden inzerent, který by jinak v Annonci inzeroval, tam nejde, protože tam byla ta řádka proti Klausovi a Zemanovi. Ale já vám něco řeknu, mně je to úplně jedno. Dosáhl jsem v životě daleko víc, než jsem kdy doufal. Kdybych byl na podpoře v nezaměstnanosti, tak bych si to asi nedovolil. Já ale nemusím mít ještě o jednu vilu nebo mercedes víc. Mám jiné priority: například zdraví. Samozřejmě se chci materiálně postarat o sebe a o rodinu. Ale hned na dalším místě žebříčku je život ve slušné zemi, kde je slušná vláda. Nechci, abych vypadal jako Mirek Dušín – občas vkročím do ulice na červenou, žádný zázrak nejsem – ale když vidím míru obludnosti, lží a grázlovin, co se dějí tady, kde se privatizovalo systémem zhasnu a nakraďte si, nemůžu mlčet. Určitě jsem vydělal o nějaký milion méně, než jsem mohl, ale je mi to úplně jedno. Dovolím si tvrdit naopak, že ten, kdo by výhodně prodal nebo koupil byt přes Annonci, ale zarytě to neudělal, protože jí vydává ten ,zlej Kudláček, tak by s tím měl problémy spíš on a ne já.
