Kapitola CI
Vyznamenání
Prezident republiky Václav Klaus a Livia Klausová měli tu čest pozvat Stanislava Grosse a jeho manželku Šárku na slavnostní recepci pořádanou u příležitosti státního svátku České republiky. Expremiér, který letos náhle a pohádkově zbohatl díky podezřelému obchodu s akciemi firmy Moravia Energo, pozvání s radostí přijal a 28. října se objevil s manželkou ve Španělském sálu Pražského hradu. Jejich přítomnost vyvolala u mnoha hostů přinejmenším pohoršení. Je sice zvykem zvát na tuto jedinečnou událost všechny bývalé premiéry, ale není to povinností! Prezident si ještě nadto s Grosse na slavnostní recepci hezky popovídal. O čem asi? To se nedozvíme. Vlastně je to jedno. Důležité je, že s ním mluvil. Po tom všem… Prezident Klaus buď neví, kdo mu chodí jako čestný host na přidělování vysokých státních vyznamenání, anebo také žije v domnění, že zbývající hrstka slušných lidí v této zemi nestojí ani za to, aby se zamyslel, co je vkusné a co ne. Ta hrstka slušných se domnívá, že s Grossem se po tomto temném obchodu nemluví a snaží se přinutit vládní politiky, soudy a policii k činnosti v expremiérově nejnovější kauze. Leč prezident nechá klidným svědomím drzého zbohatlíka přihlížet tomu, jak například pětaosmdesátiletý hrdina československé zahraniční armády Stanislav Hnělička přebírá Řád bílého lva. Co si má asi myslet takový voják, skutečný hrdina, jenž nasazoval život za vlast v bláhové naději, že ti, za které bojuje, budou srovnatelně poctiví a stateční jako on? Například: „Jsem já to ale vůl. Místo abych někde válčil, mohl jsem si nakrást v politice a s libým úsměvem se dívat, jak dávají medaile blbečkovi, co to za mne odbojoval.“
Dobře nám tak!
Strefovali jsme se do policejního plukovníka Kubice. Nelíbila se nám jeho jemná povaha a citlivost, s níž hrdinně snášel různé ústrky. Od svých nadřízených, kteří se zlomyslně starali o to, jestli dělá to, co má. Přímo šikanu od inspekce, jestli to dělá tak, jak má. A přímo pomluvy od opozice, že nedělá to, co má, a dělá, co nemá. Jednomu by se z toho mohla hlava rozskočit, a tak radši jde do civilu. Kariéru končí v okamžiku, kdy média ohlašují další grandiózní úspěch jeho útvaru: zadržení prodejců „červené rtuti“. Podíváme-li se však na tento případ blíže, zjistíme, že bude nutno nejdříve zaujmout stabilizovanou polohu, aby se nám něco nestalo.
Deklarovaný „úspěch“ totiž naprosto příznačně (až přízračně) odráží páně plukovníkovy policejní kvality a vrhá stín na celý jeho útvar. Jeho podřízení totiž prý půl roku (!) sledovali čtyři Slováky, kteří chtěli prodat takzvanou červenou rtuť. Laikovi to asi nic neřekne, ale při zaslechnutí této informace asi řvou smíchy i elévové z nástupních kurzů, tedy zpravodajských určitě. Červená rtuť, to byl hit před patnácti lety, kdy ji hledaly všechny zpravodajské i bezpečnostní služby tehdejšího Československa, než se zjistilo, že látka s uváděnými fyzikálními vlastnostmi reálně vůbec nemůže existovat! Ještě se však kvůli tomu téměř stačily postřílet zásahové policejní jednotky na letišti v Mošnově při nekoordinovaném zásahu, který vešel do historie největších blamáží a omylů.
„Existuje několik verzí její existence. Jedna z nich je ta, že měla být součástí rozbušek jaderných zbraní v bývalém Sovětském svazu,“ uvedl prý vedoucí odboru obchodu se zbraněmi ÚOOZ Jan Svoboda. To už umdlévají bránice i uklízečkám na BIS. Takovým expertům se říká „zadarmo drahý“. Aniž bychom přeceňovali význam formálního vzdělání pro policejní práci, možná se zde opravdu projevuje neobyčejná nízká průměrná vzdělanost příslušníků ÚOOZ.
I paní útvarová mluvčí Kosinová se tradičně blýskla. Aby zpráva o úspěchu dostala grády, zveřejnila, že při zákroku byla „speciálními přístroji“ přímo na místě naměřena přítomnost stopového zdroje alfa záření! Problém je, že pozdější rozbor ve Státním úřadu pro jadernou bezpečnost radioaktivitu nepotvrdil. To musely být opravdu speciální přístroje!
Plukovník Kubice nás krmí historkami tohoto kalibru, aby ukázal, že jeho odchodu budeme litovat! Nutno poznamenat, že o určité lítosti může být v této souvislosti řeč, totiž, že Kubicův odchod trvá již příliš dlouho.
To nejzajímavější nás však teprve čeká! Jeden bývalý detektiv z ÚOOZ už skončil u Pitra, kampak asi zamíří ti ostatní? To se teprve ukáže, ke komu měli a mají blízko. Skončí krásné řečičky a proklamace, teď půjde o živobytí. Uvidíme tedy, jak se hrdinní charakteři předvedou. Hrůzná, ale logická představa: Neskončí nakonec, bože chraň, v politice?
