Dny koaliční vlády jsou sečteny. Tak zní téměř unisono hlas českých médií. Osud vlády dávají komentáře do souvislosti s novým prezidentem. Je tomu však skutečně tak? Najde se vůbec někdo, komu by v tuto chvíli pád vlády posloužil?Před volbami do Poslanecké sněmovny na sobě nenechali současný prezident a premiér nit suchou.
Dny koaliční vlády jsou sečteny. Tak zní téměř unisono hlas českých médií. Osud vlády dávají komentáře do souvislosti s novým prezidentem. Je tomu však skutečně tak? Najde se vůbec někdo, komu by v tuto chvíli pád vlády posloužil?
Před volbami do Poslanecké sněmovny na sobě nenechali současný prezident a premiér nit suchou. „Vážený pane, zanechal jste zemi týden před Argentinou,“ vmetl Špidla do tváře Klausovi před televizními kamerami. „Jste leninista a fanatik,“ kontroval Klaus. Z obou politických protivníků se stali nepřátelé na život a na smrt. Soužití pravicového prezidenta s levicovým premiérem může být dramatické. Může skončit demisemi a předčasnými volbami. Může však také probíhat na důstojné úrovni, předpokládá to ovšem kromě politické tolerance i jisté osobní sebezapření. Klaus a Špidla. Šanci na přežití v politické aréně měl jen jeden z nich… Zdálo se, že to bude předseda koaliční vlády. Zatímco jemu vycházelo, na co sáhl, Klause kromě hrstky věrných odpisoval již kdekdo. To trvalo až do hlasování o povodňovém balíčku. Klausovi na nohy a zároveň Špidlovi do kolen pomohla svým hlasem jedna koaliční poslankyně. „Vstanou nové Marvanové,“ prohlásil Klaus tehdy prorocky. Na Vysočině se mezitím k útoku na Špidlu chystal Miloš Zeman. Kohabitace, tedy soužití vlády a hlavy státu z rozdílných politických stran, nebývá jednoduché. Přesvědčila se o tom již mnohokrát Francie i naši severní sousedé v Polsku. Česká situace je výjimečná v tom, že pravicového prezidenta zvolili levicoví poslanci. Soužití hlavy státu a vlády z opačné strany politického spektra je obvyklejší v zemích, kde je hlava státu volena přímo občany. Jedna z prvních vět, kterou Klaus po svém zvolení pronesl, vyjadřovala přesvědčení o možném dialogu se současnou vládou. Co by Klaus Špidlovým potopením získal? Nic. Ani ODS. Platí železné pravidlo, že síla, která vyprovokuje předčasné volby, z nich nevyjde jako vítěz. A šance ODS vyhrát příští volby v řádném termínu je díky Klausovi na Hradě mimořádně vysoká. Kam proto spěchat. Hladký chod politického systému bude pro nového prezidenta mnohem prospěšnější než jakákoli intrika, která by k moci vynesla jemu ideově bližší vládu. Stabilita politického systému je mez, kterou si musí uvědomovat i současná vláda. Pokud by ovšem spory v ní ohrozily či dokonce zcela znemožnily chod státní mašinerie a projevovalo se to destruktivním způsobem i na stavu ekonomiky, pak by zřejmě Klaus nezaváhal a pokusil by se o radikální řez. Pro vlastní potěšení však Špidlu nepotopí. Ani hypotetická vláda ODS, v případě vítězství v předčasných volbách, by to s vlastním prezidentem na Hradě neměla snadné. „Klaus jako učitel ví velmi dobře, že pokud má ve třídě své dítě, je na něj vyučující buď příliš hodný, nebo ho naopak posuzuje přísněji než ostatní. Nás by určitě čekalo to druhé,“ říkají dnes špičky ODS, kterým zatím stačí posty ve vládě stínové.
Co by mohl přinést Špidlův pád
- rekonstrukci vlády s nově jmenovaným premiérem z řad ČSSD
jmenování úřednické vlády s následným vypsáním předčasných voleb
Obě varianty by mohly (ale nemusely) být provázeny politickou destabilizací.
Důsledky případné politické destabilizace:
- zastavení reformních kroků *
oslabení koruny * odliv investorů *
problémy s referendem o vstupu do EU a možná i se samotným vstupem * rozklad etablovaných politických stran
vzestup radikalizmu
