Soudci povečeří na jedné lodi a zváží kompetenci prezidenta
Jako každým rokem touto dobou, vypluje i letos na hladinu Brněnské přehrady pronajatý výletní parník, na jehož palubě se budou veselit soudci a zaměstnanci Nejvyššího soudu České republiky a jejich hosté. Není jisté, zda toto vodní dostaveníčko, jež se připravuje na středu 6. září, poctí svou přítomností také soudci Ústavního soudu, kteří se už dva dny nato, 8. září, mají zabývat sporem předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové a prezidenta Václava Klause. Možná přijdou, možná ne. Tiché zátočiny Svratky pod hradem Veveří však tak či onak budou svědkem kuloárních debat, jestli Klaus směl, nebo nesměl letos v únoru Brožovou odvolat z funkce a jak moc výkonná vůbec může personálně ovlivňovat moc soudní. Při veřejném ústním jednání, kterého se dle informací týdeníku EURO chce osobně zúčastnit prezident a při němž naopak bude kvůli rekonvalescenci po nedávné autonehodě chybět Iva Brožová (zastupuje ji advokát Alexandr Nett), půjde totiž i o systémový precedens. Podrží Ústavní soud soudce proti exekutivě? Pokud ano, nepovede se zřejmě výkonné moci - ministerstvu a prezidentovi - odvolat už žádného z předsedů soudů. Ti by se stali nepotopitelnými - na rozdíl od Titaniku, jehož obrázek výmluvně zdobí pozvánku k lodnímu výletu soudců.
Klaus to v Brně nebude mít jednoduché. Někteří právníci navíc připomínají, že mnozí ústavní soudci jsou bývalými spolupracovníky, podřízenými či spolužáky Brožové, takže mohou jít žalující předsedkyni na ruku. Dalo by se prý uvažovat dokonce o jisté podjatosti.
Bouchlo to v únoru.
Odvolávací spor mezi prezidentem a předsedkyní Nejvyššího soudu (NS) trvá už neuvěřitelných osm měsíců. Začal letos 30. ledna, kdy Václav Klaus na žádost ministra spravedlnosti Pavla Němce odvolal Ivu Brožovou z funkce. Argumentoval přitom Němcovým tvrzením, že stav NS je „alarmující a neudržitelný“. Soud prý není schopen sjednocovat rozsudky soudů nižší instance, nezajišťuje předvídatelnost verdiktů a nezvládá svou agendu, zejména obchodní. Navíc se Klaus odmítl s Brožovou kvůli odvolání i jen setkat. Vláda věc projednala 1. února a prezidentovo rozhodnutí den na to kontrasignoval premiér Jiří Paroubek. Jenže oba nejvyšší ústavní činitelé narazili na nečekaný odpor.
Brožová namítla, že k jejímu odvolání nebyly žádné zákonné důvody, a rozjela protiakce. Na Klause a Paroubka podala správní žalobu a vzápětí i stížnost k Ústavnímu soudu (ÚS). Už 9. února jí vyšel Ústavní soud vstříc, když poměrně nestandardně vydal předběžné opatření, na jehož základě až do rozhodnutí proti odvolání zůstává Brožová ve funkci a vykonatelnost Klausova verdiktu se odkládá. Prezident to sice musel vzít na vědomí, ale nesouhlasil. Byla-li Brožová jednou odvolána, může se do předsednické funkce vrátit pouze novým jmenováním, nechal se slyšet. Klaus také vzápětí jmenoval soudcem NS Jaroslava Bureše, dlouholetého soupeře Brožové, jehož měl evidentně v úmyslu posadit do čela soudu. Právě v tom mu ale ústavní soudci předběžným opatřením zabránili. Navíc Brožová Burešovo jmenování zpochybnila s tím, že k němu nedala ministerstvu spravedlnosti souhlas. Přidělila Burešovi jednoduchou práci v evidenčním senátu, takže ani nemohl soudit. Mimochodem, Bureše odmítla vzít na Nejvyšší soud už v roce 2003, kdy se chtěl vrátit po své neúspěšné kandidatuře na prezidenta a po předchozím ministerském angažmá.
Červencová ouvertura.
Čekání na verdikt Ústavního soudu nečekaně zkomplikovala květnová nehoda, kdy Brožovou v Brně na přechodu pro chodce srazilo auto a byla těžce zraněna. Avšak už 11. července, čtrnáct dní po propuštění z nemocnice, se předsedkyně NS mohla radovat. Plénum Ústavního soudu drtivou převahou třinácti hlasů proti dvěma dalo zapravdu její stížnosti a zrušilo pasáž zákona o soudech a soudcích, kterou Klaus při odvolání Brožové použil. Důvod? Jde prý o nepřípustný zásah moci výkonné do moci soudní. Poměrně netradičně zaujal odlišné stanovisko předseda ÚS Pavel Rychetský, který tvrdil, že případ Brožové měl nejdříve posoudit Nejvyšší správní soud. Jiný pohled na věc měl i soudce Vladimír Kůrka a částečně i soudkyně Ivana Janů.
Otázka samotného odvolání či neodvolání Brožové však zůstala dál na stole, protože návrh na zrušení části zmíněného zákona byla jen součástí její ústavní stížnosti. Posuzovat ji však už nebude patnáctihlavé plénum, ale tříčlenný II. senát Ústavního soudu. Má teď ještě Klaus šanci na úspěch, nebo je další výhra „nepotopitelné“ předsedkyně předem jasná? Experti jsou opatrní. „Zdá se mi, že uspěje spíše paní Brožová,“ myslí si děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Aleš Gerloch, „a to hlavně kvůli již proběhlé změně zákona. Názor většiny ústavních soudců se přiklání ve prospěch ochrany soudců a nezávislosti justice, taková nálada tam teď vládne. Je ale samozřejmě možné vyjít i z toho, že prezident postupoval na základě normy, která v té době neústavní nebyla.“ Předpokládá však, že spor se nyní povede ze všeho nejvíc o dostatečnost důvodů k odvolání. „Zákon uvádí jenom dva: buď předseda soudu opakovaně neplní povinnosti při správě soudu, nebo závažným způsobem porušuje povinnosti,“ připomíná s tím, že písemně svého času prezident důvody Brožové skutečně nesdělil a byly prezentovány až ex post. „Procesní pochybení tam může být,“ myslí si Gerloch.
Nebezpečné známosti
.
Děkan pražské právnické fakulty uvádí, že kauza vyvolává mezi právníky diskusi, zda by nebylo rozumné v budoucnosti jmenovat šéfy soudů, a to včetně Nejvyššího soudu, na dobu určitou, jak je tomu například u členů Ústavního soudu. V současné praxi totiž ministerstvo spravedlnosti a prezident republiky předsedy soudů jmenují, ale odvolávat je mohou pouze z kárných důvodů.
V justiční metropoli Brně se v souvislosti se sporem Brožová versus Klaus spekuluje i jinak, méně seriozně. Předsedkyně Nejvyššího soudu má vítězství v kapse, protože má prostě mezi ústavními soudci řadu dobrých přátel a kamarádů, řekl týdeníku EURO například jeden státní zástupce z Nejvyššího státního zastupitelství, jenž se v prostředí brněnských soudců a právníků dobře vyzná a nepřál si zveřejnit jméno. „Všichni si hrají na nezávislost. Nikdo kamarádské vazby veřejně nepřizná, ale ony existují. Jsou kavárny a restaurace kolem Ústavního soudu, třeba Internacionál nebo Zemanova kavárna, v nichž skupinky soudců a jejich známých můžete denně potkávat. Také se dělají vzájemné společenské akce. Nejvyšší soud například pořádá takzvané parníky na přehradě, kde se opékají selata. Tam potkáte pomalu všechny soudce z Brna. A nejen okresního nebo krajského formátu,“ zdůrazňuje zástupce. „Třeba mé kolegy se právě tam kdysi bývalý šéf Nejvyššího soudu Otakar Motejl snažil získat pro svůj úřad. Ale setkání, při nichž se drbe nebo pletichaří, se konají během roku i jinde, třeba ve vinných sklepích,“ popisuje zákulisí života brněnských soudců, státních zástupců nebo advokátů zdroj týdeníku EURO.
Opatrná Brožová.
Reprezentativní účast na takzvaných „parnících“ pořádaných Nejvyšším soudem potvrzuje pod podmínkou anonymity i jeden ze soudců Nejvyššího správního soudu. Tvrdí však, že Iva Brožová nebo její manžel Jaroslav Brož – významný brněnský advokát - se těchto akcí nezúčastňují. „Ona je spíše samotářka, opatrná. Záměrně nechce být ovlivňována,“ vysvětluje soudce. „Setkával jsem se s paní Brožovou na různých recepcích, ale tyhle akce si hlídala už jenom kvůli svému manželovi, advokátovi,“ dodává.
O tom, že si soudci čím dál víc dávají na své kontakty pozor, mluví i jeden brněnský advokát. „Když se chci s nějakým jednáním schovat, je v Brně dost vhodných zákoutí a salonků, kam není vidět. Spíše někoho z branže potkám v Praze než v Brně. Navíc schůzky se soudci se organizovaly tak, že se k nim chodilo do kanceláře na návštěvu. Doby, kdy novináři nafotili skupinku soudců v hospodě, jsou pryč,“ popisuje.
Brno je malé.
Fakt, že Iva Brožová byla v letech 1993 až 1999 ústavní soudkyní, svádí k úvahám, že finále jejího současného sporu by tím mohlo být ovlivněno. Třeba už jen proto, že tři z patnácti dnešních ústavních soudců, kteří byli do ÚS jmenováni podruhé - jde o místopředsedu Pavla Holländera, Vojena Güttlera a Ivanu Janů -, bývali v devadesátých letech jejími kolegy. Místopředsedkyně Eliška Wagnerová v té době působila na Ústavním soudu jako asistentka. Přitom právě vazba a těsně propojená kariérní rošáda Brožové a Wagnerové možná stála u kořenů současného odvolávacího sporu s prezidentem Klausem. Od té doby je totiž Brožová vnímána jako člověk bývalého prezidenta Václava Havla.
Proč? S Eliškou Wagnerovou, údajnou známou Havlovy manželky, se pojí nástup Brožové k Nejvyššímu soudu. Nedlouho poté, co v roce 1998 Havel jmenoval Wagnerovou předsedkyní Nejvyššího soudu (po dvouletém působení v roli soudkyně), Brožová rezignovala na post ústavní soudkyně a v roce 1999 se stala soudkyní Nejvyššího soudu. Když v březnu 2002 Havel jmenoval Wagnerovou místopředsedkyní ÚS, vzápětí ustavil Brožovou do čela Nejvyššího soudu. A to navzdory protestům tehdejšího ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše a části odborné veřejnosti, že prý na tento post nemá dostatečnou autoritu v právnické obci. Řada svědků se shoduje, že mezi oběma ženami byly v té době kamarádské vztahy, ty však prý později postupně ochladly.
Na Ústavním soudu působí ovšem i někdejší spolužačky Ivy Brožové z Právnické fakulty bývalé Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, dnes Masarykovy univerzity v Brně. Z oficiálních životopisů na internetových stránkách soudu vyplývá, že to jsou soudkyně Dagmar Lastovecká a Michaela Židlická. S Židlickou měla Brožová, jak říká jeden brněnský advokát, později i trávit prázdniny na horách. Na půdě Nejvyššího soudu se Brožová v minulosti potkala i se současnými ústavními soudci Vladimírem Kůrkou a Františkem Duchoněm. Kůrka byl u Nejvyššího soudu soudcem v letech 1997 až 2005, Duchoň stál v letech 1995 až 2002 v čele občanskoprávního Senátu NS.
Každý zná každého.
Jenže znamenají tyto vazby něco víc než jen potvrzení, že rybník českých soudců je zkrátka malý a že ve čtvrtmilionovém Brně o sebe členové právnické komunity nemohou nezakopávat? Zvláště když ve městě působí právnická fakulta, kde leckdo vystudoval a kde má skoro každý nějaký úvazek. Například Brožová se mohla počátkem devadesátých let potkávat na akademické půdě s Michaelou Židlickou. Kontakty Brožové navíc jistě ovlivnilo, že už v letech 1975 až 1990 byla soudkyní Městskéko soudu v Brně a další dva roky místního Krajského soudu.
Oslovení experti pochybují, že by nastíněné vazby mohly být důvodem, aby Kancelář prezidenta republiky uspěla u soudu s námitkou podjatosti. „Na určité úrovni a v této branži se znají skoro všichni. Navíc podjatost by měli s předstihem oznamovat v první řadě sami soudci,“ řekl týdeníku EURO Vladimír Balaš z Ústavu státu a práva. Zdůraznil, že kauzu bude projednávat II. senát Ústavního soudu a že soudci Stanislav Balík a Jiří Nykodým k Brožové evidentně vazby z minulosti nemají. „Budou pod drobnohledem veřejnosti. Společenská kontrola tady funguje, jistě se budou snažit rozhodnout objektivně a dobře verdikt odůvodnit,“ doufá Balaš. Děkan Aleš Gerloch uvedl, že čistě profesní vazby z minulosti se za důvod k uznání podjatosti neuznávají. „To by se v malých městech vůbec nemohlo rozhodovat. Musely by být prokázány čistě osobní, kamarádské vztahy,“ domnívá se. Naopak místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera si myslí, že kdyby byla námitka podjatosti vznesena, dala by se považovat za důvodnou. Věc však s ohledem na její složitost nechtěl více komentovat.
Precedens.
Existuje však také případ, který by mohl ústavním soudcům v této kauze posloužit jako precedens. Roku 2000 se k Nejvyššímu soudu dostala restituční kauza, v níž jako žalobce figuroval právník (Oldřich Jehlička), který předtím býval několik let předsedou občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Vznikla tudíž obava, že soudci tohoto kolegia projednávající dotyčný případ by se mohli cítit podjatými. A Ústavní soud tehdy rozhodl, že věc mají rozhodnout soudci, kteří mají k dotyčnému nejvzdálenější poměr. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský týdeníku EURO sdělil, že kdyby některá ze stran sporu podala námitku pro podjatost, rozhodoval by o ní I. Senát ve složení František Duchoň, Vojen Guttler a Ivana Janů. „Pouhou skutečnost, že soudce studoval v tutéž dobu na stejné škole s účastníkem řízení anebo že s ním ve stejné době působil na pracovišti, bych v obecné rovině jako důvod vyloučení z řízení pro podjatost nepovažoval,“ předesílá Rychetský.
Klausův ministr a senátorka.
Je pravda, že stejným způsobem by o podjatosti některých ústavních soudců mohla uvažovat i Iva Brožová. Třeba Miloslav Výborný býval ministrem ve vládě Václava Klause a Dagmar Lastovecká působila v barvách Klausovy strany jako senátorka. Koneckonců většinu ústavních soudců do funkce navrhl a jmenoval Klaus. Iva Brožová je ze zdravotních důvodů mimo úřad, prostřednictvím svého manžela však k této problematice týdeníku EURO vzkázala, že žádné nadstandardní vztahy k ústavním soudcům z její strany neexistují. Zdůraznila, že spoléhá na objektivitu soudců a v případě pro ni nepříznivého výsledku je rozhodnuta se obrátit k nadnárodní soudní instanci.
Další vývoj ve sporu Klaus versus Brožová by ale mohly ovlivnit jiné dvě věci. „Nedivil bych se, kdyby věc nakonec skončila přeci jen u Nejvyššího správního soudu,“ předpovídá další vývoj bývalý soudce Nejvyššího soudu Zdeněk Sovák. To je scénář konvenující s Rychetského červencovým doporučením. Ústavní soud totiž stejně – přehrávkou na Nejvyšší správní soud – řešil i nedávnou kauzu soudních čekatelů mladších třiceti let, které prezident Klaus odmítl jmenovat soudci. Podobný názor má i Aleš Gerloch. „Striktně bych rozlišoval mezi rozhodnutím o odvolání paní Brožové a o možnosti vůbec někoho odvolávat. Pokud jde o správu soudu, je to výkon veřejné správy a takový případ měl jít skutečně k Nejvyššímu správnímu soudu,“ uvedl.
Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa si však myslí, že senát Ústavního soudu případ dokončí. „Paní doktorka Brožová samozřejmě byla v minulosti soudkyní Ústavního soudu, zná se s řadou soudců, ale tak se znají všichni se všemi. To ještě neznamená, že o sobě nedokážeme nezávisle a nestranně rozhodovat. Je to otázka vysoké etiky a profesionality. Beztak o eventuální podjatosti zase rozhodují jen soudci, kteří sice nemusejí být spolužáky ze školy, zato spolu chodí na obědy. Nemůžete to vést do nekonečna. Kdo by o tom měl rozhodovat? Napadá vás někdo?“ ptá se Baxa.
Soudci Ústavního soudu a vazby s Ivou Brožovou
Předseda Pavel Rychetský
Místopředseda Eliška Wagnerová (bývalá spolupracovnice z ÚS 1993-96, bývalá nadřízená z NS 1999-2002)
Místopředseda Pavel Holländer (bývalý kolega z ÚS 1993-1999)
I. senát
Předseda František Duchoň (bývalý kolega z NS 1999-2002)
Vojen Güttler (bývalý kolega z ÚS 1993 - 1999)
Ivana Janů (bývalá kolegyně z ÚS 1993 - 1999)
II. senát
Předseda Stanislav Balík
Dagmar Lastovecká (bývalá spolužačka PF UJEP 1969-74)
Jiří Nykodým
III. senát
Předseda Jan Musil
Vladimír Kůrka (bývalý kolega a podřízený z NS 1999 - 2005)
Jiří Mucha
IV. senát
Předsedkyně Vlasta Formánková
Miloslav Výborný
Michaela Židlická (bývalá spolužačka z PF UJEP)
