Nová sestava se bude nejspíš bát inflace ještě méně než stará
Žádné překvapení se nekonalo a prezident republiky Václav Klaus jmenoval nového guvernéra a další členy bankovní rady tak, jak uvedl týdeník EURO na konci minulého roku (EURO 51-52/2004). Hlava státu se neopomněla pochválit. „Zabýval jsem se volbou nových členů bankovní rady poměrně dlouho, jsem přesvědčen, že jsme zvolili dobře a že nová bankovní rada bude důstojně pokračovat v tom, co bylo v minulosti v ČNB vykonáno,“ řekl Klaus na páteční tiskové konferenci na Hradě. Možná měl pocit, že ho nikdo jiný za jeho výběr nepochválí. Ale k nějakým masivním výhradám rozhodně není důvod. Klaus splnil, co říkal od počátku. Tedy že si přeje významnou obměnu, že chce, aby v bankovní radě zasedli lidé s různou praxí a životní zkušeností, a že má zároveň zájem zachovat kontinuitu.
Nezpochybnitelný guvernér
.
Staronový guvernér Zdeněk Tůma sice není Klausova krevní skupina, ale jeho kredit je nezpochybnitelný. Pod jeho vedením ČNB dokázala velmi citlivě vnímat vývoj ekonomiky, masivně se snížily úrokové sazby, které dočasně klesly dokonce pod úroveň sazeb Evropské centrální banky. To se Klausovi, který je tradičním kritikem restriktivní měnové politiky, jistě líbilo. Naprosto zřejmá je i jeho politická nestrannost. Tyto faktory jistě převážily kritické argumenty, které měl nynější prezident před šesti lety při prvním Tůmově jmenování.
Ústnatost odpuštěna.
Nový viceguvernér Miroslav Singer je možná důkazem toho, že s ješitností prezidenta to není až tak špatné. Václav Klaus zjevně dokázal zapomenout na jedovaté komentáře tohoto kdysi velmi břitkého analytika a vzal v úvahu, že jde o ekonoma s mimořádně kvalitním vzděláním a dobrou reputací na finančních trzích. Možná mu byla k dobru i Singerova schopnost komunikovat s médii.
Na Roberta Holmana by Václav Klaus při výběru bankovní rady asi sotva mohl zapomenout. Je to nepochybně špičkový ekonom s mezinárodní reputací a kromě toho člověk s kontinuálními názory na měnovou politiku, kterého si prezident rozhodně váží.
Dárek ČSOB.
A tak jediným nově jmenovaným členem bankovní rady, který vyvolal mediální bouři a někde i projevy nevole, je Pavel Řežábek, bývalý šéf České konsolidační agentury (ČKA). Jeho prokazatelná erudice v otázkách měnové politiky je nejspíše nesrovnatelná s ostatními jmenovanými. Nicméně zkušeností s kvalitou práce českých bankéřů má ze svého působení v ČKA jistě více než dost. Navíc Klaus měl zřejmě i jiné motivy pro tuto volbu. Tím hlavním asi bude skutečný důvod, pro který musel Řežábek odejít z ČKA. Tím byly ostré konflikty s ČSOB kvůli sporným záležitostem ve vypořádání transakce týkající se aktiv zkrachovalé IPB. Řežábek dokonce podal na ČSOB v některých případech žaloby. To se mu stalo osudným poté, co se stal ministrem financí Bohuslav Sobotka, který má k ČSOB poměrně blízké vztahy, a pracovnice této banky se stala dokonce jeho klíčovou poradkyní. Prezident, který je stále přesvědčen, že převod IPB na ČSOB byl „bankovní loupeží za bílého dne“, tak jistě stojí o to, aby byl Řežábek u vypořádání dalších nároků ČSOB, tentokrát v centrální bance. Zde je uplatněn požadavek na odškodnění ve výši až 160 miliard korun.
Žádný výrazný obrat v měnové politice nelze po tomto rozhodnutí prezidenta očekávat. Snad jen z ČNB zazní o něco hlasitější kritika neochoty vlády k zásadním reformám daňového, penzijního a zdravotního systému. Pokud jde o averzi k inflačním rizikům, jsou všichni nově jmenovaní centrální bankéři spíše holubicemi než jestřáby.
Miroslav Singer Názory neměním EURO: Čím jste si naklonil Václava Klause, že vám odpustil sice již starší, ale poměrně ostrou kritiku jeho názorů a jmenoval vás viceguvernérem ČNB? SINGER: To opravdu nevím. Pan prezident mi řekl, že chce, aby v bankovní radě byl někdo, kdo nemění názory a je konzistentní. Jinak musím říci, že se s řadou názorů Václava Klause ztotožňuji, i když nepochybně ne se všemi. Například jsme se shodli na hodnocení škodlivosti restriktivní měnové politiky na konci devadesátých let, ale nemáme stejný názor na hodnocení příčin tehdejší krize. Jinak jsme se s prezidentem nijak nestýkali. Předtím, než mi nabídl křeslo v bankovní radě, jsme s ním mluvil, když odcházel z Prognostického úřadu. Poučil mne, jak mám po něm uklidit pracovnu, což bývalo povinností mladých výzkumných pracovníků.
EURO: Nedávné rozhodnutí bankovní rady snížit úrokové sazby šokovalo trh. Překvapilo i vás? SINGER: Nepřekvapilo. Důvody pro snížení sazeb nepochybně po posílení kursu koruny byly. Výsledky zahraničního obchodu ukazovaly, že toto posílení není jenom krátkodobý exces. Zpřísnění měnových podmínek volalo po snížení úroků. Bylo-li něco trochu překvapivé, tak jen to, že bankovní rada rozhodla o tomto kroku ještě před svou obměnou a nenechala to alibisticky až na další měsíc. To oceňuji.
EURO: Myslíte, že až bude v roce 2011 končit váš mandát, budete ještě pečovat o stabilitu české koruny, nebo už budeme platit eurem? SINGER: To je těžká otázka a myslím, že mi ani nepřísluší na ni odpovídat. Je věcí politiků rozhodnout o zavedení společné měny. Dnes ani nevíme, jak bude euro vypadat za šest let. Je to pohyblivý cíl. Stále se diskutuje o koordinaci fiskálních politik členských zemí eurozóny a nevypadá to příliš povzbudivě. Ale během tak dlouhé doby se může situace úplně otočit.
Pavel Řežábek Byl jsem i u měnových diskusí EURO: Prý nemáte žádné zkušenosti s měnovou politikou. Nebude vám to v bankovní radě chybět? ŘEŽÁBEK: Nemyslím, že bych neměl žádné zkušenosti s měnovou politikou. Právě naopak. Nikdo nemůže zpochybňovat, že během osmiletého působení v Konsolidační bance Praha a následně České konsolidační agentuře (ČKA) jsme byli hlavním nástrojem řešení negativních důsledků měnové a fiskální politiky. ČKA řešila stabilizační a konsolidační programy ČNB. Osobně jsem se vyjadřoval k mnoha otázkám, které rozhodnutím exekutivy i ČNB předcházely. Byl jsem u mnoha dalších rozhodnutí, která velice úzce souvisela také s měnovou politikou, která se netýkala konsolidační banky či agentury. Například při jednáních předsednictva vlády jsem se vyjadřoval v letech 2001 a 2002 ke způsobům a parametrům sterilizace zahraniční měny po velkých privatizacích. V lednu 2002 jsem se podílel na diskusi s guvernérem o nutnosti urychlené reakce na dopady teroristických útoků z 11. září 2001. Tehdy sazby ve světě již citelně klesaly a v Česku byly stále beze změn. K některým oblastem, které byly přímo řešeny v Komerční bance nebo ČKA, jsem se v médiích vyjádřil. Ale jako vedoucí státní instituce jsem byl součástí rozhodovacích procesů a nebylo možné, abych je hodnotil jako analytik. Názory k dalším oblastem jsem prezentoval na různých fórech a diskusích.
EURO: Kde vidíte v ČNB své místo? ŘEŽÁBEK: Rozdělení gescí pro členy bankovní rady bude teprve předmětem diskuse. A tak zatím nevím, jaká oblast mi bude svěřena. Každopádně si myslím, že ČNB by měla ještě více vést veřejně diskusi o mixu monetární, fiskální a strukturální politiky. Zákon říká, že ČNB má vedle svého prioritního cíle v podobě cenové stability také podporovat obecnou hospodářskou politiku, a tím napomáhat hospodářskému růstu. Klasický makroekonomický čtyřúhelník nabádá, že je nutné vycházet z korelací mezi mírou inflace, tempem reálného růstu, mírou nezaměstnanosti a saldem platební bilance. Jsem pro širší pojetí hodnocení měnové politiky. K tomu je nutné, aby centrální banka měla více jasno o dlouhodobějších záměrech vlády.
EURO: Myslíte, že na konci vašeho funkčního období v roce 2011 se budete starat o stabilitu české koruny, nebo už budeme platit eurem? ŘEŽÁBEK: To je otázka spíše pro politiky. Ti musejí říci rozhodné slovo, nejen pokud jde o reformu veřejných financí, ale třeba také v oblasti deregulací, které by - pokud nebudou dokončeny včas - mohly působit značné potíže při plnění daných kritérií. Ty sice nejsou zcela ideálním nástrojem pro hodnocení zemí vstupujících do eurozóny, ale zatím není vůle je měnit. Každopádně přijetí společné měny může mít některá pozitiva, přijetí zejména před uskutečněním reforem ale může mít na Česko negativní dopad.
