Když je kvalita zbytečný luxus
Také vám svého času vrtal hlavou neobytný verš písně Michala Tučného „Všichni už jsou v Mexiku, buenas (sic) días, já taky jdu“? S hřejivým konstatováním, že i my se k oněm šťastlivcům z refrénu na chvíli připojíme, jsme zamířily do restaurace Sonora, která spolu s nedalekým obchůdkem s mexickými alkoholickými nápoji sídlí na pražských Vinohradech.
Krátce jsme poseděly u stolu v kuřácké zóně (jíž je, jak zjišťujeme, pro nás značně diskriminačně celý maličký horní lokál), kde jsme do sebe vedle oblaku hutného cigaretového dýmu nasály i indiánského ducha Texasu, zhmotněného v podobě bizoních kůží a portrétů rudých náčelníků. Po dotazu na prostor nekontaminovaný kouřem jsme byly obsluhou odkázány do suterénu. Schodiště u nevábné vyhlídky u toalet a otevřených kuchyňských dveří, předtím přehrazené smetákem, se magicky otvírá a my máme právo pro změnu nahlédnout do nitra aztécké pyramidy. Její žlutavé kvádry umělcova ruka iluzionisticky vymalovala přímo na zeď. Jako bonus zde visí i dvojice obrazů: Cortésovo vraždění indiánů (těžko říct, komu výtvarník stranil) a pohled na indiánské město jako vystřižené z učebnic dějepisu. Při druhém pohledu však pod mexickým „nátěrem“ odhalujeme ohavné relikty snad ještě socialistického data – radiátor, plastová klika a podobně. Dýmu jsme sice unikly, nikoli však decibelům místní oblíbené rozhlasové stanice…
Naše studium jídelní „knihy“, přerušované minimálně trojí návštěvou obsluhy a náslechem posledních hitů, žoviálním zvracením moderátora a předpovědí počasí, nakonec přece jen vyvrcholilo objednávkou. Žádáme nejprve o ztlumení rádia, pak o avokádovou polévku s vermutem a guacamole, jako druhý chod volíme opulentní Plato Gerónimo pro dvě osoby. K jídelnímu lístku však ještě pár slov – tolik přeškrtaných nebo přelepených položek se hned tak nevidí. Rovněž nás zaujalo upozornění, že při objednání přílohy bez hlavního jídla účtují přirážku 50 procent (jistě, zákazníka je za podivná přání bezpodmínečně třeba penalizovat!).
Polévka je donesena v odvážně futuristickém skleněném poháru, kontrastujícím s keramickým talířem a bílým svačinovým ubrouskem, jako studený předkrm však rozhodně obstojí. O množství použitého alkoholu ví patrně jen kuchař (a to jídelníček varoval, aby si řidiči dali pozor…), zato avokádo, citronovou šťávu i sůl trefil správně. Výsledek je lahodný a přítomnost křupavých tortilla chips jedině vítána.
Guacamole přichází v mističce z tortillového těsta, ozdobené dvěma tyčkami mrkve, pár „stromečky“ pórku, plátkem rajčete a kouskem kudrnky, v doprovodu haldy tortilla chips a jakési sušené natě (proč proboha ne čerstvé?). Zelený dip má správně hustou konzistenci, chutná primárně po avokádu, v druhém plánu cítíme i cibulku a česnek, kousky rajčat dodávají příjemnou navinulost, čerstvý koriandr pak šmrnc. Co se chuti týče, nemáme výhrad, ovšem bolestně postrádáme ubrousek. Vzhledem k technice konzumace, spočívající v nabírání guacamole trojúhelníkovými chips, jež se tu a tam ulomí, prsty žadoní o očistu. Vypadá to, že mají smůlu, číšník nikde, šplhat po schodech nehodláme, nakonec otráveně lovíme z kabelky papírové kapesníky.
Ještě jsme ani nespořádaly předkrm, a už je tu číšník s olbřímím „jeronýmským“ tácem, nekompromisně ho spolu s dvojicí talířů staví na stůl a čile mizí. Evidentně se mu do podzemní kobky nechce chodit zbytečně, třeba s příbory (nebo s účtem, jak se ukáže v závěru), a tak si je vyzvedáváme od sousedního stolu – kromě nás tu není ani noha – a nakládáme si samy. Je co: Obří nerezový podnos obsahuje různě připravené moučné (těch je víc, jsme v Čechách) a kukuřičné placky (slovy jednu, a ještě studenou), jež jsou vesměs nadité stejnou náplní, totiž mixovanými černými fazolemi, kousky kuřete, salátem a záplavou strouhaného sýra, respektive směsí kukuřice, kuřecího masa a koření, jež se nám nedaří identifikovat. Dále je tu množství zeleninové přílohy v podobě rajčat, tříbarevných paprik, ledového salátu, papriček jalapenos a okurky. A konečně tu máme slavné fajitas, směs kuřecího masa na cibuli a paprikách, okořeněnou údajně mexickým kořením, jež však způsobem přípravy nejvíce ze všeho připomíná „čínu“ od Vitany, a to i jasnou přítomností glutasolu. Vše je bohatě posypáno všudypřítomnými tortilla chips, které mají zřejmě nahradit pravé mexické placky vyráběné za normálních okolností z čerstvých kukuřičných zrn. Všeho je opravdu hojně, ale kromě čerstvého koriandru a limetek, v mexické kuchyni zcela nepostradatelných komponentů, postrádáme větší autenticitu. Je to celé takové „made in Praha“, abychom použily slogan toho příšerného rádia, jež nás celou dobu „oblažovalo“. Nejlepší je nakonec to nejjednodušší - quesadilla zapečená se sýrem a pálivou zelenou papričkou. Další volitelný doprovod představuje tré mističek obsahujících zakysanou smetanu, guacamole a červenou salsu, ovšem trestuhodně nikoliv z čerstvých (ač je jejich sezona), ale konzervovaných rajčat. Asi v půli vzdáváme boj jako nerovný, všeho je tolik, že by se najedli, nebo spíše najedly čtyři.
Přesto si objednáváme dezert, neboť to cítíme jako profesionální povinnost. Volíme ten nejlehčí z možných – karamelový flan s čokoládou. Dostáváme ho na hezkém červeném skleněném talíři v podobě bábovičky pokapané čokoládou, ozdobený šlehačkou a snítkou máty. Vizuálně je vše v pořádku. Ovšem po zakrojení je flan už od pohledu jaksi škrobovitý, což se nám potvrdí i po ochutnání. Chuť je nevýrazná, navíc konzistence příliš hutná a poněkud lepivá. Ke všemu je karamel nahořklý a šlehačka ze spreje. Takže celkově jen horší průměr.
Chceme platit, leč dozvídáme se, že musíme nahoru k baru. Částka 820 korun se pro dvě osoby nejeví jako vysoká, ovšem přestože máme žaludek plný, necítíme uspokojení. Kvantita tentokrát kvalitu jasně poráží na lopatky, obsluha má značné rezervy, navíc prostředí, kdy má zákazník za jasného dne na vybranou mezi zakouřeným stísněným lokálem a klaustrofobickým suterénem (a pravda, nehostinnou předzahrádkou na ulici), není rozhodně naším šálkem čaje.
Sonora – Restaurante de Mexico
Adresa: Radhošťská 5, 130 00 Praha 3
Tel.: 222 711 029, sonoras@sonoras.cz, www.sonoras.cz
Otevírací doba: denně 11-23.30
Počet míst: 17 + 25 sklep+zahrádka
Druh kuchyně: mexická
Platební karty: všechny běžné
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, španělština
Země původu nabízených vín: ČR, Rakousko, Nový Zéland, Argentina, Austrálie, Chile, Mexiko, Francie, Španělsko, JAR, Itálie
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 6 bodů z 10
Prostírání 6 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 6 bodů z 10
Chování personálu 6 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 16 bodů z 20
Celkem 40 bodů z 60
VALUE FOR MONEY 5/10
+ velké porce jídla (ovšem nic pro gurmány…) - přes veškerou snahu (v oblasti dekorací) studený, nehostinný interiér
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Tres frijoles con pollo 59,- Polévka ze tří druhů fazolí a kuřecího masa podávaná v bochníčku. Navrch dáváme kysanou smetanu a tortilla chipsy.
Carne asada tampiquena 249,- Sýrová enchilada, šlehané fazole, to vše zapečené se sýrem, dva plátky grilované svíčkové zdobeně quacamolem a mexická rýže
Burito de Sonora Je plněno fajita zeleninou (restované papriky a cibule s fajita kořením), sýrem, masem, které si vyberete a zapečené. . Burito de Sonora sýrové (veg.) 150,- Burito de Sonora kuřecí 170,- Burito de Sonora svíčkové 230,-
Tres enchiladas Tři druhy enchilad (kuřecí, hovězí a sýrová) doplněné šlehanými fazolemi, to vše spolu zapečené a navrch kopeček mexické rýze, 1'odáváme bez oblohy. Kukuřičné tortilly 195,- Moučné tortilly 195,-
Grand Canyon steak 640,-
Chímichanqa de banana 75,- Banán, marmeláda, skořice a vanilka, to vše zabalené do moučné tortilly, dozlatova usmažené. Podáváme se šlehačkou.
Výběr z vinného lístku :
Weisser Burgunder kabinet 2004, Baunert, Rakousko 250,-
Riesling 2005, Halblehen výběr z hroznů, vinařství Hofbauer 390,-
Creation Muskat 2005, pozdní sběr, vinařství Hofbauer 320,-
Sauvignon Blanc, Tohn, Nový Zéland 590,-
Cabernet Moravia jakostní 2004, vinařství MiTOMA 185,-
André jakostní 2004, vinařství Tetur 210,-
Cafayete 1998, Arnoldo B. Etchat, Argentina 790,-
