Česká republika vyslala minulý týden do Londýna svou oficiální delegaci na výroční zasedání Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Do města nad Temží přijelo po neoficiální linii i několik desítek českých bankéřů a byznysmenů. Zasedání této mezinárodní banky, jejímž úkolem je napomáhat kapitalismu v bývalých postkomunistických zemích včetně České republiky, je významnou příležitostí, jak se něco důležitého dozvědět nebo obchodně dojednat. Ministr financí Ivo Svoboda, guvernér České národní banky Josef Tošovský ani celá řada dalších úředníků v jejich doprovodu si však zřejmě nevšimli, že spolu s nimi byl v Londýně i někdo významný takříkajíc z druhé strany. Ne fyzicky, protože v té době přednášel v USA, ale jako duch Václava Klause.
Za Klause, ať už on sám je, jaký je, a jeho podíl na dnešním českém hospodářském marasmu jakýkoliv, to totiž bylo na oficiálních českých výjezdech do zahraničí všechno jinak. Byli jsme stoupající hvězdou, která přitahovala pozornost. Dnes nás ale mnozí komentátoři při- rovnávají k Rumunsku. Hrubý domácí produkt tvrdě klesá, česká vláda je v zahraničí známa hlavně svými vnitřními hádkami. Z ministrů a vicepremiérů berou zahraniční kapitalisté vážně maximálně tak Pavla Mertlíka.
Bezvadně oblečený Klaus si obvykle v cizích městech rychle našel cestu do nějakého přednáškového sálu, vyžádal si tabuli a ukazovátko a pak spatra začal anglicky vykládat své názory. Dnešní čeští vládní hoši jsou jiní. V Londýně během zasedání Evropské banky pro obnovu a rozvoj kupříkladu uspořádali investiční seminář, ale jakoby za trest. Žádná jiskra, žádný vtip. Když Dimitrij Loula z českého ministerstva financí začal na tomto semináři kostrbatě číst z papíru informace, které měli zájemci o investiční příležitosti v naší republice k dispozici v pěkně vytištěných sešitech, pár lidí ze sálu odešlo. Proč poslouchat státního úředníka, který vlastně nic zajímavého neříká?
Sál to byl přitom pěkně velký. Zájemci o český seminář v něm dokonce obsadili jenom něco málo míst. O pár dní dříve, to ale máme z druhé ruky, protože jsme v Londýně byli jenom na skok, ho do posledního místa zaplnili zájemci o Polsko. Čas určený na polský investiční seminář přitom nestačil, takže spousta dotazů musela být zodpovídána až v kuloárech. Česká republika však byla hotova místo stanovených dvou hodin zhruba za polovinu této doby. I na těch něco málo vágních dotazů přitom odpovídal nejzajímavěji ředitel české sekce Evropské banky pro obnovu a rozvoj Francouz Alain Pilloux. Velmi zřetelné to bylo zejména při výkladu českého obživovacího programu pro průmysl, který jen o pár dnů dříve schválila česká vláda. Nejvýstižněji o něm mluvil právě Pilloux. Od jeho vystoupení už také každý ví, že Evropská banka pro obnovu a rozvoj se správcem Revitalizační agentury nestane. Tuto banku budou nanejvýš jako náměty zajímat konkrétní podnikové projekty. Je ale nepravděpodobné, že půjde do nějakých gigantických akcí. Banka dala ústy svého prezidenta Němce Horsta Köhlera jasně najevo, že v rizikových oblastech, kam dnes nepochybně patří i hospodářsky skomírající Česko, bude s výjimkou politicky velmi velmi důležitého Ruska hodně obezřetná. Důraz navíc položí na financování malých a středních podniků, k nimž Škoda Plzeň nebo Chemapol Group rozhodně nepatří.
Ale ještě zpět ke Klausovi vznášejícímu se nad centrem Londýna. Americký Wall Strret Journal přinesl v době zasedání Evropské banky pro obnovu a rozvoj ve své příloze článek naznačující, že Klaus trpělivě vyčkává, až se sociální demokraté totálně znemožní, aby se pak vrátil zpět do premiérského křesla. Obvykle dobře informovaný a svými trefnými odhady proslavený list amerických byznysmenů se však nyní asi mýlí. Ne v tom, že by Václav Klaus trpělivě vyčkával a že se sociální demokraté znemožní, ale v jeho návratu. Možná se ale nevrátí do české politiky Klaus osobně, ale jenom jako duch. V Londýně tak rozhodně přítomen byl.
